Bát-li se zlatého října – co může být krásnějšího! Člověk děkuje za slunce, vinař za víno.
Sedlák může v klidu srovnat strniště na polích a všechnu úrodu uklidit do stodoly.
Zvířata si ještě nosí do hnízda, co lze uchopit jako zásobu, neboť bude-li zima dlouhá a tuhá, bude pro ně s potravou zle.
Jak čerstvě vymetená působí teď krajina, slunce ještě jednou svítí naplno, zahaluje zemi svým světlem, než mu dojdou síly. Hilde Raab-Eigler
## Kalenderblatt Oktober
Gibt's einen goldenen Oktober –
was kann denn schöner sein!
Der Mensch dankt für die Sonne,
der Winzer für den Wein.
Der Bauer kann in Ruhe
die Stoppelfelder richten
und all sein Erntegut
in seine Scheuer schlichten.
Die Tierwelt holt sich noch ins Nest,
was sich als Vorrat greifen läßt,
denn ist der Winter lang und streng,
wird's für sie mit der Nahrung eng.
Wie frisch gekehrt wirkt jetzt die Flur,
die Sonne strahlt noch einmal pur,
umkost das Land mit ihrem Licht,
bevor es ihr an Kraft gebricht.
Hilde Raab-Eigler
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Měsíc, který naši předkové nazývali také „Nebelung" (mlhopád – jméno mu sedí), nás opět přivádí k dnům ztišení: Všech svatých, Dušičky, Den truchlení, Den pokání a modlitby a Neděle mrtvých, kdy niterně vzpomínáme na naše zesnulé, vedeme s nimi tichý rozhovor o samotě, „upravujeme jejich hroby", každoročně je s láskou zdobíme a ve světle svící se za ně modlíme. Zatímco na zahradách u domů a na balkonech už panuje prázdno, hřbitovy se v těchto dnech mění v moře květin a světel. Nad hrobovými poli se rozprostírá slavnostní ticho a slovo „poslední odpočinek" nabývá hlubokého významu. Zastavujeme se v zamyšlení. A nevyhneme se ani tomu, že naše myšlenky nevyhnutelně zabloudí i do staré vlasti, kde odpočívá mnoho našich předků. Bohužel se po téměř sedmdesáti letech opuštěnosti na mnoha místech zachovalo jen málo hrobů. Řada hřbitovů mezitím zpustla, zarostla křovím a houštím; jiné byly srovnány se zemí, rozorány nebo dokonce zastavěny. A tak se pod leckterým pozemkem možná skrývá bývalý hřbitov, k němuž dnes už nevede žádná cesta.
## November
Der Monat, von unseren Vorfahren auch „Nebelung" geheißen (Nomen est omen), führt uns wieder besinnlichen Tagen zu: Allerheiligen, Allerseelen, Volkstrauertag, Buß- und Bettag und Totensonntag, an denen wir innig unserer Verstorbenen gedenken, mit ihnen einsame Zwiesprache halten, „ihre Grewa richtn", diese, wie jedes Jahr, liebevoll schmücken und im Licht der Kerzen für sie beten.
Während in den Hausgärten und auf den Balkonen schon Leere herrscht, verwandeln sich die Friedhöfe in diesen Tagen in ein Blumen- und Lichtermeer. Über die Gräberfelder breitet sich feierliche Stille aus, und das Wort von der „letzten Ruhe" erhält tiefe Bedeutung. Wir halten nachdenklich inne.
Und es bleibt nicht aus: Unweigerlich wandern unsere Gedanken auch hinüber in die alte Heimat, wo viele unserer Ahnen ruhen. Leider sind vielerorts nach fast siebzig Jahren Verlassenheit nur noch wenige Grabstätten erhalten geblieben. Zahlreiche Friedhöfe sind inzwischen verfallen, von Buschwerk und Gestrüpp überwuchert; andere wurden eingeebnet, umgepflügt oder gar überbaut. Und so mag sich unter manchem Areal ein früherer Gottesacker verbergen, zu dem heute kein Weg mehr führt.
