Lidé truchlili v hlubokém tichu – neboť smrt činí nevýslovně němým; jen vojáky zachvátil neklid – vnímali kolem sebe cosi přízračného.

Jeden nedůvěřoval zesnulému – Pilát, vládce soudní pravomoci; obtížen vinou, plný pochybností, bezmezná byla jeho bezradnost.

Nechal kámen zapečetit, střežit, vojáky přísně zavázal; nikdo se ho neměl dotknout, pohnout jím – dokud nesvitne nový den.

Když ženy přišly ke hrobu, se skloněnou hlavou, před východem slunce – tu je odvalený kámen zachvátil úžasem.

Kámen byl pryč, ten mocný, hrob za ním prázdný. Pilát žádal svědky, důkazy, proklínal vojsko strážných.

Zázrak nepotřeboval žádné důkazy pro to noční dění; bylo to opravdové zmrtvýchvstání – ačkoli to „nikdo" neviděl.

Trautl Irgang (1926–2010), chebská spisovatelka

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Křesťanský kříž z tmavohnědě mořeného dřeva, nabízený zde na bleším trhu, vysoký půl metru, s korpusem Ukřižovaného z bronzového odlitku, upoutal mou pozornost. Konce kříže nesly nápis: „Pane, vrať nám naši vlast." Na otázku po jeho původu obchodník uvedl, že mu jej přenechal potomek uprchlické rodiny z Mazur (Východní Prusko), kterému se roku 1945 podařil útěk přes Baltské moře. Víc se o minulosti tohoto posvátného předmětu nedalo dozvědět.

Byl jsem uchvácen tímto symbolem naší křesťanské víry. Kříž se mi líbil. Koupil jsem ho, aniž bych smlouval.

Krucifix dostal čestné místo, visí na knihovně hned vedle mého psacího stolu, stále v mém zorném poli, a připomíná nevyhnutelnou pomíjivost pozemského bytí.

Jak už jsme informovali, slaví letos hornická obec Auerbach v Horní Falci výročí povýšení na město roku 1314 králem Ludvíkem IV. Bavorem z rodu Wittelsbachů, tedy před 700 lety.

Slavnostní program počítá po celý rok s více než stovkou nejrůznějších akcí (nejhustěji v měsících květen až červenec). Patří k nim mimo jiné rocková opera „Faust" (12. 4.), otevření muzea (1. 5.), Pruský komorní orchestr (1. 5.), slavnost starého města (4.–6. 7.), koncert Vojenské hudby č. 12 (17. 7.), Maffiho hry / Hornické muzeum (19./20. 7.), vystoupení Konstantina Weckera (20. 7.) a souboru Altneihauser Feierwehr (11. 10.). Dalšími kulturními vrcholy jsou například muzikály, hostování známých umělců, divadelní představení, večery lidové hudby. Sportovní soutěže, tucet zábavných akcí jako hornické, zahradní, poutní, farní a seniorské slavnosti, tržní neděle a historicky zajímavé prohlídky města doplňují pestrou paletu příjemných událostí.

Slavnostní brožura uvádí místo, datum/čas, předprodej vstupenek a ceny. Podrobné informace obsahuje internet na adrese „www.aub.de"; informace podává i ohlašovna na radnici.

Bohatý a vyvážený slavnostní program pro malé i velké přivede do Auerbachu mnoho hostů zblízka i zdaleka. My „staří" kmotřenci z roku 1956 bychom u toho neměli chybět!

Město Auerbach všechny srdečně zve.

Ještě dobře si pamatujeme: po vyhnání z naší české vlasti v letech 1945/46 nebyl nový začátek v cizině pro nikoho z nás snadný, obtíže byly veliké. Pomoc byla naléhavě potřebná a vítaná. Naše národnostní skupina žila rozptýlená, což bylo politicky chtěné. Hrozilo, že se ztratí soudržnost. Bylo třeba znovu navázat spojení, sejít se a shromáždit.

Iniciativy odpovědných grémií brzy vedly k usnesením a rozhodnutím, která usnadňovala a podporovala přijetí a začlenění (integraci) vyhnaných krajanů (dnes: imigrantů). V jednáních a vyjednáváních s vládami spolkových zemí a nosnými stranami sledovali uznávaní, zasloužilí zástupci bezdomovinských „nových občanů" cíleně jejich zájmy. Výsledky z roku 1950 vzbudily pozornost, našly celostátní souhlas a uznání; je třeba je hodnotit jako mimořádné úspěchy:

– Dne 14. července 1950 potvrdil Německý spolkový sněm právo na domovinu Němců přijatých do Spolkové republiky z Československa (tzv. Obhutserklärung, prohlášení o ochraně).

– Ve slavnostním prohlášení „Charty německých vyhnanců z domova" z 5. 8. 1950 v Bad Cannstattu u Stuttgartu se tito krutým osudem „odsunu" postižení a poznamenaní Němci zřekli pomsty a odplaty, nikoli však svých nepromlčitelných nároků (práva na domov).