⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Účetní kniha Společnosti obchodu s cínovým plechem uvádí za rok 1628/29 tyto zásoby: z Norimberku 18 centnýřů 75 liber „předního cínu" po 25½ tolaru za centnýř, z Horního Slavkova centnýř po 21 tolarech, z Božího Daru centnýř po 25½ tolaru, stejně tak z Hengstererben (Smrčiny) a z Eibenstocku. Všechen tento „přední cín" se odebíral přes norimberský mezisklad, opět srozumitelně skrze norimberské podnikatele v Horním Slavkově. Celkem bylo na skladě 91 centnýřů (a 44 liber norimberské váhy) a stály 3297 zlatých 6 krejcarů a 9,5 feniku, přičemž je nápadný rozdíl mezi amberskou a norimberskou váhou: 100 liber amberských vážilo 120,5 libry norimberské. Pocínované amberské plechy putovaly k norimberskému faktorovi. Sud, do něhož se vešlo 300 plechů — jistě velmi malého formátu — stál 42 zlatých.
V hospodářském roce 1629/30 se znovu odebírá cín z Horního Slavkova a z výše uvedených krušnohorských míst. Rodina Mulzů, pocházející z Horního Slavkova, se od této doby objevuje jako amberští měšťané: 1636 Georg Multz, 1672 Conrath Multz, 1691 pan Joh. Erhard Multz, kurfiřtský vládní advokát, 1695 Johann Melchior Mulz, „prokurátor města Amberku". Označení „pan" bylo tehdy vyhrazeno výhradně starostům a radním, vyšším kurfiřtským úředníkům a akademikům.
V letech 1653 až 1656, po zániku první amberské Společnosti obchodu s cínovým plechem, si druhou společnost pronajal norimberský měšťan Georg Michael. Už delší dobu bylo možné pozorovat, jak se pocínování plechu přesouvá do Smrčin (Fichtelgebirge) a do saského Krušnohoří. Zejména v Sasku byla cena bílého plechu tak snížena, že amberská výroba musela být zastavena.
haber zahlte alljährlich als „Hauptgut" 100 Gulden (auch mehrfach) ein und erhielt Kapital und Gewinnanteil ebenso jährlich zurückbezahlt. Verglichen gegen die heutigen Aktienerträgnisse muten diese Gewinne schon wie Wetten an: 1620/21 ... 53,6 %, 1621/22 ... gar 188,8 %. Freilich erbrachten die schlimmsten Kriegsjahre 1623/24 und 1625 bis 1627 keinen Ertrag. Im Jahre 1630 wurden bereits wieder 23 Prozent ausgeschüttet. 1631 hat man den Zinnblechfaktor Spindler wegen seines evangelischen Glaubensbekenntnisses entlassen.
Das Rechnungsbuch der Zinnblechhandelsgesellschaft weist im Jahre 1628/29 folgende Vorräte nach: von Nürnberg 18 Zentner 75 Pfund „vorder Zien" à 25½ Taler je Zentner, aus Schlaggenwald der Zentner 21 Taler, aus Gottesgab der Zentner 25½ Taler, ebenso aus Hengstererben und Eibenstock. Alles dieses „vorder Zien" wurde durch den Nürnberger Zwischenhandel bezogen, wiederum verständlich durch die Nürnberger Gewerken in Schlaggenwald. Es waren insgesamt 91 Zentner auf Lager (und 44 Pfund Nürnberg Gewicht) und kosteten 3297 Gulden 6 Kreuzer und 9,5 Pfennig, wobei der Unterschied zwischen Amberger und Nürnberger Gewicht doch auffällt: 100 Pfund ambergisch wogen 120,5 Pfund nürnbergisch. Die verzinnten Amberger Bleche gingen an den Nürnberger Faktor. 300 Bleche, sicher sehr kleinformatig, enthielt ein Faß, das 42 Gulden kostete.
Im Geschäftsjahr 1629/30 wird wiederum Zinn aus Schlaggenwald und den oben genannten Erzgebirgsorten bezogen. Die in Schlaggenwald beheimateten M u l z erscheinen ab dieser Zeit als Amberger Bürger: 1636 Georg Multz, 1672 Conrath Multz, 1691 Herr Joh. Erhard Multz, churfürstlicher Regierungsadvocat, 1695 Johann Melchior Mulz, „procurator der statt Amberg". Die Bezeichnung „Herr" war damals ausschließlich Bürgermeistern und Ratsherren, höheren kurfürstlichen Beamten und Akademikern vorbehalten.
1653 bis 1656 hatte nach Auflösung der ersten Amberger Zinnblechhandelsgesellschaft der Nürnberger Bürger Georg M i c h a e l die zweite Gesellschaft gepachtet. Schon seit längerer Zeit konnte die Verschleppung der Blechverzinnung nach dem Fichtelgebirge und dem sächsischen Erzgebirge beobachtet werden. Besonders in Sachsen wurde der Preis des Weißbleches so gedrückt, daß die Amberger Erzeugung eingestellt werden
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Sudetoněmecký den o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem
Pod heslem „Právem k míru" se sudetští Němci ze svobodného světa sejdou o letnicích 1962 ve Frankfurtu nad Mohanem.
Sudetendeutscher Tag Pfingsten 1962 Frankfurt am Main
Unter dem Motto „Durch Recht zum Frieden" versammeln sich die Sudetendeutschen der freien Welt zu Pfingsten 1962 in Frankfurt a. M.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.