Můj dědeček se narodil ve starém Rakousku a přísahal na císaře Františka Josefa. Můj otec činil totéž, však „osmnáctý" rok byl s Rakouskem konec. Tu se ustavil nový stát, který si i mého otce podmanil. Stal se – kdo se ptal, zda je mu to vhod – občanem Československa. Čas plynul. Ale po dvaceti letech zažil další proměnu: ze zákona obdržel hned státní občanství ve Velkoněmecké říši. Tehdy jsem u toho byl už samozřejmě i já. Jenže nám oběma zbylo jen pár let – pak přišel s hrůzou konec Říše, s ním znovu obrat časů. Vyhnali nás z naší země, vzali nám domov, vyhnali do ciziny. Po krátké době pouhých čtyř let zažili jsme další změnu. Napříč Německem šla hranice a oddělila Západ od NDR. Po čtyřiceti letech, jež nás Němce dělily, padla konečně zeď, přišel převrat. Sešli jsme se opět, spojeni ve štěstí, do společné Spolkové republiky. Tam jsem dodnes a zůstanu tam až do konce. Jako závěr bych ještě chtěl napsat: Státy přicházejí, státy odcházejí, ale jedno, to vím, zůstane navždy: co dědečka, otce i syna vždy spojovalo – láska k domovu, Sudetům!
## Nationalität im Wandel der Zeit
Mein Großvater ist in Alt-Österreich geboren
und hat auf Kaiser Franz Josef geschworen.
Mein Vater tat es jenem gleich,
doch „Achtzehn" war's aus mit Österreich.
Da etabliert sich ein neuer Staat,
der auch meinen Vater vereinnahmt hat.
Er wurde – wer fragte, ob's recht ihm sei –
ein Bürger der Tschechoslowakei.
Die Zeit verging. Doch nach zwanzig Jahren
hat er die nächste Wandlung erfahren:
Kraft Gesetz erhielt er nun sogleich
die Staatsbürgerschaft im Großdeutschen Reich.
Da war ich natürlich auch schon dabei.
Doch nur ein paar Jahre blieben uns zwei' –
da kam mit Schrecken des Reiches Ende,
mit ihm erneut eine Zeitenwende.
Man hat uns vertrieben aus unserem Land,
uns die Heimat genommen, in die Fremde verbannt.
Nach kurzer Zeit von nur vier Jahren
hat man den nächsten Wechsel erfahren.
Durch Deutschland ging eine Grenze quer
und trennte den Westen von der DDR.
Nach vierzig Jahren, die uns Deutsche trennte,
fiel endlich die Mauer, es kam die Wende.
Wir fanden zusammen, vereint im Glück,
zur gemeinsamen Bundesrepublik.
Da bin ich noch heut', werd' bis zum Ende es bleiben.
Als Fazit möchte ich noch schreiben:
Die Staaten kommen, die Staaten gehen,
doch eines, das weiß ich, wird immer bestehen,
was Großvater, Vater und Sohn stets verband:
die Liebe zur Heimat Sudetenland!
„Můj otec vždycky říkal: ‚Proč bych se teď měl přít o ten dům; Češi v něm přece bydleli déle než já kdy vůbec.' Vyhnání zůstává samozřejmě bezprávím, ale abychom je napravili, nemůžeme přece spáchat druhé. Vyhnaní si už dávno vybudovali něco nového. I Benešovy dekrety jsou bezprávím a musí zmizet. Ale nikam se nedostanu, když budu pořád mluvit jen o tomhle tématu."
Franz Pany, spolkový předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu, v rozhovoru pro jihotyrolský deník „Dolomiten" na otázku, jak se staví k požadavkům na navrácení majetku a k Benešovým dekretům.
(Z „Karlsbader Zeitung", číslo 12, prosinec 1913; k tomu žádný komentář!)
## Zitat
„Mein Vater sagte immer: ‚Was soll ich mich jetzt um das Haus streiten; die Tschechen haben doch länger darin gewohnt als ich jemals.' Die Vertreibung bleibt natürlich Unrecht, aber um es aufzuheben, kann man doch kein zweites begehen. Die Vertriebenen haben sich lange schon etwas Neues aufgebaut. Auch die Benesch-Dekrete sind Unrecht und müssen weg. Aber ich komme nicht weiter, wenn ich immer nur dieses Thema anspreche."
Franz Pany, Bundesvorsitzender der Sudetendeutschen Landsmannschaft, in einem Interview der Südtiroler Tageszeitung „Dolomiten" auf die Frage, wie er zu Rückgabeforderungen und den Benesch-Dekreten stehe.
(Aus „Karlsbader Zeitung", Folge 12, Dezember 1913; dazu kein Kommentar!)
Impozantní obytná a obchodní budova ve Schlaggenwaldu (Horní Slavkov) na začátku Hlavní ulice, č. p. 223, majitelé: Josef Emil a Wilhelmine Schmidovi, krátce zvaní „Schmid-Kaufmann". V obchodě bylo možné koupit koloniální zboží, vlnu a textil. Ve městě bylo jen málo domů se dvěma poschodími, většinou kolem náměstí. Vlevo vykukuje hostinec „U ostrého rohu" (Eduard Kühnl, Horní trh), vpravo navazuje dům č. p. 224 s obchody v přízemí: krátké, galanterní a papírenské zboží Karla Wolfa; také Konzumní spolek Chodov (Chodau) tam měl kdysi svou pobočku (s řeznictvím). V patře se nacházely byty.
