Vyhořelé části budov byly znovu postaveny lépe a moderněji, byl proveden přechod na nové odbytové poměry. Mezitím nové pracovní metody přinesly soustružníkům a slevačům, pracovníkům pálicí haly a malířům, ale i všem dělníkům vedlejších provozů — od mlýnice na hmotu až po expedici — nejen výrazné pracovní výhody, ale i podstatně vyšší mzdy, často tak vysoké, že je pověřenec práce namítal jako překračující horní hranici tarifů. Odbourávání dluhu, započaté už před připojením, nyní postupovalo stále rychleji.

Příliš brzy však tuto sotva započatou, teprve v polovině rozestavěnou obnovu narušila válka. Mnoho zaměstnanců podniku bylo povoláno k vojenské službě, nedostatek pracovních sil byl čím dál citelnější, na větší stavby nebylo možné získat povolení. I já jsem narukoval a dostal se s Rommelovou armádou do Afriky. Ještě jednou naposledy jsem směl jako vedoucí továrny tam pobýt, v dubnu 1942, tedy před 20 lety. Nezapomenutelná je pro mě oslava 150. výročí založení slavkovské porcelánky; nezapomenutelná ne ani tak kvůli oficiálním projevům a slavnostem, ale proto, že jsem ve všech očích četl, jak velice se lidé radovali, že smějí v podniku, který se zdál být znovu zajištěn, konat práci, jež nacházela uznání, a jak velice i důvěra a porozumění nastoupily na místo dřívější nedůvěry.

Zajištěno však přece nebylo nic! V roce 1945 udeřila hrubá pěst a zničila to, co už bylo vykonáno, i to, co ještě mělo být vykonáno. A já měl velké a významné záměry. Na horním konci závodu, přibližně tam, kde stál hotel, měla vzniknout nová mlýnice na hmotu a k ní navazující soustružna a slévárna postavené podle nejmodernějších hledisek. Plány ležely hotové v mé kanceláři. Ještě počítaly s pálením v kruhové peci, ale já si už pohrával s myšlenkou postavit tunelovou pec. Všechny části budov pod starou správní budovou, i ta sama, měly být zbořeny a na jejich místě měla vzniknout moderní správní budova s velkým vzorkovým skladem, vedle ní moderní dům pro zaměstnance uprostřed parkové úpravy. Staré budovy za potokem, kde provoz továrny začal před nynějšími 170 lety a kde byla umístěna barevná tiskárna a leptárna, se měly proměnit v malý ukázkový provoz s prodejní halou, kde by bylo možné, aniž by byl rušen provoz, předvádět výrobu porcelánu mnoha návštěvníkům z Karlových Varů a všem ostatním cizincům, které přilákala pověst Horního Slavkova a jeho krásné krajiny.

věta pokračuje na dalším listu ⟶