⟵ věta pokračuje z předchozího listu
I když byla dlouhá a únavná cesta do Chlumu dostatečně namáhavá a litanie z tlusté modlitební knihy se místy předčítaly až do omrzení nebo se zpívaly mariánské písně, vždy se našly nečekané události, díky nimž si přišli na své i ti, kdo se rádi zasmáli. Vracející se poutníci, „ti chlumští", byli podle starého zvyku večer o svatodušním pondělí opět vyzvednuti u Töppeleserova kříže. S vlajícími prapory, lehkým batohem, zaprášenou obuví a pořádně unavení se pak za společného zpěvu ubírali k farnímu kostelu. Doprovázela je vesnická mládež a před domy stáli lidé, kteří poutníky vítali. Pro mnohé ze starší generace byla taková pouť roční dovolenou, malou cestou kolem světa.
F.P. (Podle příspěvku W. Lorenze v Karlsbader Zeitung č. 6/2006)
Poznámka: Vzdálenost Donawitz – Chlum Svaté Maří činí vzdušnou čarou úctyhodných 24 km, ve skutečnosti asi 28 km, což odpovídá celodennímu pochodu v délce zhruba osmi hodin.
*V originále chebským nářečím.*
heimatlichen Fluren, wurde beim Gasthaus Sacher, „ban schöin Bürgha", eingekehrt und Rast gemacht.
War auch der weite und ermüdende Weg nach Kulm anstrengend genug, und wurden Litaneien aus dem dicken Vorbeterbuch manchmal bis zum Überdruß vorgelesen oder Marienlieder gesungen, so sorgten immer wieder unvorhergesehene Ereignisse dafür, daß auch die Lacher auf ihre Rechnung kamen. Die heimkehrenden Wallfahrer, „die Kulmer", wurden nach altem Brauch am Abend des Pfingstmontags wieder beim Töppeleser Kreuz abgeholt. Mit wehenden Fahnen, leichtem Rucksack, mit staubigem Schuhwerk und reichlich müde ging es dann unter gemeinsamem Gesang zur Pfarrkirche. Die Dorfjugend gab das Geleit, und vor den Häusern standen die Leute, die Wallfahrer begrüßend. Für viele der älteren Generation war eine solche Wallfahrt der Jahresurlaub, eine Weltreise im kleinen.
F.P.
(Nach einem Beitrag von W. Lorenz in der Karlsbader Zeitung Nr. 6/2006)
Anmerkung: Die Entfernung Donawitz-Maria Kulm beträgt in der Luftlinie stattliche 24 km, tatsächlich etwa 28 km, was einem Tagesmarsch von rund acht Stunden entspricht.
[obr] Historický snímek dolního náměstí ve starém hornickém městě Horní Slavkov (Schlaggenwald). Fotografie vznikla před první světovou válkou.
Zaslal: Hans Roßmeißl, Wiesbaden
(nápis na pohlednici: Schlaggenwald bei Karlsbad – Horní Slavkov u Karlových Varů)
## Alte Heimat
[obr] Eine historische Aufnahme vom unteren Marktplatz in der alten Bergstadt Schlaggenwald. Das Foto entstand vor dem Ersten Weltkrieg.
Einsender: Hans Roßmeißl, Wiesbaden
(nápis na pohlednici: Schlaggenwald bei Karlsbad)
*a strach dětí z Ducha svatého*
Svatodušní svátky nám přinášejí volný den. Na rozdíl od vánočních a velikonočních svátků však jen málokdo ví, co se o Letnicích vlastně slaví. „Řeč o 'narozeninách' církve má jen malou šanci obstát vedle zažitých tradic, jako je vánoční stromek o Vánocích nebo velikonoční zajíček o Velikonocích," řekl bamberský farář Hartmut Preß.
