„Volský sál"

Napsala Ernestine Müller, učitelka

Bylo všeobecně známo, že Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl ve svém velkém sále v hotelu „U Červeného vola" nejprostornější slavnostní halu bývalého Loketského okresu. Tento velký sál se výborně hodil k nejrůznějším účelům – jako kino, divadlo, koncerty, plesy, veřejná shromáždění a později dokonce sloužil i jako tělocvična, protože sál „u Müllera" se ukázal být příliš stísněný. Díky přilehlému menšímu sálu bylo možné pojmout dostatek lidí i při tanečních zábavách.

Horní Slavkov velmi rád chodil do divadla a už předtím, než jsem tam byla přeložena, zažíval vynikající operetní představení, která se odehrávala pod osvědčeným vedením pana vrchního učitele Sturma a která navštěvovali lidé z celého okolí. Vzpomínám si jen na „Cikánského barona", „Zvony z Corneville", „Krásnou Galateu" a „Fešáky". I když se pro jednotlivé role občas přizvaly síly odjinud, hlavní tíha ležela na bedrech režiséra a jeho spolupracovníků z Horního Slavkova, kteří jako ochotníci podávali velmi dobré výkony a zvláště na ženské straně úspěšně zvládali nosné role. V pozdějších letech se přešlo více na veselohry, které stejně jako předtím operety byly vždy dobře navštívené a sklízely velký potlesk. Známé byly divadelní večery o vánočních svátcích a na Silvestra, ale i při jiných příležitostech. Protože každý návštěvník věděl, že pan Sturm začíná přesně na minutu, všichni pospíchali, aby přišli včas a zajistili si předem dobrá místa. Spolky jako Bund a Kulturverband pořádaly občas i pestré večery, na jejichž zdaru se svými vystoupeními významně podílel pěvecký spolek a salonní orchestr. Tak si vzpomínám na oslavu Goetha v roce 1932 u příležitosti 100. výročí úmrtí velkého básníka. Tehdy sestavil program a dohlížel na jeho průběh pan Rudolf Herzog, ačkoli byl už nemocný a téhož roku zemřel. Samozřejmě bývaly i doby, kdy nastaly delší pauzy v představeních, zejména v létě; tehdy občas zaskočila kočovná divadla.

Jinak sloužil Volský sál jako kinosál. Když jsem v roce 1923 přišla do Horního Slavkova, ještě neexistoval zvukový film, takže jsem zpočátku zažívala jen němé filmy, které sice podle tehdejších měřítek byly herecky i obsahově často dobré, ale se pozdějším zvukovým filmem se nedaly srovnávat. V době masopustu se filmová představení přerušovala, protože sál musel být volný pro různé plesy.

věta pokračuje na dalším listu ⟶