Vzpomínky na masopust
V nové vlasti právě vrcholí bujaré masopustní veselí, které letos zasahuje až do března. Už na začátku tohoto bláznivého období byly ve všech větších městech volby princezpárů, sestavovaly se princovské gardy a konaly se slavnostní plesová zasedání. Nic z toho jsme u nás doma neznali. Také jsme s tou šaškárnou nezačínali už 11. 11., jak se to dělá tady, ale počkali jsme si, až betlém opustí své místo a vánoční doba se uzavře na Hromnice. Pravý masopust jsme dodržovali přesně tak, jak jej ukazoval kalendář.
I přes toto omezení si u nás příznivci škádlení a žertu užili dost. Masopustní zvyky, které se dodržovaly u nás doma v Horním Slavkově (Schlaggenwald), přinášely zúčastněným možná víc radosti a potěšení než tady konané karnevalové oslavy, kde často převažuje jen vnější parádnost. Jak krásné bývalo, když u nás v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli – v hlavní dny maškarního reje – táhly masky ve večerních hodinách od hostince k hostinci. Hudba v hospodě spustila, jakmile se venku ozvalo ono „Grrr". „Maškaři" si vyhledali svého tanečníka nebo tanečnici a zatočili dvě nebo tři svižná kola. Pak se šlo dál, do dalšího hostince. Masky přicházely jednotlivě, po dvojicích i ve skupinách a nechávaly se obdivovat diváky.
Bylo vidět celé harémové skupiny se svým šejkem, kolovrátkáře, pohádkové postavy, muzikanty s papírovými nástroji, chyběla ani dámská kapela nebyla výjimkou – pod jejich bílými šaty a parukami ovšem nevězely ženy, nýbrž muži. Jednou se objevil pekařský učeň, který byl ve skutečnosti dívkou a jen s obtížemi natlačila své ženské tvary do mužského oblečení. A naopak, muži si zase rádi „maškařili" v ženských šatech. Ať už ale některá „dáma" působila sebeuhlazeněji, velké nohy ihned prozradily pravé pohlaví. Lidé často žasli nad originálními kostýmy, které svědčily o bohaté fantazii a hodně vtipu – například ženy, které se objevily jako kočky a žalostně mňoukaly. Velký potlesk sklidili hornoslavkovští námořníci se svým kapitánem a ten pár masek, který ztvárnil ve dvacátých letech tolik oblíbené filmové komiky Pata a Patachona.
Když se jednou chtěli zorganizovat sekáči, vytáhli v masopustě do pole „Sjednocení modři" s papírovými kosami a spojení zmařili. Na žádném masopustě nechyběly „staré panny" a „šlomly" (maškarní postavy podivínů), které patřily mezi tradiční masopustní figury. Ještě mnoho originálních masek by se dalo vypočítat.
Faschings-Erinnerungen
In der neuen Heimat treibt die tolle Faschingszeit, die in diesem Jahr bis in den März hineinreicht, ihrem Höhepunkt entgegen. Schon bei Beginn dieser närrischen Periode wurden in allen größeren Städten Prinzenpaare gekürt, Prinzengarden aufgestellt und Prunksitzungen abgehalten. Dies alles gab es bei uns daheim nicht. Auch fingen wir mit der Narretei nicht schon am 11. 11. an, wie es hierzulande geschieht, sondern konnten die Zeit abwarten, bis die Weihnachtskrippe ihren Platz verlassen und der Weihnachtskreis sich zum Lichtmeßtag geschlossen hatte. Wir hielten die richtige Faschingszeit genau ein, wie sie der Kalender anzeigte.
Trotz dieser Beschränkung konnten sich bei uns die Freunde der Narretei genug austoben. Die in unserer Heimatstadt Schlaggenwald geübten Faschingsbräuche bereiteten den Beteiligten vielleicht mehr Freude und Genuß, als die hiesigen Karnevalsfeiern, bei denen sehr oft die äußere Aufmachung überwiegt. Wie schön war es doch, wenn bei uns am Dienstag, Donnerstag, Samstag und Sonntag, den Haupttagen der Maschkerade, die Masken in den Abendstunden von Gasthaus zu Gasthaus zogen. Die Musik im Gastlokal spielte auf, wenn draußen das „Grrr" zu hören war. Die „Maschkerer" suchten sich ihren Tänzer oder ihre Tänzerin und drehten zwei oder drei flotte Runden. Dann ging es weiter ins nächste Gasthaus. Als Einzelgänger, zu Paaren oder in Gruppen kamen die Masken gezogen und ließen sich von den Zuschauern bewundern.
Man sah ganze Haremsgruppen mit ihrem Scheich, Leierkastenmänner, Märchengestalten, Musikanten mit Papierinstrumenten, sogar eine Damenkapelle fehlte nicht, unter deren weißen Kleidern und Perükken allerdings keine Frauen, sondern Männer steckten. Einmal kreuzte ein Bäckerjunge auf, der ein Mädchen war, das nur mit Mühe ihre weiblichen Vorsprünge in die männliche Kleidung zwängen konnte. Umgekehrt gingen die Männer gern in Frauenkleidern „maschkern". Doch so vornehm auch manche „Dame" wirkte, die großen Füße verrieten sofort das Geschlecht. Man staunte oft über die originellen Verkleidungen, die eine reiche Phantasie und viel Witz verrieten, wie z. B. die Frauen, die als Katzen erschienen und kläglich miauten. Viel Beifall erhielten die Schlaggenwalder Matrosen mit ihrem Kapitän und jenes Maskenpaar, das die in den zwanziger Jahren so beliebten Filmkomiker Pat und Patachon verkörperte.
Als sich einmal die Mäher organisieren wollten, traten zur Faschingszeit „Die vereinigten Moder" mit Papiersensen auf den Plan und vereitelten den Zusammenschluß. Bei keiner Fasching fehlten die „alten Jungfern" und „Schlommeln", die mit zu den traditionellen Faschingsfiguren gehörten. Noch viele originelle Masken
[obr] „
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.