Podle věčných zákonů přírody, které platí i pro náš život, opět nastal podzim. A leckdo už možná se starostí myslí na příští roční období a jeho svízele.
Ale každé období má i své kouzlo! Když jsem koncem srpna psal tyto řádky, těšila nás ještě poslední květinová nádhera pozdního léta. Jakmile je pak sklizeno obilí a vítr zavane nad holými strništi, i ten horký čas plný světla a tepla je nenávratně pryč. Když radlice pluhu znovu rozevře zem, stává se ženec sévcem a nová setba nachází své „připravené" lůžko.
„Teď se pestré léto ze světa vytrácí, zelené listí v lese žloutne a padá. V šedivém vzduchu tažný let špačků – v hnědé hroudě orné půdy se blýská pluh."
Tolik básníkovo slovo. Přichází radost ze žní, když se větve ovocných stromů obtěžkané plody sklánějí a keře révy nám slibují sladké hrozny.
Naši předkové nazývali říjen „Gilbhardt" – žloutnoucí měsíc. Nomen est omen! Listí se totiž barví pestře, od žluté přes rezavě červenou až po sytě hnědou; padá pomalu, tiše k zemi, pokud ho nárazový poryv větru nestrhne z větví předčasně a nenechá tančit do dálky.
V některých letech nám „babí léto" ještě daruje sluncem prohřáté „zlaté" dny. Umí neopakovatelně vyčarovat jemňounké, rosou třpytící se pavučiny a nechat jejich tenounká, stříbrolesklá vlákna vlát v oslnivém slunečním světle – nezaměnitelné znamení své vlády. Těší nás bledě modrofialové květní kalichy podzimních ocúnů na loukách stejně jako barvy astrů a jiřinek na zahradách. Zamyšleně stojíme před posledními vadnoucími růžemi minulého léta a obdivujeme plamenně rudé vinné listí na svazích a zdech.
Ale stíny se pomalu prodlužují a noci už mohou být pěkně chladné. Svěží podzimní vítr nechává vzlétat a poletovat draky veselých dětí a žene před sebou bělošedé mraky. Nechybí ani déšť a mlha, dostavují se první noční mrazíky a upozorňují na blížící se zimu. Náš život venku se docela pozvolna stahuje dovnitř.
Milí krajané! Přeji nám mírný, přívětivý podzim s bohatou úrodou. Kéž slunce svítí ještě mnoho dní. A pro bouřlivé, temné dny ať je nám dopřán suchý, teplý koutek! Přeji vám mnoho radosti, málo trápení a starostí, uspokojivé zdraví, nemocným mezi námi úlevu od jejich potíží a brzké uzdravení, nám všem pomocnou, ochrannou ruku, která nás podrží, když zakopneme, a požehnaný čas.
S domovským pozdravem, ve staré oddanosti Váš krajan Franz Pöttig
## Liebe Landsleute!
Es ist wieder Herbst geworden nach den ewigen Gesetzen der Natur, die auch für unser Leben gelten. Und manch einer mag mit Sorge schon an die nächste Jahreszeit mit ihren Beschwernissen denken.
Doch jede Zeit hat auch ihre Reize! Während ich Ende August diese Zeilen zu Papier brachte, erfreute uns noch des späten Sommers letzte Blütenpracht. Ist dann die Getreideernte eingebracht und streicht der Wind über die kahlen Stoppelfelder, ist auch die heiße Zeit voller Licht und Wärme unwiederbringlich vorüber. Spaltet die Pflugschar wieder die Erde, wird der Schnitter zum Sämann, und die neue Saat findet ihr „gemachtes" Bett.
„Nun schleicht der bunte Sommer aus der Welt,
das grüne Laub im Wald vergilbt und fällt.
In grauer Luft der Stare Wanderflug –
in brauner Ackerscholle blitzt der Pflug."
Soweit ein Dichterwort. Es kommt Erntefreude auf, wenn sich die Äste der Obstbäume früchteschwer neigen und die Rebstöcke uns süße Trauben verheißen.
