Dne 15. května 1654 uvádí amberecký cínařský faktor ve svém posledním účtu tento zápis o zásobách: „Na každou huť připadá 113 centnýřů cínu amberecké váhy, a poněvadž se centnýř pěkného norimberského cínu tou dobou prodává po 27 říšských tolarech a horoslavského po 24 říšských tolarech, vychází na každou huť po polovině dohromady 137 liber norimberské váhy, centnýř smíšeného cínu po 25½ říšských tolarech, na 70 hutí 95 centnýřů 90 liber, což činí 3668 zlatých, 11 krejcarů a 2 feniky."
I po ukončení výroby cínového plechu se do Amberku k tamním cínařům jistě horoslavský cín ještě dodával; protože v tomto obchodě vedl Norimberk, nejsou o tom žádné záznamy. Amberecké měšťanské knihy ale zmiňují i přímo Horoslaváky: dne 22. 5. 1545 získává měšťanské právo Mathes Hamman z Horního Slavkova, tesař, dne 24. 4. 1623 Sebastian Nittsch z Horního Slavkova, posel (Bote) — ten druhý za 12 zlatých. Tak dodnes vyzařuje pilnost cínařů z Císařského lesa do příbuzné Horní Falce.
Literatura: Friedrich Hessel: „Die Zinnblechhandelsgesellschaft in Amberg und ihre Stellung in der Gesamtentwicklung der Weißblechindustrie", Stadtamhof 1914; Městský archiv Amberk, svazky 243—245: „Amberecké měšťanské knihy 1425—1868".
Am 15. Mai 1654 berichtet in seiner letzten Rechnung der Amberger Zinnblechfaktor über den Vorrat: „Zue jedem werkh khomen 113 Zentner Zin Amberger gewicht und weil der Zentner in Nürnberg schön Zin der Zeit zu 27 Reichsthaler, Schlackenwalder zue 24 Reichsthaler geben wird, khompt uf jedes werkh jedenteils halb zesamen 137 Pfund Nürnberger gewicht der Zentner gemischt à 25½ Reichsthaler uf 70 werkh 95 Zentner, 90 Pfund, das tuet 3668 Gulden 11 Kreuzer 2 Pfennig".
Auch nach Aufhören der Zinnblecherzeugung wird Schlaggenwald an die Amberger Zinngießer geliefert haben; da Nürnberg hier führend war, gibt es keine Aufzeichnungen darüber. Aber auch direkte Schlaggenwalder nennen die Amberger Bürgerbücher: am 22. 5. 1545 erwirbt Mathes Hamman von Slackhenwald zimerman, am 24. 4. 1623 Sebastian Nittsch von Schlackenwaldt bott (Bote), letzterer um 12 Gulden das Bürgerrecht. So strahlt der Fleiß des Kaiserwäldler Zinnberghäuers heute noch aus in die stammverwandte Oberpfalz.
Literatur: Friedrich Hessel: Die Zinnblechhandelsgesellschaft in Amberg und ihre Stellung in der Gesamtentwicklung der Weißblechindustrie", Stadtamhof 1914; Stadtarchiv Amberg, Bände 243—245: „Amberger Bürgerbücher 1425—1868".
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.