⟵ věta pokračuje z předchozího listu

„Císařsky svobodné horní město" Horní Slavkov se poprvé písemně připomíná v roce 1202. V roce 1354 udělil císař Karel IV., zakladatel nejstarší německé univerzity v německy mluvící oblasti v Praze, městu Horní Slavkov právo dolovat zlato, stříbro a cín po dobu 12 let; z těchto 12 let se pak staly celé staletí. Od udělení tohoto privilegia město vzkvétalo, přičemž se zvlášť silně těžil cín. Díky vysoce rozvinuté těžbě cínu v Horním Slavkově působili v tehdejší době proslulí cínaři, jejichž výrobky se rozesílaly do celého světa. Řemeslo cínařské vyžadovalo velkou zručnost a silný smysl pro krásu. Vznikaly nádherné oltářní svícny, skvostné závěsné lampy, krásné kropenky, umně zpracované pitné nádoby, dále cechovní předměty, talíře, lžíce, hračky a mnohé další. Teprve když se v Sudetech prosadil porcelánový průmysl – v Horním Slavkově byla roku 1792 založena první porcelánka v Čechách – odbyt cínového užitkového zboží poklesl, takže v roce 1900 v Horním Slavkově zůstalo už jen 6 cínoslévačských dílen.

Cín se v přírodě vyskytuje většinou jako cínovec (oxid cíničitý) s chemickým vzorcem SnO2, bývá vázán v jiných minerálech a po mechanickém oddělení těchto příměsí se redukuje uhlím na kovový cín. Kov cín je stříbrolesklý a při pokojové teplotě jej vzduch nenapadá. Dnes se cín používá k různým technickým účelům, například k výrobě bílého plechu (pocínovaného plechu), což je železný plech opatřený tenkým souvislým povlakem cínu. Cín je dále obsažen v řadě důležitých slitin – bronz je slitina cínu s mědí, měkká pájka je nízkotající slitina cínu s olovem, dále existují ložiskové kovy, což jsou slitiny cínu, olova, mědi a antimonu. Pokračování příště.

**Právem k míru! Sudetoněmecký den Frankfurt nad Mohanem, letnice 1962**

věta pokračuje na dalším listu ⟶