Podle kusu. Pekař Rubner musí k okresnímu soudu. Tam se hned zapisují i osobní údaje. Soudce se přísně dívá přes brýle: „Povolání?" – „Pekař, no jo, pekař teda!" – „Ženatý?" – „Ano, vaše Ctihodnosti, těžce, opravdu těžce." – „Co to znamená, ‚těžce'?" – „No jo, mám totiž jedenáct dětí." – „Do všech čertů, copak něco takového dnes ještě existuje?" – „Ano, vaše Ctihodnosti, to ještě existuje!" – „To jste se tedy pilně činil," podotkl soudce, trochu pobaveně. – „Ano, pane rado, je to sedm kluků a čtyři holky." – Soudce, teď už vlídně a dokonce v nářečí: „Hodná ženo, řekněte mi jen, kdy jste to vlastně vy jednou upekli?"
Hlučný chlapík. Sedlák Liegl má také co dělat se soudem. Vejde dovnitř ve svých pobitých botách pořádně nahlas a ještě pořádně zabuší na dveře. Soudce, sám v místnosti, křikne: „Dále!" – Sedlák, teď trochu nesmělý, obšírně přednáší svou věc. Uprostřed toho ho pan soudní rada přeruší: „Vaše věc se projednává v sále č. 4. Ven, odejděte!" – Zaskočen tímto nevlídným způsobem se sedlák otočí a chce k odchodu ke dveřím. Vtom mu s hlučným rachotem spadne na zem jeho okovaná hůl. – Soudce sebou trhne a nevrle se podívá na návštěvníka. – „Hoplá," řekne Liegl, zvedne svou sukovitou hůl a udělá malou úklonu před přísným pánem. Najednou mu z kapsy vypadne dýmka a s pořádným rachotem dopadne na parkety. Soudce vyletí a vzteky křičí: „Jestli teď ještě při zvedání pustíte i větry, dám vás rovnou zavřít!"
*V originále chebským nářečím.*
## A wing woos zan Schmunzln ...
In Akkurd. Da Rubna-Beck mou afs Bezirksgricht. Duat wer(dn aah glei die Personalien aufgnumma. Da Richta schaut streng üwa d'Brülln: „Beruf?" – „Beck, nu jå: Bäcker hålt!" – „Verheiratet?" – „Jå, håuchs Gricht, schwaa, wirklich schwaa." – „Was heißt denn ‚schwer'?" – „Nu jå, ich ho hålt elf Kinna." – „Donnerwetter, gibt's denn sowas heute noch?" – „Jåwoll, håuchs Gricht, dees gitts schu nuch!" – „Da sind Sie aber arg fleißig zu Werke gegangen", maant da Richta, a wing belustigt. – „Jåwoll, håucha Grichtshuaf, es san siebm Boubm u vöia Madla." – Richta, öitza leitseligh u aah in Dialekt: „Gouta Mua, sognS ma grod, wenn håbmSn dåu eigentlich aah amål båchn?"
Da Krachmåcha. Da Liegl-Bauer håut aah mi(tn Gricht za tou. Er tritt mit seinan gnogltn Schouchan årgh laut auf u kloppt aah tüchtigh ua die Tüa. Da Richta, allaa im Zimma, schreit: „Herein!" – Da Bauer, öitza a wing schüchtan, bringt sei' Såch umständlich vüa. Mittn drin fiaht nan da Herr Grichtsråt ua: „Ihre Sache wird im Saal 4 verhandelt. Raus, gehen Sie!" – Betroffm va der unfreindlichn Art mecht da Bauer kehrt u w(üll za da Tüa. Dåu föllt nan sei(n eisnbeschloghana Steckn mit lautn Kråchn afm Bua(dn. – Da Richta schreckt auf u schaut unghåltn af dian Bsucha. – „Hoppla", sågt da Liegla, hiabt sein knotighn Steckn auf u mecht a klaana Vabeigung zan gestrengen Herrn. Af amål föllt nan die Pfeif aus da Ruacktåsch u mit ziemlichn Gepolta afs Parkett. Da Richta fiaht afd Häich u schreit volla Zurn: „Wenn Sie jetzt beim Aufheben auch noch einen fahren lassen, dann lasse ich Sie vom Fleck weg einsperren!"
Ono může být trochu drsné, jako český vítr, když na podzim vane přes ovesné strniště.
Egerlandské, to je zvláštní, z toho mám takovou radost! Tak se smát a těšit umí jen naše řeč.