Teolog už řadu let sbírá dětské výroky. Nemálo z nich se přitom týká témat jako „Duch svatý" nebo „Trojice" a svými originálními formulacemi ukazují, jak cizí a snadno nepochopitelné jsou tyto dogmatické pojmy pro nejmenší. „Ale humor je přece také jedním z darů Ducha svatého," míní farář. Tak například pětiletý Roland končí svou večerní modlitbu slovy: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." Následuje krátká pauza a pak otázka: „Proč je vlastně vždycky u Otce a Syna ten strašidlo?" – Proti hrozivé představě přízračné postavy se brání pětiletá Verena a modlí se: „Milý Bože, ochraňuj mě před Duchem svatým!" – Velké potíže působí výrok o trojjediném Bohu, a tak devítiletá Kathrin opakuje po kostele závěrečné požehnání: „Ať vás žehná trojnohý Bůh..." – A Tobias se pro jednoduchost modlí: „Ve jménu (text zakryt, nečitelné) Otce (text zakryt, nečitelné) i Syna a sedmi kůzlátek."
Farářovo shrnutí: „Církev musí pro svatodušní svátek (text zakryt, nečitelné) hledat názorné formy a symboly, aby děti (text zakryt, nečitelné), stejně jako (text zakryt, nečitelné) dospělí, mohli tento svátek spojit i s křesťanským obsahem (text zakryt, nečitelné)."
*(Poznámka: na tomto místě je v originále část textu zakryta nalepeným lístkem, další text je nečitelný.)*
## Der Pfingstsegen
und die Angst der Kinder vor dem Hl. Geist
Das Pfingstfest beschert uns einen freien Tag. Doch im Gegensatz zu den Feiertagen an Weihnachten und Ostern wissen nur wenige, was an Pfingsten eigentlich gefeiert wird. „Die Rede vom 'Geburtstag' der Kirche hat geringe Chancen gegen bewußte Traditionen, wie sie sich mit dem Christbaum an Weihnachten oder den Osterhasen an Ostern verbinden", meinte der Bamberger Pfarrer Hartmut Preß.
Seit vielen Jahren sammelt der Theologe Kindersprüche. Gar nicht wenige von ihnen befassen sich dabei mit Themen, wie „Heiliger Geist" oder „Trinität" und zeigen in originellen Formulierungen, wie fremd und mißverständlich solche dogmatischen Begriffe für die Kleinen oft sind. „Aber der Humor ist ja auch eine der Gaben des Heiligen Geistes", findet der Pfarrherr. So schließt Roland (5) sein Abendgebet mit den Worten: „Im Namen des Vaters und des Sohnes und des Heiligen Geistes". Es folgt eine kurze Pause, dann kommt die Frage: „Warum ist denn immer beim Vater und Sohn dieses Gespenst?" – Gegen die bedrohliche Vorstellung von einer unheimlichen Gestalt wehrt sich Verena (5) und betet: „Lieber Gott, beschütze mich vor dem Heiligen Geist!" – Große Schwierigkeiten bereitet die Aussage vom dreieinigen Gott, und so wiederholt Kathrin (9) den Schlußsegen in der Kirche: „Es segne euch der dreibeinige Gott ..." – Und Tobias betet, der Einfachheit halber: „Im Namen des (?) Vaters (?) und des Sohnes und der sieben Geißlein."
Das Fazit des Geistlichen: „Die Kirche muß für das Pfingstfest (?) anschauliche Formen und Symbole suchen, damit Kinder (?) wie auch (?) Erwachsene – dieses Fest auch mit christlichen Inhalten (?) verbinden können."
[část textu zakryta nalepeným lístkem]
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Jako dítě od Ohře mě to dodnes bolí, po mém krásném domově, po mém Chebském kraji volá. Kdo tam byl doma, ten mi rozumí hned. Srdce mi těžkne v hrudi, řekněte, proč musím jít pryč, jít v svět?
Teď jsem od tebe pryč už skoro celý život, a když mě zavoláš, jsem hned zas u tvých vrat. Ať prší nebo sněží, táhne mě to k tobě zas: Není tu co váhat, přijdu, protože musím a rád tě zas spatřím.
Mé hodiny mi říkají, že času mnoho nemám; a jednou přijde chvíle: „Dnes to bylo naposled." Pak asi budu plakat. To přece není hanba – Bolí to velmi, když teď musím jít, milý Chebský kraji.
Refrén: Tiše mě volá můj domov, touhu po něm mám: Chybíš mi, drahý domove! Sním pořád jenom o tobě. Nemohu na tě zapomenout, mnohým je jako mně. Měl jsem tě jen krátce, bylo tak krásně, doma, u tebe!