Unsere Altvorderen nannten den Oktober „Gilbhardt". Nomen est omen! Denn das Laub färbt sich bunt, vom Gelb über Rostrot bis hin zum satten Braun; es fällt langsam, sachte zu Boden, sofern nicht ein böiger Windstoß die Blätter vorzeitig von den Zweigen reißt und in die Weite tanzen läßt.
In manchen Jahren schenkt uns der „Altweibersommer" noch sonnenwarme „goldene" Tage. Er versteht es unnachahmlich, hauchzarte, tauglitzernde Spinnweben hervorzuzaubern und ihre feinen, silberglänzenden Fäden im gleißenden Sonnenlicht wehen zu lassen, unverkennbare Zeichen seiner Regentschaft. Es erfreuen uns die blaßblau-violetten Blütenkelche der Herbstzeitlosen auf den Wiesen ebenso wie die Farben der Astern und Dahlien in den Gärten. Wir stehen nachdenklich vor den letzten dahinwelkenden Rosen des vergangenen Sommers und bewundern das flammendrote Weinlaub an Hängen und Wänden.
Doch langsam werden die Schatten länger, und die Nächte können schon recht kalt sein. Frischer Herbstwind läßt die Drachen fröhlicher Kinder gaukeln und steigen, und treibt die weißgrauen Wolken vor sich her. Auch Regen und Nebel bleiben nicht aus, erste Nachtfröste stellen sich ein und weisen auf den nahenden Winter hin. Unser Leben draußen zieht sich ganz allmählich nach drinnen zurück.
Liebe Heimatfreunde! Ich wünsche uns einen milden, freundlichen Herbst mit reicher Ernte. Möge die Sonne noch an vielen Tagen scheinen. Und für stürmische, dunkle Tage sei uns immer ein trockenes, warmes Plätzchen gegönnt! Ich wünsche Euch viel Freude, wenig Kummer und Sorgen, eine zufriedenstellende Gesundheit, den Kranken unter uns Linderung ihrer Beschwerden und recht bald Genesung, uns allen eine helfende, schützende Hand, die uns hält, wenn wir ins Stolpern geraten, und eine segensreiche Zeit.
Mit heimatlichem Gruß, in alter Verbundenheit
Euer Lm. Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
V říjnu – „Gilbhardt" (žloutnoucí měsíc): 2. 10. (ne) Díkůvzdání za úrodu 3. 10. (po) Den německé jednoty (státní svátek) 16. 10. (ne) Posvícení (císařské posvícení) 30. 10. (ne) Konec letního času 31. 10. (po) Den reformace Říjnová obloha plná hvězd má ráda vytopená kamna.
V listopadu – „Nebelung" (mlžný měsíc): 1. 11. (út) Slavnost Všech svatých 2. 11. (st) Dušičky 11. 11. (pá) Svatý Martin – v chebském nářečí se říkávalo: „Na Martina povídá sníh: Tady jsem" (tedy že o Martinu už bývá první sníh) 13. 11. (ne) Den památky obětí válek 16. 11. (st) Den pokání a modliteb 20. 11. (ne) Neděle mrtvých 27. 11. (ne) 1. neděle adventní 30. 11. (st) Svatý Ondřej; noc z 29. na 30. listopadu byla „ondřejskou nocí" věšteb Zavěsí-li se listí až do listopadu, bude zima dlouhá. V listopadu je za každým keřem jiné počasí.
## Aus dem Kalender
Im Oktober – Gilbhardt:
2.10. (So) Erntedankfest
3.10. (Mo) Tag der deutschen Einheit (gesetzlicher Feiertag)
16.10. (So) Kirchweih (Kaiserkirchweih)
30.10. (So) Ende der Sommerzeit
31.10. (Mo) Reformationstag
Oktoberhimmel voller Sterne hat die warmen Öfen gerne.
