Hostinec „U zlatého lva"
Majitel Josef Heinrich, Töppeles č. 2
Napsal Franz Schuster, Töppeles – Frankfurt nad Mohanem (Pokračování a dokončení)
V roce 1887 došlo k založení Pěveckého spolku mužů a Dobrovolného hasičského sboru. K zakladatelům pěveckého spolku patřili: vrchní učitel Josef Zschorschel jako sbormistr, mistr mlynářský Heinrich Lugert jako předseda, hostinský Josef Heinrich jako místopředseda a jednatel a obchodník Anton Markof jako pokladník. I u dobrovolných hasičů stál Josef Heinrich jako zakládající člen na předním místě. Počátkem devadesátých let byla přistavěna skleněná veranda. Podnětem k tomu byl čilý provoz kočárů (kočáry s pryžovými koly) a množství cyklistů v rámci lázeňského trojúhelníku. Od Karlových Varů jakožto první a od Mariánských Lázní jakožto poslední zastávky lákala tato ideální skleněná veranda – umístěná na nejkrásnějším místě romantického teplského údolí – bohaté lázeňské hosty přímo k sobě, neboť tehdy ještě neexistovala železnice a jízdní kolo v hodnotě 120 zlatých si mohl dovolit jen lázeňský host. Jak známo, existovaly v lázeňských městech až do roku 1937 oddělené jídelny. Lázeňští hosté chodili do jídelního sálu a místní do takzvané „šenkovny". Za totéž jídlo z téže kuchyně přitom lázeňský host statečně a rád platil trojnásobnou cenu. Ozdobou skleněné verandy bylo zabudované jeviště s pestře malovanou oponou, nápovědní budkou a mnoha vyměnitelnými kulisami. Během představení měli na jevišti kromě všech herců své stálé místo i číšník obsluhující nápoje a dále holič a parukář Anton Gaßner z Donawitzu, který zároveň půjčoval kostýmy a jabloneckou bižuterii. I rozmazlení obyvatelé Karlových Varů (karlovarští ostrostřelci se svým doprovodem) byli ještě počátkem dvacátých let těmito divadelními představeními nadšeni.
Do roku 1906 byla ve druhém poschodí umístěna druhá třída obecné školy (pro devítileté až čtrnáctileté) i s bytem pro učitele. Druzí učitelé jménem Harand, Lorenz, Holzinger, Schrott a Ott zde bydleli. K dispozici byly také pokoje pro hosty. Josef Heinrich byl vyučeným řezníkem a až do roku 1915 provozoval čilé řeznictví. Od roku 1903 do roku 1919 se ze dvou lomů (u Císařské ulice (Kaiserstraße) a v Silberlouchu) dodávaly skleněné kameny přes nádraží Töppeles do sklárny v Novém Sedle (Neusattl). Počátkem roku 1920 zde byla zřízena čerpací stanice a postavena kuželna. Jako pěstitel ovoce byl znám syn Heinrich. Do vyhnání měl už 280 ovocných stromů. Během válečných let 1914–1918 bydleli ve skleněné verandě uprchlíci z Tarnopolu a Czernowitz. Díky tomuto obsazení se stala fiakrová místnost zbytečnou, takže bylo možné rozšířit výčepní místnost.
Gasthaus »Zum goldenen Löwen«
Besitzer Josef Heinrich, Töppeles Nr. 2
Von Franz Schuster, Töppeles - Frankfurt a. M.
(Fortsetzung und Schluß)
Im Jahre 1887 kam es zur Gründung des Männer-Gesang-Vereins und der Freiwilligen Feuerwehr. Zu den Gründern des MGV gehörten: Oberlehrer Josef Zschorschel als Chorleiter, Müllermeister Heinrich Lugert als Obmann, Gastwirt Josef Heinrich als Stellvertreter und Schriftführer, sowie Kaufmann Anton Markof als Kassier. Auch bei der Freiwilligen Feuerwehr stand Josef Heinrich als Gründungsmitglied an führender Stelle. Anfangs der neunziger Jahre erfolgte der Anbau einer Glasveranda. Anlaß dazu war der rege Chaisenverkehr (Kutschen mit Gummirädern) und die vielen Radfahrer innerhalb des Bäderdreiecks. Von Karlsbad her als erste und Marienbad aus als letzte Raststätte, lockte diese ideale Glasveranda — an der schönsten Stelle des romantischen Tepltales gelegen — die reichen Kurgäste direkt an, denn es gab ja noch keine Eisenbahn und ein Fahrrad im Werte von 120 Gulden konnte sich nur ein Kurgast leisten. Bekanntlich gab es in den Kurstädten bis zum Jahre 1937 getrennte Speiselokale. Die Kurgäste gingen in den Speisesaal und die Einheimischen in die sogenannte „Schwemme“. Für das gleiche Essen aus der gleichen Küche zahlte aber der Kurgast brav und gerne den dreifachen Preis. Das Glanzstück der Glasveranda war die eingebaute Bühne mit buntbemaltem Vorhang, Souffleurkasten und vielen auswechselbaren Kulissen. Während der Aufführung hatten auf der Bühne neben sämtlichen Darstellern auch der Kellner für den Getränkeausschank, ferner der Friseur und Perückenmacher Anton Gaßner aus Donawitz mit Kostüm- und Gablonzer Schmuck-Verleih ihren ständigen Platz. Selbst die verwöhnten Sprudelstädter (Karlsbader Schützen mit Anhang) waren noch anfangs der zwanziger Jahre von den Theateraufführungen beeindruckt.
Bis 1906 war die zweite Volksschulklasse (für die Neun- bis Vierzehnjährigen) mit Lehrerwohnung im ersten Stock untergebracht. Die zweiten Lehrer namens Harand, Lorenz, Holzinger, Schrott und Ott hatten dort ihre Wohnung. Auch Fremdenzimmer standen zur Verfügung. Josef Heinrich war gelernter Fleischer und hatte bis 1915 einen regen Fleischhauerbetrieb. Ab 1903 bis 1919 wurden aus 2 Brüchen (an der Kaiserstraße und in der Silberlouch) Glassteine über den Bahnhof Töppeles nach der Glasfabrik Neusattl geliefert. Anfangs 1920 kam es zur Errichtung einer Tankstelle und zum Bau einer Kegelbahn. Als Obstzüchter war der Sohn Heinrich bekannt. Bis zur Austreibung hatte er bereits einen Bestand von 280 Obstbäumen. Während der Kriegsjahre 1914/18 wohnten Flüchtlinge aus Tarnopol und Czerno-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.