Lidé truchlili v hlubokém tichu – neboť smrt činí nevýslovně němým; jen vojáky zachvátil neklid – vnímali kolem sebe cosi přízračného.
Jeden nedůvěřoval zesnulému – Pilát, vládce soudní pravomoci; obtížen vinou, plný pochybností, bezmezná byla jeho bezradnost.
Nechal kámen zapečetit, střežit, vojáky přísně zavázal; nikdo se ho neměl dotknout, pohnout jím – dokud nesvitne nový den.
Když ženy přišly ke hrobu, se skloněnou hlavou, před východem slunce – tu je odvalený kámen zachvátil úžasem.
Kámen byl pryč, ten mocný, hrob za ním prázdný. Pilát žádal svědky, důkazy, proklínal vojsko strážných.
Zázrak nepotřeboval žádné důkazy pro to noční dění; bylo to opravdové zmrtvýchvstání – ačkoli to „nikdo" neviděl.
Trautl Irgang (1926–2010), chebská spisovatelka
## Das Wunder der Auferstehung
Die Menschen trauerten in tiefer Stille –
denn der Tod macht unsagbar stumm;
nur die Soldaten erfaßte Unruh' –
vernahmen Gespenstisches um sie herum.
Einer mißtraute dem Verstorb'nen –
Pilatus, Herrscher der Gerichtsbarkeit;
schuldbeladen, voller Zweifel,
grenzenlos seine Ratlosigkeit.
Er ließ den Stein versiegeln, bewachen,
nahm die Soldaten in strenge Pflicht;
niemand sollte ihn berühren, bewegen –
bis daß der neue Tag anbricht.
Als die Frauen zum Grabe kamen,
gebeugten Hauptes, vor Sonnenaufgang –
da zog der Stein, der weggewälzte,
sie erschaudernd in seinen Bann.
Der Stein war weg, der mächtige,
das Grab dahinter leer.
Pilatus forderte Zeugen, Beweise,
verteufelte der Bewacher Heer.
Das Wunder bedurfte keiner Beweise
für das nächtliche Gescheh'n;
sie war wahrhaftig die Auferstehung –
obwohl „es" niemand hat geseh'n.
Trautl Irgang (1926 – 2010),
Egerländer Schriftstellerin
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Křesťanský kříž z tmavohnědě mořeného dřeva, nabízený zde na bleším trhu, vysoký půl metru, s korpusem Ukřižovaného z bronzového odlitku, upoutal mou pozornost. Konce kříže nesly nápis: „Pane, vrať nám naši vlast." Na otázku po jeho původu obchodník uvedl, že mu jej přenechal potomek uprchlické rodiny z Mazur (Východní Prusko), kterému se roku 1945 podařil útěk přes Baltské moře. Víc se o minulosti tohoto posvátného předmětu nedalo dozvědět.
Byl jsem uchvácen tímto symbolem naší křesťanské víry. Kříž se mi líbil. Koupil jsem ho, aniž bych smlouval.
Krucifix dostal čestné místo, visí na knihovně hned vedle mého psacího stolu, stále v mém zorném poli, a připomíná nevyhnutelnou pomíjivost pozemského bytí.
## Christuskreuz
Ein am hiesigen Trödelmarkt feilgebotenes Christuskreuz aus dunkelbraun gebeiztem Holz, einen halben Meter groß, mit dem Korpus des Gekreuzigten aus Bronzeguß, erregte meine Aufmerksamkeit. Die Kreuzenden trugen die Inschrift: „Herr, gib uns unsere Heimat wieder." Auf die Frage nach seiner Herkunft gab der Händler an, ein Nachkomme einer Flüchtlingsfamilie aus den Masuren (Ostpreußen), der 1945 die Flucht über die Ostsee gelang, habe es ihm überlassen. Mehr war über die Vergangenheit des sakralen Gegenstandes nicht zu erfahren.
Ich war beeindruckt vom Sinnbild unseres christlichen Glaubens. Das Kreuz gefiel mir. Ich erwarb es ohne zu feilschen.
Das Kruzifix erhielt einen Ehrenplatz, es hängt am Bücherregal gleich neben meinem Schreibtisch, immer in meinem Blickfeld, und gemahnt an die unausbleibliche Endlichkeit irdischen Daseins.