Pane, někdy si připadám jako starý osel, kterému se pořád jen nakládá, až se zhroutí. Hledám toho, kdo si všimne, když jsem sklíčený, a kdo mě znovu postaví na nohy. Už si ani nedovedu představit, že by mi ještě mohlo být pomoženo – a přesto k Tobě volám. Slyš mě a pohlédni na mě, uzdrav mě, abych už nemusel být přítěží sobě ani svému bližnímu, abych se znovu mohl radovat z krásy světa, abych znovu cítil lásku a porozumění – aby noc pominula a nastal nový den. Amen
## Gebet
Herr, manchmal fühle ich mich wie ein alter Esel,
dem immer nur aufgeladen wird, bis er zusammenbricht.
Ich suche nach dem, der es merkt, wenn ich nieder-
geschlagen bin, und mich aufrichtet.
Ich kann mir gar nicht mehr vorstellen,
daß mir noch zu helfen ist –
und doch rufe ich nach Dir.
Höre mich und sieh mich an, heile mich,
damit ich mir selbst und meinem Nächsten
keine Last mehr sein muß,
daß ich mich wieder freuen kann an der Schönheit der
Welt,
daß ich wieder Liebe und Verständnis spüre –
daß die Nacht vergeht und ein neuer Tag anbricht.
Amen
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Letopočet 2014 láká k ohlédnutí za historicky významnými událostmi. V roce – 14 n. l. zemřel první římský císař Augustus, narozený roku 63 př. n. l. jako Gaius Octavianus, adoptivní syn Gaia Julia Caesara (zavražděného roku 44 př. n. l.). Tento vládce ovládal – dlouho před Habsburky – mnohonárodnostní stát a úspěšně jej spravoval. Jeho éra se proto nazývá „zlatým věkem". Do doby jeho vlády spadá i prohraná bitva proti Germánům pod vedením Arminia Cheruska roku 9 n. l. v Teutoburském lese. Jeho zoufalé zvolání „Vare, vrať mi mé legie!" (Varus, gib mir meine Legionen wieder!) známe ještě z dějepisu. – 814 zemřel v Cáchách císař Karel I. Veliký (*747), král Franků a Langobardů, nejstarší syn Pipina III. Krátkého, vnuk franského majordoma Karla Martella (= „Kladiva"). Karel Veliký byl jedním z významných vládců světových dějin. Do doby jeho vlády spadalo rozšíření karolinské říše i podrobení a christianizace Sasů. – 1314 korunovace vévody Ludvíka IV. (Bavorského) římským králem Ludvíkem Bavorem z rodu Wittelsbachů (*1282, †1347), korunovace římským německým císařem roku 1328 (bez papeže!). Ludvík byl ve při s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným, kterého roku 1322 porazil v bitvě u Mühldorfu na Innu. Za peněžní a válečnou pomoc českého krále Jana Lucemburského zastavil Ludvík Egerland, který tehdy patřil k bavorsko-falckému Severnímu kraji (Nordgau). Zástava nebyla nikdy vyplacena a náš domov, Egerland, zůstal při Čechách. – 1414 (až 1418) koncil v Kostnici. Roku 1415 upálení reformátorů Jana Husa a Jeronýma Pražského. Následovaly husitské války v letech 1419 až 1434. – 1814 začátek Vídeňského kongresu. Pět velmocí – Velká Británie, Rakousko, Prusko, Rusko a také Francie (po Napoleonově vyhnanství na Elbu téhož roku) – jednalo o novém uspořádání evropského státního systému, které se týkalo i habsburských dědičných zemí Čech a Moravy. Předsedou shromáždění byl kníže Metternich. – 1914 dne 1. srpna začala první světová válka (1914–1918). K tomu podrobněji v čísle 3 Heimatbriefu.
