Prosinec – Julmond/Christmond: 4.12. (čt) Svatá Barbora (barborky!) 6.12. (so) Svatý Mikuláš, poslední úplněk roku 7.12. (ne) 2. neděle adventní (stavění betlému!) 8.12. (po) Neposkvrněné početí Panny Marie 14.12. (ne) 3. neděle adventní 21.12. (ne) 4. neděle adventní, svatý Tomáš 22.12. (po) Počátek zimy, slunovrat, nov 24.12. (st) Štědrý večer (s bohatými zvyky, např. různá jídla, půlnoční mše; začátek dvanácti drsných nocí) 25.12. (čt) Slavnost Narození Páně, 1. svátek vánoční 26.12. (pá) Svatý Štěpán, 2. svátek vánoční 31.12. (st) Svatý Silvestr (Stará posvátná noc)

Barbora ve sněhu, Ježíšek v jeteli. Mnoho větru a mlhy v prosincových dnech věstí špatné jaro a špatný rok. Znamení zvěrokruhu: Střelec (23. 11. – 21. 12.)

[obr] Hlavní oltář kostela sv. Anny, „dolního" kostela v Novém Městě (Neustadt). Tento snímek mi předala jedna krajanka při setkání v roce 1998 v patronátním městě Auerbach i.d.Opf. V samém překvapení jsem si nezaznamenal její jméno. Dodatečně jí za to děkuji!

Hořely na adventním věnci. Bylo úplné ticho. Tak tiché, že bylo slyšet, jak svíce začaly mluvit. První si povzdechla a stěžovala si: „Jmenuji se Mír. Moje světlo svítí, ale lidé mír neudržují. Nechtějí mě." Její světlo bylo čím dál menší a nakonec zhaslo. Druhá svíce zablikala, když řekla: „Jmenuji se Víra. Ale jsem zbytečná. Lidé už nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych hořela." Místností zavanul průvan a druhá svíce zhasla. Hluboce zarmoucená se ozvala třetí: „Jmenuji se Láska. Nemám už sílu hořet. Lidé mě odkládají stranou. Vidí jen sami sebe, a ne ty druhé, které by měli milovat." A s posledním zaplápoláním zhaslo i toto světlo. Vtom přišlo do místnosti dítě, podívalo se na svíce a zvolalo: „Ale, ale, vy přece máte hořet a šířit světlo!" Čtvrtá svíce, která dosud mlčela, se nyní ozvala: „Nebojte se, sestry! Dokud hořím já, můžeme zase zapálit i vás. Jmenuji se Naděje." Zápalkou vzalo dítě světlo z této svíce a znovu zapálilo ostatní. (Z „Symbole des Lebens – Symbole des Glaubens" [Symboly života – symboly víry], autor neznámý)

Advent je na světě zase tu. Záře světel rozjasňuje město. Zdobíme pestře jehličí, a rudé vánoční hvězdy kvetou.

Pečeme a jsme dobré mysli, voní to anýzem, hřebíčkem, skořicí, po ovocném chlebu a marcipánu – vlastní pečení vždycky chutná.

Neboť mlsné jazýčky nejsou nikdy daleko a ochutnat jsou vždy ochotné. Malí se vzrušeně ptají: „Co asi Ježíšek dá pod stromeček?"

Napětí roste, kdy už to bude? Čas neubíhá dost rychle. Očekávání nezná mezí, když se rozhoří čtvrtá svíce.

Brzy nato zazvoní zvon, zazpívá se vesele „Z nebes výsosti", a Ježíš Kristus je nám docela blízko: Štědrý večer je tu. Autor neuveden

věta pokračuje na dalším listu ⟶

"Ta země je opravdu skvělá," vypráví Sepp po deštivé dovolené v Anglii, "jen by nad ní měla být střecha."

Maminka dceři: "Dám ti dobrou radu. Až se jednou budeš vdávat, tak jen za vojáka. Ten umí vařit, ustlat postel, uklidit a naučil se poslouchat."

Mladá žena stojí s autem před semaforem, motor běží. Ten se rozsvítí zeleně, pak žlutě a červeně. A pak znovu. Žena za ní zaklepe na okénko: "Copak tam vážně není žádná barva, která by se vám líbila?"

Karlík je pozvaný k narozeninám kamaráda. Žasne, že kamarád má čtyři sestry a pět bratrů: "Tolik sourozenců! Řekni, máte vlastního čápa?"

Hezká krotitelka se mazlí s tygrem a volá do publika: "Kdo si troufne to zopakovat?" Mladá žena zakřičí zpátky: "Já! Ale nejdřív pošlete to zvíře pryč!"