Im November – Nebelung:
1.11. (Di) Hochfest Allerheiligen
2.11. (Mi) Allerseelen
11.11. (Fr) St. Martinstag, „Martini sågt da Schnäi: Dåu bin i"
13.11. (So) Volkstrauertag
16.11. (Mi) Buß- und Bettag
20.11. (So) Totensonntag
27.11. (So) 1. Advent
30.11. (Mi) St. Andreastag; 29./30. Losnacht, „Annaresnå(bmd"
Hängt's Laub in den November rein, wird der Winter lange sein.
Im November ist hinter jeder Staude ein anderes Wetter.
k minulému Heimatbriefu (4/2011): Na straně 11 v příspěvku „Wertl, der Lebensgenießer" má ve čtvrtém řádku shora správně stát „Porzelliner" (nikoli „Porzellaner"), jak bylo uvedeno v rukopise. Jde o regionálně běžný, zavedený výraz pro pracovníka v porcelánce, zejména pokud vykonával manuální práci. Tisková chyba?
## Berichtigung
zum letzten Heimatbrief (4/2011): Auf Seite 11 im Beitrag „Wertl, der Lebensgenießer" muß es in der vierten Zeile von oben schon richtig „Porzelliner" (statt „Porzellaner") heißen, wie es im Manuskript angegeben ist. Es ist ein regional üblicher, gängiger Ausdruck für einen in der Porzellanindustrie Beschäftigten, vor allem, wenn er manuelle Arbeit verrichtete. Druckfehler?
F.P.
Ve dnech 9. a 10. července uspořádalo naše patronátní město opět svůj Bürgerfest (městskou slavnost) a oslavilo jej obvyklým způsobem. Srdečně nás k němu pozvalo. Heimatbrief několikrát vyzýval k návštěvě a setkání.
Citát „Časy se mění a my se měníme s nimi" člověku přijde na mysl, když má referovat o účasti krajanů na této slavnostní události. Zjištění působí střízlivě a váží těžce: o „setkání krajanů", jak jsme byli dosud zvyklí, už bohužel nelze mluvit, neboť počet návštěvníků byl tentokrát zoufale nízký. V sobotu se tak napočítalo 15, v neděli 16 účastníků domovského původu, přičemž hosté z Gfellu byli v přesile.
Na počasí to jistě nebylo, bylo (a zůstalo) příjemné, slunečné a teplé. Rozhodující byly jiné, obecně známé důvody: vysoký věk, křehké zdraví, nemoc, neschopnost cestovat, velké vzdálenosti a další. Nesmíme zapomínat, že mnozí krajané nás už navždy opustili.
## Treffen beim Bürgerfest
Am 9./10. Juli veranstaltete unsere Patenstadt wieder ihr Bürgerfest und feierte es in gewohnter Weise. Sie hatte uns dazu herzlich eingeladen. Der Heimatbrief rief mehrmals zum Besuch und zum Treffen auf.
Das Zitat „Die Zeiten ändern sich, und wir ändern uns mit ihnen" kommt einem in den Sinn, wenn über die Teilnahme von Landsleuten an diesem festlichen Ereignis zu berichten ist. Die Feststellung wirkt ernüchternd und wiegt schwer, daß von einem „Heimattreffen", wie es bisher üblich und von uns gewohnt war, leider nicht mehr gesprochen werden kann, fiel doch dieses Mal die Zahl der Besucher erschreckend gering aus. So zählte man am Samstag 15, am Sonntag 16 Teilnehmer mit heimatlicher Herkunft, wobei die Gäste aus Gfell in der Überzahl waren.
Am Wetter lag es wohl nicht, denn es war (und blieb) freundlich, sonnig und warm. Andere Gründe waren dafür maßgeblich und sind allgemein bekannt: hohes Alter, Gebrechlichkeit, Krankheit, mangelnde Reisefähigkeit, weite Entfernungen u.a. mehr. Man darf nicht vergessen, daß viele Heimatfreunde uns schon für immer verlassen haben.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.