Když jsme se na závěr zdrželi v knihovně, poprosila naše průvodkyně o naprostý klid a tlumeným hlasem o nejvyšší soustředění na osobnost Casanovy, protože pak, a jen pak, bychom prý mohli případně počítat s jeho zjevením. V okamžiku zavládlo úplné ticho. Byl jsem připraven na něco neobvyklého. A skutečně – vedle mě se náhle jako mávnutím kouzelného proutku otevřela knihovní stěna, objevily se tajné dveře – a tam v malé komůrce seděl jako živý Casanova u psacího stolu, skloněný nad listinami, a psal při svíčce své paměti! Překvapení se povedlo!
Duchcov, těžba hnědého uhlí, železniční uzel, průmyslové centrum; 1930: 13 000 obyvatel, německý podíl 50 %; poblíž klášter Osek (Ossegg) s barokním kostelem.
Na zpáteční cestě pršelo bez přestání. Z krajiny nebylo skoro nic vidět. Škoda! Po více než 100 km jsme až v pozdní hodinu dorazili do svého ubytování v karlovarské čtvrti Březová. Sklenkou moravského vína jsme nechali doznít den plný zážitků.
Následující dopoledne jsme, opět vlakem, nastoupili sedmihodinovou zpáteční cestu. Když vlak u Schirndingu překročí hranici, mimoděk si s úlevou oddechnu, jako bych se teprve teď opět ocitl v bezpečí. Posttraumatický zážitek, řekl by k tomu můj rodinný lékař, a já bych přesně věděl, co tím myslí. Franz Pöttig
Dux (Duchcov), Braunkohlenbergbau, Bahnknotenpunkt, Industriezentrum; 1930: 13.000 Einwohner, deutscher Anteil 50%; in Nähe Kloster Ossegg mit Barockkirche.
Auf dem Rückweg regnete es ohne Pause. Von der Landschaft war kaum etwas zu sehen. Schade! Nach über 100 km erreichten wir erst zu später Stunde unser Quartier im Karlsbader Vorort Pirkenhammer. Mit einem Glas mährischen Weines ließen wir den erlebnisreichen Tag ausklingen.
Am nächsten Vormittag traten wir, wieder per Bahn, die siebenstündige Rückreise an. Wenn der Zug bei Schirnding die Grenze passiert hat, atme ich unwillkürlich erleichtert auf, so, als ob ich mich nunmehr wieder in Sicherheit befände. Posttraumatisches Erleben würde mein Hausarzt dazu sagen, und ich wüßte genau, was er meint. Franz Pöttig
věta pokračuje na dalším listu ⟶
V neděli má u ředitele Klingeho pro tři osoby liščí houby. Pan ředitel se o víkendu často toulá krajem na houby. Všichni jedí pořádně, bez váhání, i na kočku se dostane přidání. Ta se lačně vrhne na zbytek, který jí milostivě nechají. –
Po čtvrthodině pak začne se Minka svíjet, přitom žalostně a hlasitě naříkavě mňouká. Paní Klingeová, jež na životě lpí a hned myslí na otravu z hub, vyžene svého manžela z gauče, ať se jde podívat, co se děje.
Pan Klinge teď přirozeně sám dostane strach; zvlášť když jeho dcerka Annette tvrdí, že ji bolí bříško. – Řekne: „Rychle do nemocnice, tam nám vypláchnou žaludek. Měli bychom si trochu pospíšit, u jedu jde vždycky o minuty!"
V panické rozrušenosti nastartují auto. Pan Klinge řítí se jak pominutý k nejbližší nemocnici. – Ach, hrozná byla ta procedura, kterou rodina musela podstoupit. Paní Klingeová si pak povzdechla: „Já už žádné houby jíst nebudu!"
Zcela vyčerpáni se vracejí zpět. Annette pořád jen naříká: „Minka určitě zdechla, jí to obzvlášť chutnalo." Doma je úžas veliký, kočce je naprosto výborně; zdravá a bez úhony přivedla na svět čtyři koťata.
Rodina Klingeových je otrávená, což jistě nikoho nepřekvapí, vždyť nakonec to byli oni, kdo museli ostudně zaplatit za omyl. Pan ředitel pak prohlásil: „To ať je mi poučením! Příště místo hub bude jen brambora s tlačenkou."
Z „Kaadner Heimatbrief" 9/2003 (bez uvedení autora)
## Pilzvergiftung!
Am Sonntag gibt's bei Rektor Klinge
für drei Personen Pfifferlinge.
Herr Rektor streift am Wochenende
oft pilzesuchend durchs Gelände.
Sie essen alle nicht zu knapp,
auch für die Katze fällt was ab.
Sie stürzt sich gierig auf den Rest,
den man ihr gnädig überläßt. –
Nach einer Viertelstunde dann
fängt Minka sich zu krümmen an,
wobei sie jämmerlich und laut
in kläglichster Manier miaut.
Frau Klinge, die am Leben hängt
und gleich an Pilzvergiftung denkt,
scheucht ihren Gatten in die Höhe,
damit er nach dem Rechten sähe.
