„Volský sál"
Napsala Ernestine Müller, učitelka
Bylo všeobecně známo, že Horní Slavkov (Schlaggenwald) měl ve svém velkém sále v hotelu „U Červeného vola" nejprostornější slavnostní halu bývalého Loketského okresu. Tento velký sál se výborně hodil k nejrůznějším účelům – jako kino, divadlo, koncerty, plesy, veřejná shromáždění a později dokonce sloužil i jako tělocvična, protože sál „u Müllera" se ukázal být příliš stísněný. Díky přilehlému menšímu sálu bylo možné pojmout dostatek lidí i při tanečních zábavách.
Horní Slavkov velmi rád chodil do divadla a už předtím, než jsem tam byla přeložena, zažíval vynikající operetní představení, která se odehrávala pod osvědčeným vedením pana vrchního učitele Sturma a která navštěvovali lidé z celého okolí. Vzpomínám si jen na „Cikánského barona", „Zvony z Corneville", „Krásnou Galateu" a „Fešáky". I když se pro jednotlivé role občas přizvaly síly odjinud, hlavní tíha ležela na bedrech režiséra a jeho spolupracovníků z Horního Slavkova, kteří jako ochotníci podávali velmi dobré výkony a zvláště na ženské straně úspěšně zvládali nosné role. V pozdějších letech se přešlo více na veselohry, které stejně jako předtím operety byly vždy dobře navštívené a sklízely velký potlesk. Známé byly divadelní večery o vánočních svátcích a na Silvestra, ale i při jiných příležitostech. Protože každý návštěvník věděl, že pan Sturm začíná přesně na minutu, všichni pospíchali, aby přišli včas a zajistili si předem dobrá místa. Spolky jako Bund a Kulturverband pořádaly občas i pestré večery, na jejichž zdaru se svými vystoupeními významně podílel pěvecký spolek a salonní orchestr. Tak si vzpomínám na oslavu Goetha v roce 1932 u příležitosti 100. výročí úmrtí velkého básníka. Tehdy sestavil program a dohlížel na jeho průběh pan Rudolf Herzog, ačkoli byl už nemocný a téhož roku zemřel. Samozřejmě bývaly i doby, kdy nastaly delší pauzy v představeních, zejména v létě; tehdy občas zaskočila kočovná divadla.
Jinak sloužil Volský sál jako kinosál. Když jsem v roce 1923 přišla do Horního Slavkova, ještě neexistoval zvukový film, takže jsem zpočátku zažívala jen němé filmy, které sice podle tehdejších měřítek byly herecky i obsahově často dobré, ale se pozdějším zvukovým filmem se nedaly srovnávat. V době masopustu se filmová představení přerušovala, protože sál musel být volný pro různé plesy.
Der »Ochsensaal«
Von Ernestine Müller, Lehrerin
Es war wohl allgemein bekannt, daß Schlaggenwald mit seinem großen Saal im Hotel „Zum roten Ochsen" die geräumigste Festhalle des ehemaligen Elbogner Bezirkes besaß. Dieser große Saal eignete sich in vortrefflicher Weise für die verschiedensten Zwecke, wie Kino, Theater, Konzerte, Bälle, Kundgebungen und später sogar als Turnraum, da der Saal bei „Müller" sich als zu beengt erwies. Durch den anschließenden kleinen Saal war auch die Möglichkeit gegeben, genügend Leute bei Tanzunterhaltungen unterzubringen.
Schlaggenwald war sehr theaterfreudig und erlebte bereits in der Zeit, bevor ich dahin versetzt wurde, hervorragende Operettenaufführungen, die unter der bewährten Leitung von Herrn Oberlehrer Sturm über die Bühne gingen und aus dem ganzen Umkreis besucht wurden. Ich erinnere nur an den „Zigeunerbaron", „die Glocken von Corneville", „die schöne Galathee" und „Flotte Bursche". Wenn auch zum Teil auswärtige Kräfte für einzelne Rollen herangezogen wurden, so lag doch die Hauptlast auf den Schultern des Spielleiters und seiner Schlaggenwalder Mitarbeiter, die als Laienspielkräfte sehr gute Leistungen boten und besonders auf weiblicher Seite mit tragenden Rollen erfolgreich beschäftigt waren. In späteren Jahren verlegte man sich mehr auf Lustspielaufführungen, die genau wie vorher die Operetten stets gut besucht wurden und viel Beifall ernteten. Bekannt waren die Theaterabende zu den Weihnachtsfeiertagen und an Silvester, aber auch bei anderen Gelegenheiten. Da jeder Besucher wußte, daß Herr Sturm auf die Minute pünktlich begann, beeilten sich alle, rechtzeitig zu erscheinen und sich im voraus günstige Plätze zu sichern. Vereine, wie Bund und Kulturverband, veranstalteten hin und wieder auch bunte Abende, bei denen der Gesangverein und das Salonorchester durch ihre Beiträge viel zum Gelingen beitrugen. So erinnere ich mich an die Goethefeier 1932 anläßlich der 100. Wiederkehr des Todestages des großen Dichters. Damals hatte Herr Rudolf Herzog das Programm aufgestellt und die Durchführung überwacht, obwohl bereits leidend und im gleichen Jahr verstorben. Natürlich gab es auch Zeiten, da längere Spielpausen eintraten, besonders im Sommer; da sprangen dann bisweilen Wanderbühnen ein.
Im übrigen diente der Ochsensaal als Kinoraum. Als ich 1923 nach Schlaggenwald kam, gab es noch keinen Tonfilm, so daß ich anfangs nur Stummfilme erlebte, die zwar für unsere damaligen Begriffe darstellerisch und inhaltlich oft gut waren, aber mit dem späteren Tonfilm keinen Vergleich aushielten. Zur Faschingszeit wurden die Kinovorstellungen unterbrochen, da der Saal für die verschiedenen Bälle freigehalten werden
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.