A když se mě někdo zeptá: Odkud to mám? Tolik citu je v tom skryto: Pochází to od matky!
Johann Andreas Blaha (1892–1984), Egerlanďan z Tachau, kněz, básník
*V originále chebským nářečím.*
## Unna Mundårt
Sie mogh a wing rauh sei(n
wöi da bäihmischa Wind,
wenn a in Hiarbst
üwa d'Howahålm kinnt.
Eghalandrisch, dees kuari,
dåu bin ich sua fråuch!
Sua låchn u träistn
kua nua unna Språuch.
U wenn mi wer fräign tout:
Wåuher i dees ho(b?
Sua v(ül Gmöid liegt drinna:
Va da Mutta ståmmts o(b!
Johann Andreas Blaha (1892-1984),
Egerländer aus Tachau, Priester, Dichter
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Zeptáš-li se mě, jaké je naše univerzální slovíčko, řeknu ti: je to slovo „něco". Nevěříš tomu? Tak dávej pozor!
To „něco" používáme pořád a často na všechno. Víš vůbec, co je to „něco"? „Něco" je prostě „něco" a z toho něčeho se dá udělat něco.
Když se například chce mladý mládenec oženit, musí si najít něco. Dívku, která něco má a něco umí, něco přinese a něčím je. A když takové něco najde, má něco pro srdce, něco pro cit a taky něco pro celý život. Potom se pro svatbu něco připraví a oslaví. To může taky něco stát, aby bylo vidět, že něco je. Víš přece, kde je něco, přidá se k tomu většinou ještě něco. Na svatební veselici se vidí něco, zažije se něco, koupí se něco a přinese se také něco domů. Čas plyne dál, vidí se ještě něco a udělá se ještě něco dobrého. Po nějaké době se očekává něco. Sousedka si už hned něčeho všimla: Myslím, že něco čekají. Když pak přijde ten čas, dostanou opravdu něco a mají pak něco malého.
Když dítě pláče, tak mu něco chybí nebo něco má. Když má ale hlad, dostane něco. Někdy má něco i v plínce a při přebalování se něco najde, a to stačí zas na něco!
Později přijde děcko do školy, aby se něčemu naučilo. Když se ho učitel na něco zeptá a ono to neví, dostane něco domů na psaní jako trest; to pak trvá déle, než když dřív dostávali něco jinam, ale takové něco dnes už být nesmí. Vyjde-li chlapec ze školy, může jít do učení, aby se něčemu naučil a něčím se stal, něco uměl, něco vydělal a rodina měla něco k jídlu.
Tak, teď víš, co je to „něco". Vezmi si sklenici a napij se něčeho, neboť dobrý doušek je taky něco! Je ještě něco k ptaní?
*V originále chebským nářečím.*
## „Woos" ålls gitt!
Wennst mich fräigst, woos amend unna Ållaweltswuart is, dånn soghada: Dees is as Würtl „woos". Du glaubst as niat? Dånn påß auf!
Dees „woos" kua ma imma u oft füa ålls brauchn. Waßt du üwahaupt, woos „woos" is? Woos is hålt „woos" u as woos kua ma woos måchn.
Wenn zan Beisp(ül a gunga Bursch heiern w(üll, dånn mou a sich woos souchn. A Madl, döi woos håut u woos kua, woos mitbringt u woos is. U wenn a sua woos gfunna håut, dånn håut a woos füas Herz, woos füas Gmöit u aah woos füas gånza Lebm. Danåuch wiad woos füa d'Håuchzat heagricht u gfeiat. Dees derf aah woos kostn, daß ma siaht, daß woos dåu is. Du waßt jå, wåu woos is, kinnt meistns nuch woos dazou. Ba da Håuchzatsraas siat ma woos, dåu daläbt ma woos, dåu kaft ma sich woos u bringt aah woos mit ham. Die Zeit gäiht weita, ma siaht nuch woos u tout sich nuch woos Gouts. Nåuch ara Waal dawårt ma woos. D'Nåchbara håut schu glei woos gmiarkt: Ich glaub, döi kröign woos. Wenns dånn suaweit is, kröignsa aah wirklich woos u dånn håm sa woos Klans.
Wenns Kind greint, dånn fahlt nan woos oder es håut woos. Wenns owa Hunga håut, dånn kroigts woos. Amend håuts woos in da Windl u ban Auspackln findt ma woos, u dees röicht nåuch woos!
