Před více než 65 lety, tedy téměř před jednou generací, muselo mnoho z nás pod nátlakem opustit domov a v cizině si najít nový příbytek. Odjakživa naléháme – bohužel často marně – aby byla při zveřejňování o vysídleneckých oblastech alespoň naše rodná místa uváděna pod svým původním pojmenováním, přinejmenším jako dodatečný údaj. To by přece v Evropě bez hranic mělo být bez potíží možné, pokud už nacionalismy nemají hrát žádnou roli. Ale zdaleka tomu tak není! Neustálá snaha nás vysídlenců zachovat i staré německé názvy míst se podobá sisyfovské práci, tedy téměř nekonečnému úsilí. Neznalost zeměpisu českých zemí je mezi německou veřejností široce rozšířená, stav vzdělanosti v tomto ohledu je zarážející. Většině autorů a tvůrců pořadů německá místní jména „tam za hranicí" jednoduše nejsou známá.
Když, jak se stává, německé cestovní prospekty o západních Čechách uvádějí jen česká místní jména jako Cheb, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Karlovy Vary nebo Loket a Bečov nad Teplou, sotva se zvědavému cestovateli dostane nějakého poučení o historickém pozadí; nedozví se nic o tom, že se za tím skrývá bývalé říšské město a císařská falc Eger (Cheb), známá lázeňská města v „lázeňském trojúhelníku" Franzensbad (Františkovy Lázně), Marienbad (Mariánské Lázně) a Karlsbad (Karlovy Vary), krajinný klenot Elbogen (Loket) na řece Ohři, rád nazývaný „český Rothenburg", a romanticky na říčce Teplé položený Petschau (Bečov) se svým hradem a zámkem. Toto bolestné vynechávání naší německo-české minulosti se možná neděje vždy ze zlého úmyslu, nýbrž je jen důsledkem obyčejné neznalosti.
Pokud se však v běžném zpravodajství stále dokola tvrdošíjně používá „Liberec" místo Reichenberg, důsledně „Ústí nad Labem" místo našeho krásného Aussigu nad Labem, nebo „Český Krumlov" místo Böhmisch Krummau (nikoli Krumau!) a vytrvale „Bratislava" místo slovenského hlavního města Prešpurk (Preßburg) bez jakéhokoli doplnění v závorce, pak v tom vedle domýšlivosti a marnivosti zajisté hraje roli i hloupost a falešná pýcha. Ó svatá prostoto!
A když se pak jazyky poslušných novinářů z německých zemí trápí i s výrazem „Špindlerův Mlýn", místo aby jednoduše pojmenovali známé zimní středisko Spindlermühle v horním údolí Labe v západních Krkonoších pod jeho německým jménem, pak jsou kmotry určitě omezenost a nevědomost.
Mnozí krajané jsou právem zahořklí, když vidí, že po ztrátě domova, majetku a jmění jsou ještě navíc připraveni i o jména svých rodných míst. Místní jména utvářejí identitu, je s nimi spjato kulturní dědictví!
Bohužel jsou mezi námi současníky i takoví, kteří se v duchu vládnoucího zeitgeistu, ve svém nápadně horlivém úsilí o pochybné usmíření, podbízivě chovají, nebo prostě postupují jako neznalci dějin: I oni ve svých příspěvcích pro všeobecně známá německá místní jména vědomě, respektive proti lepšímu vědomí, přednostně používají česká označení. Pohybují se přitom na stejné duchovní, „politicky korektní" rovině jako ti, kdo u tématu „vyhnání" ještě stále, zlehčujícím, ale hanebně nesprávným způsobem, mluví o „vystěhování".
## Liebe Landsleute!
Vor mehr als 65 Jahren, also fast einem Menschenalter, mußten die meisten von uns unter Zwang die Heimat verlassen und in der Fremde eine neue Bleibe finden. Seit jeher dringen wir darauf – leider oft vergeblich, daß bei Veröffentlichungen über die Vertreibungsgebiete wenigstens unsere Heimatorte in ihrer ursprünglichen Bezeichnung – zumindest als zusätzliche Angabe – genannt werden. Das müßte doch in einem Europa ohne Grenzen fraglos möglich sein, wenn Nationalismen keine Rolle mehr spielen (sollen). Doch weit gefehlt! Das stete Bemühen von uns Vertriebenen, auch die alten deutschen Ortsnamen zu erhalten, gleicht einer Sisyphusarbeit, also einem schier unendlichen Unterfangen. Die Unkenntnis über die Geographie der böhmischen Länder ist in der deutschen Öffentlichkeit weit verbreitet, der Bildungsnotstand erschreckend. Den meisten Autoren und Programmgestaltern sind die deutschen Ortsbezeichnungen „drüben" einfach nicht geläufig.
Wenn, wie es vorkommt, deutsche Reiseprospekte über Westböhmen nur tschechische Ortsnamen wie Cheb, Františkovy Lazně, Mariánské Lázně, Karlovy Vary oder Loket und Bečov nad Teplou nennen, wird dem interessierten Reisenden kaum etwas über die geschichtlichen Hintergründe vermittelt; sie erfahren nichts darüber, daß dahinter die ehemalige Reichsstadt und Kaiserpfalz Eger, die bekannten Städte im „Bäderdreieck" Franzensbad, Marienbad und Karlsbad, das landschaftliche Kleinod Elbogen am Fluß Eger, gern als „böhmisches Rothenburg" bezeichnet, und das romantisch am Flüßchen Tepl gelegene Petschau mit Burg und Schloß stehen. Das schmerzliche Weglassen unserer deutsch-böhmischen Vergangenheit mag nicht immer in böser Absicht geschehen, sondern banaler Unkenntnis zuzuschreiben sein.
Wird jedoch in der landesüblichen Berichterstattung ständig wiederkehrend „Liberec" für Reichenberg, partout „Usti nad Labem" für unser schönes Aussig an der Elbe oder „Česky Krumlov" anstelle von Böhmisch Krummau (nicht Krumau!) und beharrlich „Bratislava" für die slowakische Hauptstadt Preßburg ohne jede Ergänzung (Klammervermerk) verwendet, dann sind zweifellos neben Einbildung und Eitelkeit auch Dummheit und falscher Stolz im Spiele. O heilige Einfalt!
Wenn dann noch die Zungen willfähriger Journalisten aus deutschen Landen sich gar mit „Špinlerův Mlyn" abmühen, anstatt einfach den bekannten Wintersportort Spindlermühle im oberen Elbetal des westlichen Riesengebirges zu nennen, dann stehen bestimmt Borniertheit und Ignoranz Pate.
Viele Landsleute sind zu Recht verbittert, wenn sie sich nach dem Verlust von Heimat, Hab und Gut auch noch der Namen ihrer Geburtsorte beraubt sehen. Ortsnamen stiften Identität, mit ihnen verbindet sich kulturelles Erbe!
Nun gibt es leider unter uns Zeitgenossen, die sich, dem herrschenden Zeitgeist folgend, in ihrem auffällig eifrigen Streben nach zweifelhafter Versöhnung anbiedernd verhalten oder eben wie die Geschichtsignoranten verfahren: Auch sie verwenden in
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.