Jak už jsme informovali, slaví letos hornická obec Auerbach v Horní Falci výročí povýšení na město roku 1314 králem Ludvíkem IV. Bavorem z rodu Wittelsbachů, tedy před 700 lety.
Slavnostní program počítá po celý rok s více než stovkou nejrůznějších akcí (nejhustěji v měsících květen až červenec). Patří k nim mimo jiné rocková opera „Faust" (12. 4.), otevření muzea (1. 5.), Pruský komorní orchestr (1. 5.), slavnost starého města (4.–6. 7.), koncert Vojenské hudby č. 12 (17. 7.), Maffiho hry / Hornické muzeum (19./20. 7.), vystoupení Konstantina Weckera (20. 7.) a souboru Altneihauser Feierwehr (11. 10.). Dalšími kulturními vrcholy jsou například muzikály, hostování známých umělců, divadelní představení, večery lidové hudby. Sportovní soutěže, tucet zábavných akcí jako hornické, zahradní, poutní, farní a seniorské slavnosti, tržní neděle a historicky zajímavé prohlídky města doplňují pestrou paletu příjemných událostí.
Slavnostní brožura uvádí místo, datum/čas, předprodej vstupenek a ceny. Podrobné informace obsahuje internet na adrese „www.aub.de"; informace podává i ohlašovna na radnici.
Bohatý a vyvážený slavnostní program pro malé i velké přivede do Auerbachu mnoho hostů zblízka i zdaleka. My „staří" kmotřenci z roku 1956 bychom u toho neměli chybět!
Město Auerbach všechny srdečně zve.
## Jubiläum der Patenstadt
Wie bereits berichtet, feiert die Bergstadt Auerbach i.d. Opf. heuer das Jubiläum der Erhebung zur Stadt anno 1314 durch König Ludwig IV., den Bayern, aus dem Hause Wittelsbach, also vor 700 Jahren.
Das Festprogramm sieht, über das ganze Jahr verteilt, über hundert Veranstaltungen verschiedener Art vor (gehäuft in den Monaten Mai bis Juli). Dazu zählen u.a. die Rockoper „Faust" (12.4.), Museumseröffnung (1.5.), das Preußische Kammerorchester (1.5.), Altstadtfest (4.-6.7.), Konzert des Heeresmusikkorps 12 (17.7.), die Maffeispiele/Bergbaumuseum (19./ 20.7.), der Auftritt von Konstantin Wecker (20.7.) und der Altneihauser Feierwehr (11.10.). Weitere kulturelle Höhepunkte sind z.B. Musicals, Gastspiele bekannter Künstler, Theateraufführungen, Volksmusikabende. Sportliche Wettkämpfe, ein Dutzend unterhaltsamer Anlässe, wie Berg-, Garten-, Kirwa-, Pfarr- und Seniorenfeste, Marktsonntage und historisch interessante Stadtführungen ergänzen die bunte Palette vergnüglicher Ereignisse.
Die Festbroschüre weist auf Örtlichkeit, Datum/Uhrzeit, Kartenvorverkauf/Eintrittspreise hin. Ausführliche Informationen enthält das Internet unter „www.aub.de"; Auskünfte erteilt auch das Einwohnermeldeamt im Rathaus.
Das reichhaltige und ausgewogene festliche Programm für groß und klein wird viele Gäste aus nah und fern nach Auerbach führen. Wir „alten" Patenkinder von 1956 sollten dabei nicht fehlen!
Die Stadt Auerbach lädt alle herzlich ein. F.P.
Ještě dobře si pamatujeme: po vyhnání z naší české vlasti v letech 1945/46 nebyl nový začátek v cizině pro nikoho z nás snadný, obtíže byly veliké. Pomoc byla naléhavě potřebná a vítaná. Naše národnostní skupina žila rozptýlená, což bylo politicky chtěné. Hrozilo, že se ztratí soudržnost. Bylo třeba znovu navázat spojení, sejít se a shromáždit.
