Na Hromnice (2. února) končí i porůznoběžnovaně poklidová vánoční doba, všední den si nás už dávno „přivlastnil". Teď je třeba hledět vstříc nadcházejícím událostem nového roku, které jsou ještě skryty ve tmě budoucnosti, s důvěrou a klidem stáří. Kéž je to dobrý rok a uchová nás před neštěstím! Doufejme, že nám zůstane zachován mír a že lidé, kteří musí strádat ve válečné nouzi, budou moci konečně žít také v míru. Nikdo neví lépe než my ze Sudet, co to znamená být zbaven práv, trýzněn, pronásledován a vyhnán! Píšeme rok 2014, ale bezpráví, jež jsme tehdy utrpěli, jsme nezapomněli.

Milí krajané! Když tento Heimatbrief přijde k vám domů, nový rok bude ještě mladý; vždyť teprve před pár týdny vešel do země. Nu, přece jen: leden, dřív často tvrdý, bohatý na chlad a sníh, jejž už naši předkové báli jako „drsňáka" a proto jej nazývali „Hartung", jsme už přestáli. Znehodnocení? Nu, my starší, které se počítá vlastně jako „poslední Mohykány" té generace, jež zažila vyhnání z vlasti, milujeme teplo! Doma se říkávalo: „Člověk se plazí za teplem." Chlad je naproti tomu většině z nás mezitím proti mysli a stal se zátěží. A nachlazení se všemi následky nemáme rádi vůbec! Ruku na srdce: bylo by mi, přes osmdesátiletému, věru těžké zapět chválu na zimní čas, leda by se dalo koncem března skutečně zazpívat: „Sbohem, zimo...!"

Přiznávám: zimní krajiny, jako hory, údolí, lesy, jezera atd., které malíři a fotografové v mnoha motivech – zasněžené, ledem strnulé, jinovatkou obalené, ponořené do šikmého slunečního světla – umně zachycují na plátně a celuloidu, mohou lahodit i našemu oku, každodenní obcování s nízkými teplotami však nevyhnutelně vede k otřesnému vystřízlivění: Všechno je těžší – nakupování, topení, odklízení sněhu, posypávání, kluzké cesty a silnice, strach z pádu, všechno je studené, nepříjemné – hrozné!

Zimní sporty? Sáňkování, lyžování? Takovým radovánkám v našem věku holduje už jen málokdo. A tolik vychvalovaná procházka ven do bílé nádhery? Ano, snad, pokud je člověk ještě dobře na nohou!

Radujme se raději z blížícího se jara. Jakmile v tuto dobu ucítíme na tváři obvyklý jarní vánek, vlahý jarní vzduch, víme, že se opět blýská na lepší časy, že bude tepleji.

Myslíme na domov, na naše zahrady a lada ve staré vlasti. U nás začínalo jaro o něco později než jinde v mírnějších údolích, vždyť náš kraj ležel ve výšce kolem 600 m. Když povolil krutý mráz, bylo doslova cítit „po jaru". Už brzy ráno melodicky pískali kosi a odpovídal jim jiný ptačí štěbot. Jakmile se svahy a meze zbavily sněhu, vykukovaly mezi zežloutlou trávou první sněženky, kvetly sasanky hajní a drobné bledule; na okraji luk se k nim přidávaly vonící fialky a jemně žluté prvosenky.

Slunce, naše životodárné nebeské těleso, den ode dne mohutně nabíralo na síle. My lidé, tehdy ještě více spjatí s přírodou než dnes, měli pro tento nový začátek dobrý cit; ožívali jsme a znovu čerpali čerstvou odvahu a důvěru.

V tomto smyslu vám všem přeje dobrý předvelikonoční čas Váš Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Rok teprve pár týdnů čítá, byť je ještě tak studený; v Hornungu je to už zjevné: zima je už stará.

A ač nás únor ještě zebe, mráz už brzy pomine. A s ním končí opravdu i masopustní bláznění.

Slunce znovu hřeje víc, dráhu si vede výš. Zda tím už myslí jaro? Připomíná nám to.

Olizuje měkký sníh z míst, rozpouští rampouchy malé, každým dnem ubírá kousek. Brzy bude jaro.

Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

V únoru – „Hornung": 2. 2. (ne) Hromnice, církevní svátek, 40 dní po narození Krista (25. 12.), svěcení svící 3. 2. (po) Svatý Blažej (žehnání) 14. 2. (pá) Svatý Valentýn; Cyril (†869), Metoděj (†885), apoštolové Slovanů Je-li na Hromnice jasno a čisto, bude zima dlouhá. Na Agátu (5. 2.) a Dorotu (6. 2.) hodně sněhu, v létě dobrý jetel. Je-li na Valentýna ještě bílo, kvete o Velikonocích už proutek. Komáři, kteří v únoru bzučí, na dlouhý čas často umlknou. Znamení zvěrokruhu: Vodnář (21. 1. – 19. 2.)

V březnu – „Lenzing": 2. 3. (ne) Masopustní neděle 3. 3. (po) Rejdovačkové pondělí (Rosenmontag); svatá Kunhuta – doma se říkávalo: „...a s ní přichází teplo zespoda" 4. 3. (út) Masopustní úterý, „vymetení" masopustu; památný den obětí českého bezpráví z roku 1919 5. 3. (st) Popeleční středa, začátek postní doby 19. 3. (st) Svátek svatého Josefa 20. 3. (čt) Začátek jara, rovnodennost (ekvinokcium) Hřmí-li kolem svaté Kunhuty, bude zima ještě dlouho vyvádět své kousky. Znamení zvěrokruhu: Ryby (20. 2. – 20. 3.)

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