Podle věčných zákonů přírody, které platí i pro náš život, opět nastal podzim. A leckdo už možná se starostí myslí na příští roční období a jeho svízele.

Ale každé období má i své kouzlo! Když jsem koncem srpna psal tyto řádky, těšila nás ještě poslední květinová nádhera pozdního léta. Jakmile je pak sklizeno obilí a vítr zavane nad holými strništi, i ten horký čas plný světla a tepla je nenávratně pryč. Když radlice pluhu znovu rozevře zem, stává se ženec sévcem a nová setba nachází své „připravené" lůžko.

„Teď se pestré léto ze světa vytrácí, zelené listí v lese žloutne a padá. V šedivém vzduchu tažný let špačků – v hnědé hroudě orné půdy se blýská pluh."

Tolik básníkovo slovo. Přichází radost ze žní, když se větve ovocných stromů obtěžkané plody sklánějí a keře révy nám slibují sladké hrozny.

Naši předkové nazývali říjen „Gilbhardt" – žloutnoucí měsíc. Nomen est omen! Listí se totiž barví pestře, od žluté přes rezavě červenou až po sytě hnědou; padá pomalu, tiše k zemi, pokud ho nárazový poryv větru nestrhne z větví předčasně a nenechá tančit do dálky.

V některých letech nám „babí léto" ještě daruje sluncem prohřáté „zlaté" dny. Umí neopakovatelně vyčarovat jemňounké, rosou třpytící se pavučiny a nechat jejich tenounká, stříbrolesklá vlákna vlát v oslnivém slunečním světle – nezaměnitelné znamení své vlády. Těší nás bledě modrofialové květní kalichy podzimních ocúnů na loukách stejně jako barvy astrů a jiřinek na zahradách. Zamyšleně stojíme před posledními vadnoucími růžemi minulého léta a obdivujeme plamenně rudé vinné listí na svazích a zdech.

Ale stíny se pomalu prodlužují a noci už mohou být pěkně chladné. Svěží podzimní vítr nechává vzlétat a poletovat draky veselých dětí a žene před sebou bělošedé mraky. Nechybí ani déšť a mlha, dostavují se první noční mrazíky a upozorňují na blížící se zimu. Náš život venku se docela pozvolna stahuje dovnitř.

Milí krajané! Přeji nám mírný, přívětivý podzim s bohatou úrodou. Kéž slunce svítí ještě mnoho dní. A pro bouřlivé, temné dny ať je nám dopřán suchý, teplý koutek! Přeji vám mnoho radosti, málo trápení a starostí, uspokojivé zdraví, nemocným mezi námi úlevu od jejich potíží a brzké uzdravení, nám všem pomocnou, ochrannou ruku, která nás podrží, když zakopneme, a požehnaný čas.

S domovským pozdravem, ve staré oddanosti Váš krajan Franz Pöttig

sentence continues on the next sheet ⟶

V říjnu – „Gilbhardt" (žloutnoucí měsíc): 2. 10. (ne) Díkůvzdání za úrodu 3. 10. (po) Den německé jednoty (státní svátek) 16. 10. (ne) Posvícení (císařské posvícení) 30. 10. (ne) Konec letního času 31. 10. (po) Den reformace Říjnová obloha plná hvězd má ráda vytopená kamna.

V listopadu – „Nebelung" (mlžný měsíc): 1. 11. (út) Slavnost Všech svatých 2. 11. (st) Dušičky 11. 11. (pá) Svatý Martin – v chebském nářečí se říkávalo: „Na Martina povídá sníh: Tady jsem" (tedy že o Martinu už bývá první sníh) 13. 11. (ne) Den památky obětí válek 16. 11. (st) Den pokání a modliteb 20. 11. (ne) Neděle mrtvých 27. 11. (ne) 1. neděle adventní 30. 11. (st) Svatý Ondřej; noc z 29. na 30. listopadu byla „ondřejskou nocí" věšteb Zavěsí-li se listí až do listopadu, bude zima dlouhá. V listopadu je za každým keřem jiné počasí.

k minulému Heimatbriefu (4/2011): Na straně 11 v příspěvku „Wertl, der Lebensgenießer" má ve čtvrtém řádku shora správně stát „Porzelliner" (nikoli „Porzellaner"), jak bylo uvedeno v rukopise. Jde o regionálně běžný, zavedený výraz pro pracovníka v porcelánce, zejména pokud vykonával manuální práci. Tisková chyba?

Ve dnech 9. a 10. července uspořádalo naše patronátní město opět svůj Bürgerfest (městskou slavnost) a oslavilo jej obvyklým způsobem. Srdečně nás k němu pozvalo. Heimatbrief několikrát vyzýval k návštěvě a setkání.

Citát „Časy se mění a my se měníme s nimi" člověku přijde na mysl, když má referovat o účasti krajanů na této slavnostní události. Zjištění působí střízlivě a váží těžce: o „setkání krajanů", jak jsme byli dosud zvyklí, už bohužel nelze mluvit, neboť počet návštěvníků byl tentokrát zoufale nízký. V sobotu se tak napočítalo 15, v neděli 16 účastníků domovského původu, přičemž hosté z Gfellu byli v přesile.

Na počasí to jistě nebylo, bylo (a zůstalo) příjemné, slunečné a teplé. Rozhodující byly jiné, obecně známé důvody: vysoký věk, křehké zdraví, nemoc, neschopnost cestovat, velké vzdálenosti a další. Nesmíme zapomínat, že mnozí krajané nás už navždy opustili.