⟵ věta pokračuje z předchozího listu
V tomto maškarním průvodu jsme často vídali i dětský kočárek, ve kterém leželo malé dítě – ve skutečnosti to byl muž, který tuto roli hrál skvěle. Jednou už řidič sotva dokázal kočárek protlačit rozbředlým sněhem. Řekl proto tomu dítěti: „Toni, vylez, dál už to netlačím." „Dítě" na to pohotově odpovědělo: „Houby vylezu, vždyť jsem přece batole."
Zvlášť veselou masopustní událostí bylo svěcení pramene u Malzmühldammu (hráze u sladovnického mlýna) ve dvacátých letech. Při obnově zdi hráze se na jejím dně objevil pramen. Vynalézaví otcové města usoudili, že jde o léčivou vodu, a pomýšleli už na čtvré lázně vedle Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Vzorek vody proto poslali k rozboru do Prahy, jehož výsledek ale dopadl negativně, protože voda neobsahovala žádné minerály ani jiné účinné látky. Tento nález samozřejmě nezůstal tajemstvím. Pár šprýmařů dostalo nápad zinscenovat slavnostní otevření pramene o masopustu, což se také skvěle povedlo.
To masopustní úterý bylo celé Horní Slavkov na nohou. Vysocí a nejvyšší páni v cylindrech byli dovezeni všemi dostupnými auty a kočáry k prameni, kde už byly přítomny studánkové dívky a lázeňští hosté, mezi nimi i šáh perský, kterého jsme v našem masopustním žargonu nazývali „Pers ze Šasie". Nadaný řečník přednesl u vyzdobeného pramene projev o vzestupu lázeňského města Horní Slavkov. Hostince byly už předtím přejmenovány na lázeňské domy, například „Reingold" (hostinec Reinhold), „U čtyř ročních dob" (hostinec Dietrich) a podobně. Byl to tehdy slunečný den bez sněhu a rozbředliny, kdy byla tato krásná masopustní událost předvedena občanům našeho města.
Při všem tomto dění zůstávala politika stranou. Mezi maskami nebyl žádný rozdíl v politickém smýšlení. Tak jsme doma slavili masopust se skutečným humorem a bez velkých nákladů pro jednotlivce. Později, když bylo vše dobře přestáno, se ještě dlouho vzpomínalo na krásné chvíle toho bláznivého času – na které i já sám dnes ještě rád vzpomínám.
Se srdečným „Hollolo" Váš Otto
gen waren da zu sehen und bereiteten den Spalier stehenden Zuschauern an den Straßen ein wahres Vergnügen. Die Kinder hatten vor allem an den „Holmbauern" und „Bojazzern" ihre größte Freude. Die Bojazzer schwangen lange Stangen hin und her, an denen an einer Schnur entweder Brezen oder Knacker baumelten, die erhascht werden mußten. Wehe aber, wenn an der Schnur statt einer Wurst eine „Guggern" hing, die mit Ruß gefüllt war. Da gab es dann schwarze Gesichter, die aber dem fröhlichen Hollolo keinen Abbruch taten.
In diesem Maschkererzug sahen wir oft auch einen Kinderwagen, in dem ein kleines Kind lag, das in Wirklichkeit ein Mann war, der diese Rolle wunderbar spielte. Einmal konnte der Fahrer den Kinderwagen durch den Schneematsch kaum mehr vorwärts schieben. Er sagte daher zu dem Kind: „Toni, steich aus, ich daschöbs nimmer." Das „Kind" antwortete darauf schlagfertig: „En Dreck steichi aus, ich bin ja a Büscherl."
Ein besonders lustiges Faschingsereignis war die Brunnenweihe am Malzmühldamm in den zwanziger Jahren. Bei der Erneuerung der Dammauer zeigte sich auf der Mauersohle eine Quelle. Findige Stadtväter vermuteten ein Heilwasser und dachten schon an ein viertes Bad neben Karlsbad, Marienbad und Franzensbad. Man schickte daher eine Probe des Wassers nach Prag zur Untersuchung, deren Ergebnis jedoch negativ ausfiel, da das Wasser keinerlei Mineralien oder sonstige Wirkstoffe enthielt. Dieser Befund blieb natürlich nicht geheim. Ein paar Witzvögel hatten den Einfall, die Einweihung der Quelle im Fasching in Szene zu setzen, was auch wunderbar gelang.
An diesem Faschingsdienstag war ganz Schlaggenwald auf den Beinen. Hohe und höchste Herren mit Zylinderhut wurden in allen verfügbaren Autos und Kutschen zur Quelle gefahren, an der schon Brunnenmädchen und Kurgäste anwesend waren, darunter auch der Schah von Persien, den wir in unserer Faschingssprache „Pers von Schasien" nannten. Ein begabter Redner hielt bei der geschmückten Quelle eine Ansprache über den Aufstieg der Kurstadt Schlaggenwald. Die Gasthäuser hatte man bereits in Kurhäuser umbenannt, wie „Reingold" (Gasthaus Reinhold), „Zu den vier Jahreszeiten" (Gasthaus Dietrich) usw. Es war damals ein sonniger Tag ohne Schnee ud Matsch, an dem dieses schöne Faschingsereignis den Bürgern unserer Stadt vorgeführt wurde.
Bei all diesen Vorgängen blieb die Politik außer Erwähnung. Unter den Masken gab es keinen Unterschied der politischen Anschauung. So feierten wir daheim Fasching mit wirklichem Humor und ohne große Kosten für den einzelnen. Nachher, wenn alles gut überstanden war, dachte man noch oft an die schönen Stunden dieser närrischen Zeit, an die auch ich mich heute noch gerne einmal erinnert habe.
Mit einem freundlichen „Hollolo" Euer Otto
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.