Schlaggenwälder Heimatbrief — Folge 84
/ 32
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 4
Vzpomínky na masopust v Horním Slavkově

[obr] „Hornoslavkovští námořníci" – masopust 1936 Dolní řada zleva doprava: Wolf Mani s tahací harmonikou, Schiener (Hub, Steigerhäusl), Nowotny Luise (paní Fürst), Köhler Seff (Leßnitzgasse), Martin Irmgard (paní Kößler), Kunstmann Max † (padl); zadní řada zleva doprava: Marterer Toni, Schindler Anna (paní Wohner), Rößler Fritz † (padl), Blederl Anna (paní Oeser †), Kollmer Erich, Würkner Josef (Peint), Rohm Marianne (Kaunitz).

Během celého maškarního reje se mimochodem odehrálo i leccos veselého, jako třeba s mužem, který se za každou cenu chtěl vypravit do hospody „na maškary". Jeho manželka na to ale neměla chuť a zůstala doma. Jakmile však muž odešel, žena se rychle převlékla za masku a přidala se k cizí skupině maškarů. V jednom hostinci objevila svého drahého manžela. Lichotila mu a byla k němu velmi důvěrná. On si to nechal bez odporu líbit. Nakonec krásná maska přistála na jeho klíně. Tu se mu udělalo horko, jeho prsty ohmatávaly krásnou postavu odshora dolů, až toho bylo „jí" příliš. Vyskočila a zvolala: „No počkej, až dnes přijdeš domů, to ti dám, ty darebo, copak jsi nevěděl, že jsem tvá žena!" Starý požitkář opravdu netušil, že se pod touto maskou skrývá jeho manželka. V očekávání důkladné domácí kázně se s těžkým srdcem vydal na cestu domů.

Vrcholem byl velký průvod, který se konal na masopustní pondělí, občas i na masopustní úterý. Při tomto masopustním průvodu, který se každoročně konal bez velkých příprav, byla vždy přítomna i městská kapela. Skupinky a skupinečky, jednotlivci, vozy a nosiči v nejrůznějších kostýmech tam byly k vidění a divákům stojícím špalírem podél ulic připravily opravdové potěšení. Děti měly největší radost hlavně z „holmbauerů" a „bojazzerů". Bojazzeři mávali dlouhými tyčemi, na kterých na šňůře visely buď preclíky, nebo párky, jež bylo třeba pochytat. Běda ale, když na šňůře místo klobásy visela „guggerna" naplněná sazemi. Pak se objevily černé obličeje, které ale veselému hollolo nikterak neubraly.

původní znění

Schlaggenwalder Matrosen" — Fasching 1936
Untere Reihe von links nach rechts: Wolf Mani mit dem „Schifferklavier", Schiener (Hub, Steigerhäusl), Nowotny Luise (Frau Fürst), Köhler Seff (Leßnitzgasse), Martin Irmgard (Frau Kößler), Kunstmann Max † (gefallen); hintere Reihe von links nach rechts: Marterer Toni, Schindler Anna (Frau Wohner), Rößler Fritz † (gefallen), Blederl Anna (Frau Oeser †), Kollmer Erich, Würkner Josef (Peint), Rohm Marianne (Kaunitz).

könnte man aufzählen. Bei der ganzen Maschkerade hat sich nebenbei auch manches heitere Erlebnis abgespielt, wie z. B. mit dem Mann, der unbedingt ins Gasthaus gehen und „Maschkererschauen" wollte. Seine Gattin hatte aber keine Lust dazu und blieb daheim. Doch als der Mann fort war, verkleidete sich die Frau rasch als Maske und schloß sich einer fremden Maskengruppe an. In einem Gasthaus entdeckte sie ihren Göttergatten. Sie beschmeichelte ihn und wurde recht zutraulich. Er ließ sich das ohne weiteres gefallen. Endlich landete die schöne Maske auf seinem Schoß. Da wurde ihm warm, seine Finger betasteten die schöne Figur von oben bis unten, bis es „ihr" doch zu dumm wurde. Sie sprang auf und rief: „Na word nua, wenns du heit hamkinnst, dir wia ich's geb'm, du Schlaucherl, host niat gwißt, daß ich dei Wei(b bin". Der alte Genießer hatte es wirklich nicht vermutet, daß unter dieser Maske seine Gattin steckte. In Erwartung der Gardinenpredigt trat er schweren Herzens den Heimweg an.

Der Höhepunkt war der große Umzug, der am Faschingsmontag, mitunter auch am Faschingsdienstag, stattfand. Bei diesem Faschingszug, der alljährlich ohne große Vorbereitungen zustande kam, war auch die Stadtkapelle immer mit dabei. Gruppen und Grüppchen, Einzelgänger, Fahrzeuge und Träger in den verschiedensten Aufmachun-

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 4 z 32
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.