V tomto maškarním průvodu jsme často vídali i kočárek, v němž leželo malé dítě, jež ve skutečnosti bylo mužem, který tuto roli báječně hrál. Jednou už kočárek jeho vozka sotva dokázal tlačit sněhovým bahnem dál. Řekl proto dítěti: „Toni, vylez ven, já ho už neutlačím." „Dítě" na to pohotově odpovědělo: „Kdepak vylezu, vždyť jsem přece pytlík."
Zvlášť veselou masopustní událostí bylo svěcení pramene u Malzmühlského rybníka ve dvacátých letech. Při obnově hráze se na spodní straně zdi objevil pramen. Vynalézaví otcové města usoudili, že jde o léčivou vodu, a pomýšleli už na čtvrté lázně vedle Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Poslali proto vzorek vody do Prahy k rozboru, jehož výsledek však vyzněl záporně, neboť voda neobsahovala žádné minerály ani jiné účinné látky. Tento nález samozřejmě nezůstal tajemstvím. Pár šprýmařů dostalo nápad předvést slavnostní zasvěcení pramene v rámci masopustu, což se také náramně povedlo.
V toto masopustní úterý byl na nohou celý Horní Slavkov. Vysoce postavení i nejvyšší páni v cylindrech byli ke prameni odvezeni ve všech dostupných automobilech a kočárech, kde už čekaly pramenné dívky a lázeňští hosté, mezi nimi i šáh perský, jemuž jsme v naší masopustní hantýrce říkali „Šach ze Šašie". Nadaný řečník pronesl u vyzdobeného pramene projev o vzestupu lázeňského města Horního Slavkova. Hostince už byly přejmenovány na lázeňské domy, jako „Reingold" (hostinec Reinhold), „U čtyř ročních dob" (hostinec Dietrich) atd. Byl to tehdy slunečný den bez sněhu a bahna, kdy tato krásná masopustní událost byla občanům našeho města předvedena.
Při všem tomto dění zůstávala politika stranou. Mezi maskami neexistoval žádný rozdíl politických názorů. Tak jsme doma slavili masopust se skutečným humorem a bez velkých nákladů pro jednotlivce. Potom, když bylo vše dobře přestáno, se ještě dlouho vzpomínalo na krásné chvíle této bláznivé doby, na které jsem i já dodnes rád jednou zavzpomínal.
S přátelským „Hollolo" Váš Otto
Aufmachungen waren da zu sehen und bereiteten den Spalier stehenden Zuschauern an den Straßen ein wahres Vergnügen. Die Kinder hatten vor allem an den „Holmbauern" und „Bojazzern" ihre größte Freude. Die Bojazzer schwangen lange Stangen hin und her, an denen an einer Schnur entweder Brezen oder Knacker baumelten, die erhascht werden mußten. Wehe aber, wenn an der Schnur statt einer Wurst eine „Guggern" hing, die mit Ruß gefüllt war. Da gab es dann schwarze Gesichter, die aber dem fröhlichen Hollolo keinen Abbruch taten.
In diesem Maschkererzug sahen wir oft auch einen Kinderwagen, in dem ein kleines Kind lag, das in Wirklichkeit ein Mann war, der diese Rolle wunderbar spielte. Einmal konnte der Fahrer den Kinderwagen durch den Schneematsch kaum mehr vorwärts schieben. Er sagte daher zu dem Kind: „Toni, steich aus, ich daschöbs nimmer." Das „Kind" antwortete darauf schlagfertig: „En Dreck steichi aus, ich bin ja a Büscherl."
Ein besonders lustiges Faschingsereignis war die Brunnenweihe am Malzmühldamm in den zwanziger Jahren. Bei der Erneuerung der Dammauer zeigte sich auf der Mauersohle eine Quelle. Findige Stadtväter vermuteten ein Heilwasser und dachten schon an ein viertes Bad neben Karlsbad, Marienbad und Franzensbad. Man schickte daher eine Probe des Wassers nach Prag zur Untersuchung, deren Ergebnis jedoch negativ ausfiel, da das Wasser keinerlei Mineralien oder sonstige Wirkstoffe enthielt. Dieser Befund blieb natürlich nicht geheim. Ein paar Witzvögel hatten den Einfall, die Einweihung der Quelle im Fasching in Szene zu setzen, was auch wunderbar gelang.
An diesem Faschingsdienstag war ganz Schlaggenwald auf den Beinen. Hohe und höchste Herren mit Zylinderhut wurden in allen ververfügbaren Autos und Kutschen zur Quelle gefahren, an der schon Brunnenmädchen und Kurgäste anwesend waren, darunter auch der Schah von Persien, den wir in unserer Faschingssprache „Pers von Schasien" nannten. Ein begabter Redner hielt bei der geschmückten Quelle eine Ansprache über den Aufstieg der Kurstadt Schlaggenwald. Die Gasthäuser hatte man bereits in Kurhäuser umbenannt, wie „Reingold" (Gasthaus Reinhold), „Zu den vier Jahreszeiten" (Gasthaus Dietrich) usw. Es war damals ein sonniger Tag ohne Schnee ud Matsch, an dem dieses schöne Faschingsereignis den Bürgern unserer Stadt vorgeführt wurde.
Bei all diesen Vorgängen blieb die Politik außer Erwähnung. Unter den Masken gab es keinen Unterschied der politischen Anschauung. So feierten wir daheim Fasching mit wirklichem Humor und ohne große Kosten für den einzelnen. Nachher, wenn alles gut überstanden war, dachte man noch oft an die schönen Stunden dieser närrischen Zeit, an die auch ich mich heute noch gerne einmal erinnert habe.
Mit einem freundlichen „Hollolo" Euer Otto
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.