Iniciativy odpovědných grémií brzy vedly k usnesením a rozhodnutím, která usnadňovala a podporovala přijetí a začlenění (integraci) vyhnaných krajanů (dnes: imigrantů). V jednáních a vyjednáváních s vládami spolkových zemí a nosnými stranami sledovali uznávaní, zasloužilí zástupci bezdomovinských „nových občanů" cíleně jejich zájmy. Výsledky z roku 1950 vzbudily pozornost, našly celostátní souhlas a uznání; je třeba je hodnotit jako mimořádné úspěchy:
– Dne 14. července 1950 potvrdil Německý spolkový sněm právo na domovinu Němců přijatých do Spolkové republiky z Československa (tzv. Obhutserklärung, prohlášení o ochraně).
– Ve slavnostním prohlášení „Charty německých vyhnanců z domova" z 5. 8. 1950 v Bad Cannstattu u Stuttgartu se tito krutým osudem „odsunu" postižení a poznamenaní Němci zřekli pomsty a odplaty, nikoli však svých nepromlčitelných nároků (práva na domov).
## Obhut, Schutz und Schirm
Wir erinnern uns noch gut: Nach der Vertreibung aus unserer böhmischen Heimat in den Jahren 1945/46 war der neue Anfang in der Fremde für jeden von uns nicht leicht, die Schwierigkeiten groß. Hilfe war dringend vonnöten und willkommen. Unsere Volksgruppe lebte in der Zerstreuung, das war politisch gewollt. Der Zusammenhalt drohte verlorenzugehen. Es galt, wieder Verbindung aufzunehmen, uns zusammenzufinden und zu sammeln.
Die Initiativen verantwortungsbewußter Gremien führten bald zu Beschlüssen und Entscheidungen, die die Aufnahme und Eingliederung (Integration) der vertriebenen Landsleute (heute: Immigranten) erleichterten und förderten. In Beratungen und Verhandlungen mit den Regierungen der Länder und den tragenden Parteien verfolgten namhafte, verdiente Vertreter der heimatlosen „Neubürger" gezielt deren Interessen. Die Ergebnisse aus dem Jahr 1950 erregten Aufsehen, fanden landesweit Zustimmung und Anerkennung; sie sind als besondere Erfolge zu werten:
– Am 14. Juli 1950 bestätigte der Deutsche Bundestag das Heimatrecht der in die Bundesrepublik aufgenommenen Deutschen aus der Tschechoslowakei (Obhutserklärung).
– In der feierlichen Erklärung der „Charta der deutschen Heimatvertriebenen" vom 5.8.1950 in Bad Cannstatt bei Stuttgart verzichteten diese vom grausamen Schicksal des „Abschub" (tsch. odsun) betroffenen und gezeichneten Deutschen auf Rache und Vergeltung, jedoch nicht auf ihre unverjährbaren Ansprüche (Recht auf Heimat).
Am 10.11.1951 übernahm die alte Reichs- und Bischofsstadt Regensburg die Patenschaft über die Sudetendeutschen.
Weitere Verhandlungen erwiesen sich für die heimatpolitische Entwicklung als bedeutsam und richtig; sie brachten u.a. eine Verbesserung der wirtschaftlichen und sozialen Notlage (Bundesvertriebenen-, Lastenausgleichsgesetz).
Vor 60 Jahren, beim fünften Sudetendeutschen Tag 1954 in München, übernahm der Freistaat Bayern die Schirmherrschaft über die sudetendeutsche Volksgruppe, gliederte sie als vierten Stamm – zu Bayern, Franken und Schwaben – ein und empfahl seinen Gemeinden die Einrichtung von Patenschaften über die Heimatorte und die daraus vertriebenen Bewohner.
Als Zeichen besonderer Verbundenheit mit dem Schirmland Bayern verfaßte unser Lm. Hans Slezak, München, den Text zu einer vierten Strophe der bekannten Bayernhymne:
Bayern-Hymne, 1. Strophe:
„Gott mit Dir, du Land der Bayern,
deutsche Erde, Vaterland!
Über deinen weiten Gauen
ruhe seine Segenshand!
Er behüte deine Fluren,
schirme deiner Städte Bau
und erhalte dir die Farben
seines Himmels weiß und blau!"
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.