Speta kinnt as Böiwl in d'School, daß a woos lernt. Wenn nan da Lehra woos fräigt u es waaß woos niat, dånn kröigts woos füa daham zan Schreibm åls Stråufarwat; dees dauat dånn långa åls wöi wenns fröiha woos hintn drauf kröigt håm, owa sua woos derf heint nimma sei(n. Is da Bou as da School, dånn kinnta in die Läiha, daß a woos lernt u woos wiad, woos kua u woos vadöint u die Familie woos zan Beißn håut.
Sua, öitza waßt, woos woos is. Nimm dei(n Glos u trink woos, waal a gouta Schluck is jå aah woos! Gitts nuch woos za fräign?
F.P.
Ve stáří to už není tak hezké, nohy nechtějí víc chodit, chodidla bývají často ledově studená – je to znát jasně, člověk stárne! Vlasy jsou víc bílé než šedé, oči už nevidí tak přesně. Slábnoucí mysl si nic nepamatuje, a o sluchu ani nemluvě. Ano, ubývá to. Když někdo mluví, slyší se to špatně, nebo vůbec ne. Mladí nám k posměchu říkají: „Co byste slyšet neměli, to slyšíte hned."
Když si člověk pochutná na něčem dobrém, nechutná to už jako dřív. Chybí zuby; špatně rozkousáno zůstane sousto skoro nestrávené. A když se večer vplíží do postele, ach, jak to bývalo kdysi příjemné! Teď se člověk otočí zády a každý chce jen svůj klid. Hledá-li noha teplé místečko, zní to: „Dej ty studené ,bačkory' pryč!"
Člověk se otáčí sem a tam, i usínání mu už jde těžko. Sotva chvíli spánku okusí, probudí se a je mrzutý. Lehneš si zkrouceně, lehneš si rovně, křeč se stáhne do lýtka. Jednou to škube v ruce, jednou v noze, pak to zajede do kříže. Tak to ve stáří pořád jde, jednou to táhne tam, jednou trhá jinde.
Ale co pomůže naříkání? Nechme stěžování, snášejme stáří s klidem! Za velké štěstí na zemi se počítá, když člověk může zestárnout s veselou myslí. Tak dělejme to jako sluneční hodiny a počítejme jen ty jasné hodiny! Než tu naši pouť ukončíme, užívejme si jí ještě dlouho!
P., podle předlohy E. Riedla, Bad Königshofen, 1980
[obr] (bez popisku) (ozdobný pás velikonočních kraslic, zajíčků a kuřátek)
## Das Alter
Im Alter ist's nicht mehr so schön,
die Beine wollen nicht mehr geh'n,
die Füße sind oft eisig kalt –
man merkt es deutlich, man wird alt!
Die Haare sind mehr weiß als grau,
die Augen seh'n nicht mehr genau.
Der schwache Geist merkt sich nichts mehr,
und ganz zu schweigen vom Gehör.
Ja, es läßt nach. Wenn einer spricht,
hört man's falsch oder hört es nicht.
Die Jungen sagen uns zum Hohn:
„Was Ihr nicht hör'n sollt, hört Ihr schon."
Wenn man was Feines essen tut,
so schmeckt es nicht, wie früher, gut.
Die Zähne fehlen; schlecht gekaut
bleibt das Zeug fast unverdaut.
Und kriecht man abends in sein Bett,
ach, wie war das einmal nett!
Jetzt dreht man sich den Rücken zu,
und jeder will nur seine Ruh'.
Sucht sich ein Fuß 'nen warmen Fleck,
heißt's: „Tu' die kalten ‚Latschn' weg!"
Man dreht sich hin und dreht sich her,
das Schlafen fällt dir auch schon schwer.
Hat man kurz den Schlaf genossen,
wacht man auf und ist verdrossen.
Legst dich krumm, legst dich gerade,
zieht der Krampf in deine Wade.
Mal reißt's im Arm, mal reißt's im Bein,
dann fährt es dir ins Kreuz hinein.
So geht's im Alter dauernd fort,
mal zieht es da, mal reißt es dort.
Doch was hilft Jammern? Laßt das Klagen,
das Alter uns getrost ertragen!
Es gilt als großes Glück auf Erden,
wenn man mit Frohsinn alt kann werden.
Drum macht es wie die Sonnenuhr
und zählt die heit'ren Stunden nur!
Eh' wir das Dasein hier beschließen,
laßt es uns noch lang genießen!
F. P., nach einer Vorlage von
E. Riedl, Bad Königshofen, 1980
[obr] (bez popisku) (ozdobný pás velikonočních kraslic, zajíčků a kuřátek)
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.