## Das historische Datum
Die Jahreszahl 2014 lädt zu einem Rückblick auf geschichtlich bedeutsame Ereignisse ein. Im Jahre
– 14 n. Chr. starb der erste römische Kaiser Augustus, geboren anno 63 v. Chr. als Gajus Octavianus, Adoptivsohn von Gajus Julius Caesar (ermordet 44 v. Chr.). Der Imperator beherrschte lange vor den Habsburgern einen Vielvölkerstaat und verwaltete ihn erfolgreich. Seine Ära wird daher das „Goldene Zeitalter" genannt. Die verlorene Schlacht gegen die Germanen unter Armin dem Cherusker im Jahre 9 n. Chr. im Teutoburger Wald fiel in seine Regierungszeit. Sein Klageruf „Varus, Va-
Egerer Zeitung März 2005
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Pokoj s vámi. Lk 24. kap., 36. v.
Pane! Ty, jenž na nebi přebýváš, nekonečně velká je tvá moc: Ty trestáš, hrozíš i odměňuješ, jak nám to kdysi pravil tvůj Syn. Tebe poslouchají moře, bouře i větry, hvězdám ukazuješ jejich dráhu, žehnáš nám svou mírností a otvíráš lůno země. Pohleď, Otče! i na nás zde dole, kdo obýváme tento dům; a sešli svoje požehnání na nás, kdo tudy vcházíme i vycházíme. Dej nám pokrm každé ráno, o to tě, Vševlídný, prosíme! Ulehči nám starosti života, odvrať odtud každé neštěstí! Dej, Otče! Slunce a déšť, jak úroda roste a kvete, a když dozrává, dej své požehnání, ať jsou vidět bohaté žně! Cheb 1836
Když jednou v horkých letních dnech krupobití hrozí našim polím, nedopusť, Pane, ať nás sklátí, zachraň nás z každé tísně! Ochraňuj před bleskem a bouřemi, před povodní a požárem tento dům, kde se chvějí tvé děti, vkládáme jej do tvých rukou. Když jednou v zemi zuří nemoc, nechť nás mine; vždyť ty jsi ten, kdo nás rád opatruje, snažíme-li se být zbožní. Popřej nám nakonec svůj mír, dej nám ctnost a svornost; pak budeme šťastni už zde na zemi a doufáme v ni i na věčnosti. Pane! O toto vše tě prosíme skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s Duchem svatým a s tebou nyní sedí na nebeském trůnu. Amen.
## Haussegen
Der Friede sey mit euch. Luk. 24. Kap., 36. Vers
Herr! der du in dem Himmel wohnest,
unendlich groß ist deine Macht:
Du strafest, drohest und belohnest,
wie einst dein Sohn es uns gesagt.
Dir folgen Meere, Sturm und Winde,
den Sternen zeigst du ihren Lauf,
du segnest uns durch deine Milde,
und schließ'st den Schoß der Erde auf.
Sieh, Vater! auch auf uns hier nieder,
die wir bewohnen dieses Haus;
und sende deinen Segen nieder,
auf uns, die hier geh'n ein und aus.
Schenke uns Nahrung jeden Morgen,
um dies, Allgüt'ger! flehen wir!
Erleicht're uns des Lebens Sorgen,
wend' jedes Unglück ab von hier!
Gib, Vater! Sonnenschein und Regen,
sobald die Feldfrucht wächst und blüht,
und wenn sie reift, gib deinen Segen,
damit man reiche Ernten sieht!
Eger 1836
Wenn einst in heißen Sommertagen
der Hagel unsern Fluren droht,
laß, Herr! sie uns nicht niederschlagen,
errette uns aus jeder Noth!
Beschütz' vor Blitz und Ungewittern,
vor Wassernoth und Feuersbrand
dies Haus, wo deine Kinder zittern,
wir legen es in deine Hand.
Wenn Krankheit einst im Lande wüthet,
laß sie bei uns vorübergeh'n;
du bist's ja, der uns gerne hüthet,
wenn fromm zu seyn wir uns bestreb'n.
Verleih' uns endlich deinen Frieden,
gib Tugend uns und Einigkeit;
dann sind wir glücklich schon hiernieden,
und hoffen's auch in Ewigkeit.
Herr! um dieses alles bitten wir
durch Jesum Christum, deinen Sohn,
der mit dem Heiligen Geist und dir
nun sitzet auf dem Himmelsthron. Amen.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.