⟵ věta pokračuje z předchozího listu
„Císařsky svobodné horní město" Horní Slavkov se poprvé písemně připomíná v roce 1202. V roce 1354 udělil císař Karel IV., zakladatel nejstarší německé univerzity v německy mluvící oblasti v Praze, městu Horní Slavkov právo dolovat zlato, stříbro a cín po dobu 12 let; z těchto 12 let se pak staly celé staletí. Od udělení tohoto privilegia město vzkvétalo, přičemž se zvlášť silně těžil cín. Díky vysoce rozvinuté těžbě cínu v Horním Slavkově působili v tehdejší době proslulí cínaři, jejichž výrobky se rozesílaly do celého světa. Řemeslo cínařské vyžadovalo velkou zručnost a silný smysl pro krásu. Vznikaly nádherné oltářní svícny, skvostné závěsné lampy, krásné kropenky, umně zpracované pitné nádoby, dále cechovní předměty, talíře, lžíce, hračky a mnohé další. Teprve když se v Sudetech prosadil porcelánový průmysl – v Horním Slavkově byla roku 1792 založena první porcelánka v Čechách – odbyt cínového užitkového zboží poklesl, takže v roce 1900 v Horním Slavkově zůstalo už jen 6 cínoslévačských dílen.
Cín se v přírodě vyskytuje většinou jako cínovec (oxid cíničitý) s chemickým vzorcem SnO2, bývá vázán v jiných minerálech a po mechanickém oddělení těchto příměsí se redukuje uhlím na kovový cín. Kov cín je stříbrolesklý a při pokojové teplotě jej vzduch nenapadá. Dnes se cín používá k různým technickým účelům, například k výrobě bílého plechu (pocínovaného plechu), což je železný plech opatřený tenkým souvislým povlakem cínu. Cín je dále obsažen v řadě důležitých slitin – bronz je slitina cínu s mědí, měkká pájka je nízkotající slitina cínu s olovem, dále existují ložiskové kovy, což jsou slitiny cínu, olova, mědi a antimonu. Pokračování příště.
**Právem k míru! Sudetoněmecký den Frankfurt nad Mohanem, letnice 1962**
nur wenige Kilometer von der ehemals freien Reichsstadt Elbogen entfernt, die im Mittelalter eine größere Bedeutung besaß als die ehemals freie Reichsstadt Eger, die Hauptstadt des Egerlandes.
Die „Kaiserlich freie Bergstadt" Schlaggenwald wird im Jahre 1202 erstmals urkundlich erwähnt. Im Jahre 1354 verleiht Kaiser Karl IV., der Gründer der ältesten deutschen Universität im deutschen Sprachraum zu Prag, der Stadt Schlaggenwald das Recht auf Gold, Silber und Zinn durch 12 Jahre zu schürfen; aus diesen 12 Jahren wurden Jahrhunderte. Seit diesem erteilten Privilegium blühte die Stadt auf, wobei besonders auf Zinn stark geschürft wurde. Durch den hochentwickelten Zinnbergbau gab es in Schlaggenwald in der damaligen Zeit berühmte Zinngießer, deren Erzeugnisse in alle Welt verschickt wurden. Das Zinngießerhandwerk erforderte viel Geschick und ein großes Schönheitsgefühl. Es entstanden prachtvolle Altarleuchter, herrliche Ampeln, schöne Weihwasserkessel, kunstvolle Trinkgefäße, ferner Zunftgegenstände, Teller, Löffel, Spielzeug und vieles andere mehr. Erst als die Porzellanindustrie im Sudetenland aufkam — in Schlaggenwald wurde 1792 die erste Porzellanfabrik Böhmens gegründet — ging der Absatz an Zinngebrauchsgegenständen zurück, so daß es im Jahre 1900 nur noch 6 Zinngießereien in Schlaggenwald gab.
Das Zinn kommt in der Natur meist als Zinnstein-Zinndioxyd mit der chemischen Formel SnO2 vor, es ist vielfach in andere Mineralien eingebettet und wird nach mechanischer Trennung von diesen Verunreinigungen durch Kohle zu metallischem Zinn reduziert. Das Metall Zinn ist silberweiß glänzend und wird bei Zimmertemperatur von der Luft nicht angegriffen. Heute wird Zinn für verschiedene technische Zwecke verwendet, so zur Herstellung von Weißblech, das ist ein Eisenblech, das mit einem dünnen, zusammenhängenden Überzug von Zinn versehen wird. Zinn ist ferner in einer Reihe wichtiger Legierungen enthalten, so stellt die Bronze eine Legierung von Zinn mit Kupfer dar, das Weichlot ist eine niedrig schmelzende Legierung von Zinn mit Blei, weiters gibt es Lagermetalle, das sind Legierungen aus Zinn, Blei, Kupfer und Antimon. Fortsetzung folgt.
Durch Recht zum Frieden! Sudetendeutscher Tag Frankfurt/Main Pfingsten 1962
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.