⟵ věta pokračuje z předchozího listu

U nás ve Spolkové republice Německo nebyly v minulosti – odhlédneme-li od občasných, spíše polovičatých ujištění, například při příležitosti Dnů sudetských Němců o Letnicích, že se bude usilovat o řešení – dosud patrné žádné vážné úmysly vést jednání o vyvlastněném a zanechaném majetku vysídlených krajanů. Problém je považován za háklivý, tedy za nevhodný, a ve znamení „politické korektnosti" (diplomacie měkkých hlav) narušuje budování a péči o dobré sousedské vztahy s Českem. Jeho význam byl vědomě podceňován i po sametovém převratu a v německo-českých deklaracích devadesátých let dále oslabován. Majetková otázka byla zametena pod koberec. A tam odpočívá a má tam pokud možno zůstat co nejdéle, nejlépe až do svatého dne, který nikdy nenastane. Ne, stačí přece jen počkat, až ti, kdo tehdy vysídlení zažili na vlastní kůži, z generace pamětníků odejdou do věčného domova, a od časově vzdálených potomků, kteří nemají zastání, se už žádné nároky očekávat nedají. Nu dobrá, tak daleko, tak špatně.

K tomuto tématu si pozornost a povšimnutí zaslouží následující právní posouzení:

Nečinnost, ba přímo odmítání podpořit nároky vysídlených krajanů na odškodnění, je v rozporu se složenou úřední přísahou. Kancléř i další zástupci státu mají podle ní věnovat své síly blahu německého lidu, rozmnožovat jeho prospěch, odvracet od něj škody a prokazovat spravedlnost vůči každému. Vysídlení krajané jsou i nadále právoplatnými vlastníky svého majetku zanechaného v oblastech vysídlení. Podle haagského Řádu pozemní války nesmí být soukromý majetek zabavován. Akt vyvlastnění je tedy neúčinný; zabavení tak nezakládá jen nárok na odškodnění nebo vrácení, nýbrž znamená, že vlastník svůj majetek vůbec neztratil.

Vysídlení nemohou být činěni odpovědnými za mezinárodněprávní excesy Třetí říše. Byli pouze objekty, nikoli subjekty politiky. Nároky na odškodnění se opírají o haagský Řád pozemní války a především o Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948. Státy, které vysídlení provedly, jsou – jelikož nenastalo ani promlčení, ani prekluze – povinny nahradit škodu. Tento požadavek je legitimní a nemá nic společného s přehnaným materiálním smýšlením ani s hrabivostí.

Spolková vláda dosud vždy pohlížela na vysídlené krajany jako na rušitele své zahraniční politiky. Patrně zde hrají roli dvě úvahy: státy, které vysídlení provedly, by při angažmá ve prospěch vysídlených mohly vystavit protiúčet za ztráty utrpěné za války, a konečně by byla citelně narušena mezinárodní spolupráce – zejména i v rámci EU. Pokud však spolková vláda hodnotí tyto či podobné úvahy natolik závažně, že vysídleným odpírá svou pomoc, ukládá jim tím zvláštní oběť ve vztahu k celému obyvatelstvu. Tím se z mezistátního problému stal problém vnitrostátní: na místo států, jež vysídlení provedly, nastoupila Spolková republika, adresou pro uplatnění nároků se stal Berlín.

Chtějí-li kancléřka a další zástupci předejít kolizi se svou úřední přísahou, musí se zasadit o vnitrostátní německou úpravu odškodnění.

Tyto výklady jsou převzaty z čtenářského dopisu Dr. Herberta Günthera v Münchner Merkur z 12. srpna 2004. Mohou z toho vůbec ještě vyplynout nějaké podstatné důsledky? Nebo jde opět jen o známou zkušenost: mít pravdu a dostat za pravdu byly vždycky dva páry bot? Ať si nad tím každý udělá vlastní úsudek!

Milí krajané, užívejte si krásného léta! Přeji vám při tom mnoho veselých dnů plných slunečního svitu. Zdraví vás rodáckým „Servus!" Váš krajan Franz Pöttig

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Kvetoucí louky, vůně a barvy, nad obilím vítr jemně vane. Mezi stébly důvěrní hosté; jak vítaní jsou to průvodci! Rudě žhnoucí máky, koukol, heřmánek a chrpy v nebeské modři; vysoko vzrostlé trávy poskakují, touží po chladivé ranní rose. Vlnící se pole, zrající klasy dodávají létu důstojnost a čest; slunce a teplo a obloha bez mráčku – ach, kéž by léto trvalo věčně!

Trautl Irgang (1926–2010), chebská básnířka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Červen – měsíc senoseče: 4. (po) úplněk 7. (čt) svátek Božího Těla, deset dní po Letnicích 14. (čt) „ovčí zima" (chladné dny kolem poloviny měsíce) 19. (út) nov 21. (čt) začátek léta, slunovrat, nejdelší den v roce 24. (ne) svatojánský den (svobodná noc, osudová noc; svatojánské ohně) 27. (st) den Sedmispáčů (sedm svatých pastýřů v Efesu), podle lidové pranostiky: „Prší-li dnes, prší sedm týdnů." 29. (pá) svatý Petr a Pavel (bouřkový den!)

Svatý Vít (15. 6.) mění čas, vše se obrací na druhou stranu (druhé pololetí) – svatý Vít, zažeň bouřky do dáli! Je-li od svatého Petra a Pavla (29. 6.) do svatého Vavřince (10. 8.) horko, zůstává zima dlouho bílá.

Červenec – měsíc žní: 3. (út) svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, úplněk 10. (út) den Sedmi bratří (sedm synů mučednice Felicity) 19. (čt) nov 22. (ne) svátek svaté Magdalény (začátek vrcholně letních „psích dnů", které trvají až do svátku svatého Bartoloměje 24. 8.) 24. (út) svatý Kryštof, patron řidičů 26. (čt) svátek svaté Anny (Anenská pouť)

Jak se chovají Sedm bratří, tak to má zůstat čtyři týdny.