[obr] (bez popisku) (patrový nárožní obytný a obchodní dům č. p. 223 na začátku Hlavní ulice ve Slavkově, obchod „Schmid-Kaufmann", před domem stojící lidé)
Nápadná jsou trojdílná okenní křídla, jež se otevírala směrem ven a v zimě umožňovala vsadit zevnitř dvojitá okna! U Schmid-Kaufmanna byla okna i dveře obchodu v přízemí navíc zajištěny sklápěcími okenicemi. Krajan Herbert Jakob z Groß-Umstadtu nám tuto fotografii poskytl.
## Bürgerhäuser prägten einst das Stadtbild
Imposantes Wohn- und Geschäftsgebäude in Schlaggenwald am Beginn der Hauptstraße, Hs-Nr. 223, Eigentümer: Josef Emil und Wilhelmine Schmid, kurz „Schmid-Kaufmann" genannt. Im Geschäft waren Kolonialwaren, Wolle und Textilien erhältlich. Es gab im Stadtgebiet nur wenige Häuser mit zwei Stockwerken, zumeist um den Marktplatz. Links spitzt das Gasthaus „Zum scharfen Eck" (Eduard Kühnl, Oberer Markt) hervor, rechts schließt sich Hausnummer 224 an mit Läden im Erdgeschoß: Kurz-, Galanterie- und Papierwaren von Karl Wolf; auch der Konsumverein Chodau hatte dort einmal eine Niederlassung (mit Fleischerei). Im Obergeschoß befanden sich Wohnungen.
[obr] (bez popisku) (patrový nárožní obytný a obchodní dům č. p. 223 na začátku Hlavní ulice ve Slavkově, obchod „Schmid-Kaufmann", před domem stojící lidé)
Auffällig sind die dreiteiligen Fensterflügel, die nach außen zu öffnen waren und im Winter das Anbringen von Doppelfenstern innen ermöglichten! Beim Schmid-Kaufmann waren Fenster und Ladentür im Parterre zusätzlich mit Klappläden gesichert. Lm. Herbert Jakob, Groß-Umstadt, hat uns das Foto überlassen.
V hospodě hráli karty, byli právě veselí, vyprávěli si historky. Jako vždy po poslední rundě chce domů Seff v pozdní hodinu.
Nedávno zas, bylo zima, stojí Seff před svým autem. Klíč se do zámku nechce nasunout! Co by tak mohlo být příčinou?
Trápí se, tlačí jak býk; co je to jen s těmi dveřmi? Pak nahlas zanadává: „Do háje s tím! Nebude snad ten zámek zamrzlý?"
Fouká do dírky, sem a tam, jazykem se přitom div nepřilepil. Zapalovač by potřeboval, ale žádný nemá, nekouří.
Třením klíč zahřívá, chce to zkusit, buší do dveří, poškrábe plech. Hřeje kliku svýma rukama. Copak to trápení dnes nemá konce?
Chlad se do něj vkrádá, mrznou mu nohy. Nikdo mu nepomůže, je úplně sám. A jak Seff tak fouká a tře, tu ucítí, jak ho žene na malou stranu.
Najednou ho to napadne: Takhle to půjde! To, co nouze vynutí, nebývá pěkné! Prostě bez okolků oba problémy zkombinoval.
Seffovi to jistě nebylo trapné, úspěch byl ale zjevný: auto otevřené, Seff vysvobozen. Zapamatujte si ten tip, milí lidé!
Franz Pöttig
Poznámka: Schnåugn = veselé vyprávění, historka; Scheesn = rozhrkaný automobil; ledian = poškodit; latt = asi, možná.
*V originále chebským nářečím.*
## D' Nåut mecht erfindarisch
Im Wiatshaus håbm sa Kårtn gspült,
grod lustigh wårns, håbm Schnåugn dazühlt.
Wöi imma nåuch da letztn Rund,
w(üll ham da Seff za speta Stund.
Neilich wieda, kålt is gwesen,
stäiht da Seff vua seina Scheesn.
Da Schlüssl gäiht ins Schluaß niat nei!
Woos kennt denn bloß die Ursåch sei'?
Er plåugt si, druggt åls wöi a Stia;
Woos is ann nua mit dera Tüa?
Dånn schimpft a laut: „Zan Teifl nei!
Wiad niat as Schluaß ei(ngfråuan sei'?"
Er bleest ins Löchl, hübm u drübm,
is mit da Zunga hängabliebm.
A Feiazeigh teet a brauchn;
håut owa kaans, taut niat rauchn.
Er reibt an Schlüssl, w(ülls prowian,
schlegt ua die Tüa, touts Bleech ledian.
Er wirmt an Grief mit seine Händ.
Nimmt latt dees Elend heint kaa End?
Die Költ gröicht nei, i(hn fröist ind' Baa.
Kaana hülft nan, is gånz allaa.
U wöi da Seff sua bleest u reibt,
dåu spüat a, wöi nan 's Wåssa treibt.
Af aamål kinnts nan: Sua mouß' göih!
Dees aus da Nåut is oft niat schöi!
Er håut dånn ei(nfåch ungeniat
döi zwaa Probleme kombiniat.
Dees wår an Seff gwieß niat peinlich,
da Erfolgh doch augnscheinlich:
Auto offm, da Seff befreit.
Mirkt's Enk dian Tipp, Ees löibm Leit!
Franz Pöttig
Anmerkung: Schnåugn = lustige Erzählung, Schnurre
Scheesn = klappriges Auto
ledian = beschädigen, lädieren
latt = wohl, vielleicht
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.