Hostinec „U zlatého lva" — majitel Josef Heinrich, Töppeles č. 2

Napsal Franz Schuster, Töppeles - Frankfurt nad Mohanem (Pokračování a dokončení)

V roce 1887 došlo k založení Mužského pěveckého spolku a Dobrovolných hasičů. K zakladatelům MGV patřili: vrchní učitel Josef Zschorschel jako sbormistr, mistr mlynářský Heinrich Lugert jako předseda, hostinský Josef Heinrich jako místopředseda a zapisovatel a kupec Anton Markof jako pokladník. Také u Dobrovolných hasičů stál Josef Heinrich jako zakládající člen na předním místě. Počátkem devadesátých let byla přistavěna skleněná veranda. Podnětem k tomu byl čilý provoz kočárů (kočárů s pryžovými koly) a mnoha cyklistů v rámci lázeňského trojúhelníku. Od Karlových Varů jako první a od Mariánských Lázní jako poslední zastávky lákala tato ideální skleněná veranda — umístěná na nejkrásnějším místě romantického teplského údolí — přímo bohaté lázeňské hosty, neboť ještě neexistovala železnice a jízdní kolo v hodnotě 120 zlatých si mohl dovolit jen lázeňský host. Jak známo, byly v lázeňských městech až do roku 1937 oddělené jídelny. Lázeňští hosté chodili do jídelního sálu a domácí do takzvané „šenkovny". Za stejné jídlo ze stejné kuchyně ale lázeňský host statečně a rád platil trojnásobnou cenu. Ozdobou skleněné verandy bylo vestavěné jeviště s pestře malovanou oponou, budkou pro nápovědu a mnoha vyměnitelnými kulisami. Během představení měli na jevišti vedle všech herců své stálé místo i číšník obsluhující nápoje, dále holič a parukář Anton Gaßner z Donawitz s půjčovnou kostýmů a gablonzských šperků. I rozmazlení sprudlováci (karlovarští ostrostřelci s doprovodem) byli ještě počátkem dvacátých let divadelními představeními nadšeni.

Do roku 1906 byla druhá třída obecné školy (pro devítileté až čtrnáctileté) s bytem učitele umístěna v prvním patře. Druzí učitelé jménem Harand, Lorenz, Holzinger, Schrott a Ott tam měli svůj byt. K dispozici byly i pokoje pro hosty. Josef Heinrich byl vyučený řezník a až do roku 1915 provozoval čilou řeznickou živnost. Od roku 1903 do roku 1919 se ze dvou lomů (u Císařské ulice (Kaiserstraße) a v Silberlouch) dodávaly skleněné kameny přes nádraží Töppeles do sklárny v Novém Sedle (Neusattl). Počátkem roku 1920 došlo ke zřízení čerpací stanice a stavbě kuželny. Jako pěstitel ovoce byl znám syn Heinrich. Do vyhnání měl již na svém pozemku 280 ovocných stromů. Během válečných let 1914/18 bydleli ve skleněné verandě uprchlíci z Tarnopolu a Černovic. Díky tomuto obsazení se stal fiakrový salonek zbytečným, takže mohl být rozšířen výčepní prostor.

věta pokračuje na dalším listu ⟶