Natürlich kriegt Herr Klinge nun
es selber mit der Angst zu tun;
zumal sein Töchterchen Annette
behauptet, daß es Bauchweh hätte. –
Er sagt: „Nun schnell ins Krankenhaus,
dort pumpt man uns den Magen aus.
Wir sollten uns ein wenig sputen,
bei Gift geht's immer um Minuten!“
In panikartiger Erregung
setzt man das Auto in Bewegung.
Herr Klinge rast wie nicht normal
zum nächstgeleg'nen Hospital. –
Ach, scheußlich war die Prozedur,
die der Familie widerfuhr.
Frau Klinge seufzte hinterher:
„Ich esse keine Pilze mehr!“
Total erschöpft kehrt man zurück.
Annettchen heult in einem Stück:
„Die Minka ist bestimmt verreckt,
ihr hat's besonders gut geschmeckt.“
Daheim ist die Verblüffung groß,
der Katze geht es tadellos;
sie hat gesund und unverletzt
vier Junge in die Welt gesetzt.
Familie Klinge ist verstimmt,
was sicherlich nicht wundernimmt,
denn schließlich hatte sie den Schaden
des Irrtums schmählich auszubaden.
Herr Rektor sprach im Nachhinein:
„Das soll mir eine Lehre sein!
In Zukunft gibt es statt der Pilze
Kartoffel nur mit Schweinskopfsülze.“
Aus „Kaadner Heimatbrief“ 9/2003
(ohne Autorenangabe)
Už dva roky se, jak je obecně známo, světové hospodářství nachází ve finanční krizi, kterou všichni pociťujeme. A konec té bídy (zatím) není v dohledu. V souvislosti s takovými nepříznivými poměry zná náš jazyk několik výstižných pojmů.
Tak se mezitím nad leckterou firmou vznáší „krachový sup" (Pleitegeier). Nejde přitom o nový druh dravce ve střední Evropě. Slovo se totiž odvozuje od jidiš „plejte gejer", tedy od „toho, kdo jde do bankrotu". Běžný jazykový úzus je pak přetvořil na „Pleitegeier" (doslova „supa krachu").
Tento neoblíbený pták koncem loňského roku navštívil i známý zásilkový obchodní dům, který najednou nebyl hoden „ani zlámané grešle". Haléř (Heller), stříbrná mince, byl od konce 12. století v Evropě široce rozšířen a v některých krajích běžným platidlem až do 20. století. Dnes slouží přirovnání k haléři k zdůraznění bezcennosti nějaké věci.
Jsou-li podniky nerozvážně vyprodávány – banky nevyjímaje –, často se tím kupuje „zajíc v pytli" (doslova kočka v pytli). I toto rčení pochází ze středověku. Tehdy se drobný dobytek, jako selátka, zajíci, králíci, dával na prodej do pytle. Skryl-li v něm místo toho podvodný obchodník bezcennou kočku, koupil si nepozorný zákazník právě „kočku v pytli".
Do okruhu zvířat, jejichž jména musí posloužit pro neblahé obchodní praktiky, patří i kukačka. Je-li tento pták hostem ve firmě, pak její budoucnost nevypadá zrovna růžově. Byl totiž na návštěvě soudní exekutor a na hodnotné exekvovatelné předměty zanechal nápadné zabavovací značky, rovněž nazývané „kukačka".
Za příčiny hospodářské krize se považují pochybné machinace na různých finančních trzích. Zavinili je nezodpovědní bankovní manažeři, jistí politici se přinejmenším podíleli jako pomahači. Právem byli veřejně postaveni „na pranýř", média je zasypala „posměchem a výsměchem". Přitom podvodníci mohli ještě mluvit o štěstí! Zvlášť ve středověku by byli jako zlí darebáci přivázáni ke dřevěnému kůlu a na náměstí vystaveni opovržení lidu. V 19. století byl trest pranýřem zrušen, ale rčení se udrželo dodnes.
V hospodářsky nesnadné době přišlo mnoho pracovitých lidí o „práci" a pravidelný příjem. Někteří z nich se bez vlastního zavinění dokonce „dostali na psa" (přišli na mizinu). Původ tohoto výrazu opět tkví ve středověku. Peníze se tehdy uchovávaly v dřevěné truhle, na jejímž dně byl namalovaný pes. Byly-li peníze utraceny, objevil se obrázek psa – člověk „přišel na psa".
Doufejme, že se současná nejistá finanční situace brzy obrátí k lepšímu, že hodnota eurové měny, zatížené nedůvěrou, navzdory všem černým věštbám zůstane zachována a že o své těžce našetřené úspory znovu nepřijdeme! P. (z Lz)
## Auf den Hund gekommen
Seit zwei Jahren schon befindet sich, wie allgemein bekannt, die Weltwirtschaft in der Finanzkrise, die wir alle zu spüren bekommen. Und ein Ende der Misere ist (noch) nicht in Sicht. In der Folge solcher mißlichen Verhältnisse kennt unsere Sprache einige treffende Begriffe.
