Před více než 65 lety, tedy téměř před jednou generací, muselo mnoho z nás pod nátlakem opustit domov a v cizině si najít nový příbytek. Odjakživa naléháme – bohužel často marně – aby byla při zveřejňování o vysídleneckých oblastech alespoň naše rodná místa uváděna pod svým původním pojmenováním, přinejmenším jako dodatečný údaj. To by přece v Evropě bez hranic mělo být bez potíží možné, pokud už nacionalismy nemají hrát žádnou roli. Ale zdaleka tomu tak není! Neustálá snaha nás vysídlenců zachovat i staré německé názvy míst se podobá sisyfovské práci, tedy téměř nekonečnému úsilí. Neznalost zeměpisu českých zemí je mezi německou veřejností široce rozšířená, stav vzdělanosti v tomto ohledu je zarážející. Většině autorů a tvůrců pořadů německá místní jména „tam za hranicí" jednoduše nejsou známá.

Když, jak se stává, německé cestovní prospekty o západních Čechách uvádějí jen česká místní jména jako Cheb, Františkovy Lázně, Mariánské Lázně, Karlovy Vary nebo Loket a Bečov nad Teplou, sotva se zvědavému cestovateli dostane nějakého poučení o historickém pozadí; nedozví se nic o tom, že se za tím skrývá bývalé říšské město a císařská falc Eger (Cheb), známá lázeňská města v „lázeňském trojúhelníku" Franzensbad (Františkovy Lázně), Marienbad (Mariánské Lázně) a Karlsbad (Karlovy Vary), krajinný klenot Elbogen (Loket) na řece Ohři, rád nazývaný „český Rothenburg", a romanticky na říčce Teplé položený Petschau (Bečov) se svým hradem a zámkem. Toto bolestné vynechávání naší německo-české minulosti se možná neděje vždy ze zlého úmyslu, nýbrž je jen důsledkem obyčejné neznalosti.

Pokud se však v běžném zpravodajství stále dokola tvrdošíjně používá „Liberec" místo Reichenberg, důsledně „Ústí nad Labem" místo našeho krásného Aussigu nad Labem, nebo „Český Krumlov" místo Böhmisch Krummau (nikoli Krumau!) a vytrvale „Bratislava" místo slovenského hlavního města Prešpurk (Preßburg) bez jakéhokoli doplnění v závorce, pak v tom vedle domýšlivosti a marnivosti zajisté hraje roli i hloupost a falešná pýcha. Ó svatá prostoto!

A když se pak jazyky poslušných novinářů z německých zemí trápí i s výrazem „Špindlerův Mlýn", místo aby jednoduše pojmenovali známé zimní středisko Spindlermühle v horním údolí Labe v západních Krkonoších pod jeho německým jménem, pak jsou kmotry určitě omezenost a nevědomost.

Mnozí krajané jsou právem zahořklí, když vidí, že po ztrátě domova, majetku a jmění jsou ještě navíc připraveni i o jména svých rodných míst. Místní jména utvářejí identitu, je s nimi spjato kulturní dědictví!

Bohužel jsou mezi námi současníky i takoví, kteří se v duchu vládnoucího zeitgeistu, ve svém nápadně horlivém úsilí o pochybné usmíření, podbízivě chovají, nebo prostě postupují jako neznalci dějin: I oni ve svých příspěvcích pro všeobecně známá německá místní jména vědomě, respektive proti lepšímu vědomí, přednostně používají česká označení. Pohybují se přitom na stejné duchovní, „politicky korektní" rovině jako ti, kdo u tématu „vyhnání" ještě stále, zlehčujícím, ale hanebně nesprávným způsobem, mluví o „vystěhování".

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