Bát-li se zlatého října – co může být krásnějšího! Člověk děkuje za slunce, vinař za víno.

Sedlák může v klidu srovnat strniště na polích a všechnu úrodu uklidit do stodoly.

Zvířata si ještě nosí do hnízda, co lze uchopit jako zásobu, neboť bude-li zima dlouhá a tuhá, bude pro ně s potravou zle.

Jak čerstvě vymetená působí teď krajina, slunce ještě jednou svítí naplno, zahaluje zemi svým světlem, než mu dojdou síly. Hilde Raab-Eigler

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Měsíc, který naši předkové nazývali také „Nebelung" (mlhopád – jméno mu sedí), nás opět přivádí k dnům ztišení: Všech svatých, Dušičky, Den truchlení, Den pokání a modlitby a Neděle mrtvých, kdy niterně vzpomínáme na naše zesnulé, vedeme s nimi tichý rozhovor o samotě, „upravujeme jejich hroby", každoročně je s láskou zdobíme a ve světle svící se za ně modlíme. Zatímco na zahradách u domů a na balkonech už panuje prázdno, hřbitovy se v těchto dnech mění v moře květin a světel. Nad hrobovými poli se rozprostírá slavnostní ticho a slovo „poslední odpočinek" nabývá hlubokého významu. Zastavujeme se v zamyšlení. A nevyhneme se ani tomu, že naše myšlenky nevyhnutelně zabloudí i do staré vlasti, kde odpočívá mnoho našich předků. Bohužel se po téměř sedmdesáti letech opuštěnosti na mnoha místech zachovalo jen málo hrobů. Řada hřbitovů mezitím zpustla, zarostla křovím a houštím; jiné byly srovnány se zemí, rozorány nebo dokonce zastavěny. A tak se pod leckterým pozemkem možná skrývá bývalý hřbitov, k němuž dnes už nevede žádná cesta.

Pane, někdy si připadám jako starý osel, kterému se pořád jen nakládá, až se zhroutí. Hledám toho, kdo si všimne, když jsem sklíčený, a kdo mě znovu postaví na nohy. Už si ani nedovedu představit, že by mi ještě mohlo být pomoženo – a přesto k Tobě volám. Slyš mě a pohlédni na mě, uzdrav mě, abych už nemusel být přítěží sobě ani svému bližnímu, abych se znovu mohl radovat z krásy světa, abych znovu cítil lásku a porozumění – aby noc pominula a nastal nový den. Amen

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Letopočet 2014 láká k ohlédnutí za historicky významnými událostmi. V roce – 14 n. l. zemřel první římský císař Augustus, narozený roku 63 př. n. l. jako Gaius Octavianus, adoptivní syn Gaia Julia Caesara (zavražděného roku 44 př. n. l.). Tento vládce ovládal – dlouho před Habsburky – mnohonárodnostní stát a úspěšně jej spravoval. Jeho éra se proto nazývá „zlatým věkem". Do doby jeho vlády spadá i prohraná bitva proti Germánům pod vedením Arminia Cheruska roku 9 n. l. v Teutoburském lese. Jeho zoufalé zvolání „Vare, vrať mi mé legie!" (Varus, gib mir meine Legionen wieder!) známe ještě z dějepisu. – 814 zemřel v Cáchách císař Karel I. Veliký (*747), král Franků a Langobardů, nejstarší syn Pipina III. Krátkého, vnuk franského majordoma Karla Martella (= „Kladiva"). Karel Veliký byl jedním z významných vládců světových dějin. Do doby jeho vlády spadalo rozšíření karolinské říše i podrobení a christianizace Sasů. – 1314 korunovace vévody Ludvíka IV. (Bavorského) římským králem Ludvíkem Bavorem z rodu Wittelsbachů (*1282, †1347), korunovace římským německým císařem roku 1328 (bez papeže!). Ludvík byl ve při s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným, kterého roku 1322 porazil v bitvě u Mühldorfu na Innu. Za peněžní a válečnou pomoc českého krále Jana Lucemburského zastavil Ludvík Egerland, který tehdy patřil k bavorsko-falckému Severnímu kraji (Nordgau). Zástava nebyla nikdy vyplacena a náš domov, Egerland, zůstal při Čechách. – 1414 (až 1418) koncil v Kostnici. Roku 1415 upálení reformátorů Jana Husa a Jeronýma Pražského. Následovaly husitské války v letech 1419 až 1434. – 1814 začátek Vídeňského kongresu. Pět velmocí – Velká Británie, Rakousko, Prusko, Rusko a také Francie (po Napoleonově vyhnanství na Elbu téhož roku) – jednalo o novém uspořádání evropského státního systému, které se týkalo i habsburských dědičných zemí Čech a Moravy. Předsedou shromáždění byl kníže Metternich. – 1914 dne 1. srpna začala první světová válka (1914–1918). K tomu podrobněji v čísle 3 Heimatbriefu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Pokoj s vámi. Lk 24. kap., 36. v.

Pane! Ty, jenž na nebi přebýváš, nekonečně velká je tvá moc: Ty trestáš, hrozíš i odměňuješ, jak nám to kdysi pravil tvůj Syn. Tebe poslouchají moře, bouře i větry, hvězdám ukazuješ jejich dráhu, žehnáš nám svou mírností a otvíráš lůno země. Pohleď, Otče! i na nás zde dole, kdo obýváme tento dům; a sešli svoje požehnání na nás, kdo tudy vcházíme i vycházíme. Dej nám pokrm každé ráno, o to tě, Vševlídný, prosíme! Ulehči nám starosti života, odvrať odtud každé neštěstí! Dej, Otče! Slunce a déšť, jak úroda roste a kvete, a když dozrává, dej své požehnání, ať jsou vidět bohaté žně! Cheb 1836

Když jednou v horkých letních dnech krupobití hrozí našim polím, nedopusť, Pane, ať nás sklátí, zachraň nás z každé tísně! Ochraňuj před bleskem a bouřemi, před povodní a požárem tento dům, kde se chvějí tvé děti, vkládáme jej do tvých rukou. Když jednou v zemi zuří nemoc, nechť nás mine; vždyť ty jsi ten, kdo nás rád opatruje, snažíme-li se být zbožní. Popřej nám nakonec svůj mír, dej nám ctnost a svornost; pak budeme šťastni už zde na zemi a doufáme v ni i na věčnosti. Pane! O toto vše tě prosíme skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s Duchem svatým a s tebou nyní sedí na nebeském trůnu. Amen.