So schwebt inzwischen über manch einer Firma der „Pleitegeier“. Es handelt sich dabei nicht um eine neue Greifvogelart in Mitteleuropa. Das Wort leitet sich vielmehr vom jiddischen „plejte gejer“, also vom „Pleite-Geher“, ab. Der allgemeine Sprachgebrauch wandelte es dann zum „Pleitegeier“ ab.
Der unbeliebte Vogel suchte gegen Ende des letzten Jahres ein bekanntes Versandhaus heim, das unversehens „keinen roten Heller“ mehr wert war. Der Heller, eine Silbermünze, war ab Ende des 12. Jhs. in Europa weit verbreitet und in manchen Gegenden bis ins 20. Jh. gängiges Zahlungsmittel. Heutzutage dient der Hellervergleich dazu, die Wertlosigkeit einer Sache zu betonen.
Werden Unternehmen unüberlegt verscherbelt – Banken sind davon nicht ausgenommen –, wird oft „die Katze im Sack gekauft“. Auch diese Redensart stammt aus dem Mittelalter. Damals steckte man Kleinvieh, wie Ferkel, Hasen, Kaninchen, zum Verkauf in einen Sack. Verbarg darin ein betrügerischer Händler stattdessen eine wertlose Katze, dann kaufte der unachtsame Kunde eben „die Katze im Sack“.
Zum Kreis der Tiere, deren Namen für ungutes Geschäftsgebaren herhalten müssen, gehört auch der Kuckuck. Ist dieser Vogel Gast in einer Firma, dann sieht ihre Zukunft nicht gerade rosig aus. Da war nämlich der Gerichtsvollzieher zu Besuch und hat die auffälligen Pfandmarken, auch „Kuckuck“ genannt, auf pfändbare Gegenstände von Wert hinterlassen.
Zweifelhafte Machenschaften an verschiedenen Finanzplätzen gelten als Ursachen der Wirtschaftskrise. Verantwortungslose Bankmanager haben sie verschuldet, gewisse Politiker zumindest Beihilfe geleistet. Man stellte sie zu Recht in aller Öffentlichkeit „an den Pranger“, die Medien übergossen sie mit „Hohn und Spott“. Dabei konnten die Betrüger noch von Glück reden! Besonders im Mittelalter wären sie als schlimme Bösewichte an einen Holzpfahl gebunden und am Marktplatz der Verachtung des Volkes ausgesetzt worden. Im 19. Jh. wurde die Prangerstrafe abgeschafft, die Redensart hielt sich bis heute.
In der wirtschaftlich schwierigen Zeit verloren viele arbeitsame Menschen ihren „Job“ und ihr geregeltes Einkommen. Manche von ihnen sind unverschuldet sogar „auf den Hund gekommen“. Wieder liegt die Herkunft dieses Ausdrucks im Mittelalter. Man verwahrte seinerzeit das Geld in einer hölzernen Truhe, auf dessen Boden ein Hund gemalt war. War das Geldvermögen aufgebraucht, kam das Hundebild zum Vorschein, man war „auf den Hund gekommen“.
Hoffen wir, daß sich die derzeitig unsichere Finanzlage bald wieder zum Besseren wendet, der Wert der mit Mißtrauen behafteten Euro-Währung trotz aller Unkenrufe erhalten bleibt und wir unser mühsam Erspartes nicht erneut verlieren! F.P.
(aus Lz)
Učitel s dětmi procvičuje „tvoření slov" v němčině a ptá se svých oveček: „Kdo mi řekne slovo odvozené od 'životní nebezpečí' (Lebensgefahr)?" – Nato to vystřelí jako z pistole z lavice úplně vzadu: „Životní družka (Lebensgefährtin), pane učiteli."
Jaký je rozdíl mezi hráčem loterie a zubařem? Zubař vyhrává při každém tahu!
BMW se řítí po dálnici rychlostí 200 – povoleno je jen 100. Policejní hlídkový vůz za ním, honička trvá už půl hodiny. Konečně se řidič vzdá. Policista, zpocený: „Tak, když mi dáte výmluvu, kterou jsem ještě nikdy neslyšel, tentokrát přimhouřím oko." – Řidič BMW na to: „Moje žena minulý týden utekla s policistou. Když jsem vás uviděl ve zpětném zrcátku, myslel jsem si, že mi ji chcete přivézt zpátky..."
## A wing woos zan Schmunzln ...
Da Lehra übt mi(tn Kinnan „Wuartbildung“ in da deitschn Språch u fräigt seina Schäifla: „Wer kann mir denn ein Wort nennen, das von 'Lebensgefahr' abgeleitet ist?“ – Drauf kinnts wöi aus da Pistoln gschossen aus da Bänk va gånz hintn: „Lebensgefährtin, Herr Lehra.“
Woos is da Untaschied zwischn Lottosp(üla u Zåhnårzt? Da Zåhnårzt gwinnt ba jeda Ziehung!
A BMW saust mit 200 Såchn üwa die Autobåhn – nua 100 san erlaubt. A Streifmwogn va da Polizei hintn nåuch, a hålwa Stund
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.