F.P., podle nářeční předlohy Kurta Worzischka, Karlsbader Zeitung, únor 2011
*V originále chebským nářečím.*
## Mei Eghalånd
Als Kind va da Egha touts ma heint nuch ånt,
nåuch meina schöin Heimat, nåuch mein Eghalånd.
Wer duart daham wår, der kua mi vastöih.
As Herz wiad ma schwaa,
sågts ma, vawaa
ho wi möin göih?
Öitza bin i va dir fåst a Lebm lång schu fuart,
u wennst mi hålt röifst, bin i glei wieda duart.
Obs rängt oda schneit, mich zöihts ållawal za dir:
Dåu gitts ka Vatou(n,
ich kumm, waal i mou,
u dich gean siah.
Schu sågt ma mei Uhr, ich ho nimma v(ül Zeit;
u amål wiads haaßn: „'s wårs letzta Mål heit.
Dånn mou i amend greina. Dees is jå kaa Schånd –
Es tout hålt årgh wäih,
wenn i öitza gäih,
löibs Eghalånd.
Refrain:
Gänz såcht röift mi mei Heimat,
ho Sehnsucht nåuch ihr:
Du fahlst ma, teira Heimat!
Draam ållawal va dir.
Kua di hålt niat vagessn,
's gäiht v(ülan sua wöi mir.
Ho di nua kua(rz besessn,
's wår sua schöi, daham, ba dir!
F.P., nach einer mundartlichen Vorlage von Kurt Worzischek, Karlsbader Zeitung, Feb. 2011
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Jak je uvedeno v naší vlastivědné knize na straně 223, vznikla první elektrárna na pozemku koželužny Franze Roßmeissla. Jako chytrý podnikatel poznal, že pro jeho zvětšenou koželužnu je elektrický proud pro motory a osvětlení nezbytný. Ke kotelně stojící na svahu s vysokým komínem tak byla přistavěna budova, v níž našly místo parní stroj, dynamo a dílna.
Zařízení pracovalo podle známého principu: spalováním uhlí (fosilní energie) se v kotelně získává pára. Parní stroj (turbína) vytváří otáčivý pohyb, který přes převod, resp. spojku, pohání generátor (dynamo), jenž dodává elektrický proud (zpravidla střídavý)/napětí.
Už v roce 1910 byla dokončena městská elektrická síť. Kapacita Roßmeisslovy elektrárny stačila na zásobování města i okolních obcí elektrickým proudem. Brzy však zařízení při rychle rostoucí spotřebě energie přestalo stačit, neboť mnoho domácností nahradilo dosud používané petrolejky alespoň 25wattovou žárovkou (do „lepšího pokoje"!). A cena elektřiny byla v té době ještě velmi mírná a dostupná.
## Das erste E-Werk in Schlaggenwald
Wie in unserem Heimatbuch auf Seite 223 angeführt, entstand das erste Elektrizitätswerk auf dem Gelände der Lederfabrik Franz Roßmeissl. Er hatte als kluger Unternehmer erkannt, daß für seine vergrößerte Lederfabrik elektrischer Strom für Motoren und Beleuchtung unentbehrlich war. So wurde an das am Hang liegende Kesselhaus mit seiner hohen Esse ein Gebäude angefügt, in dem Dampfmaschine, Dynamo und Werkstatt Platz fanden.
Die Anlage arbeitete nach dem bekannten Prinzip: Mit der Verbrennung von Kohle (fossile Energie) wird Dampf gewonnen (Kesselhaus). Eine Dampfmaschine (Turbine) erzeugt drehende Bewegung, die über Transmission bzw. Koppelung den Generator (Dynamo) antreibt, der elektrischen Strom (in der Regel Wechselstrom)/Spannung liefert.
Bereits 1910 war das Stromnetz der Stadt fertiggestellt. Die Kapazität des E-Werkes Roßmeissl reichte aus, um die Stadt und umliegende Ortschaften mit elektrischem Strom zu versorgen. Bald reichte die Anlage bei rasch gestiegenem Energiebedarf nicht mehr aus, denn viele Haushalte ersetzten die bisher benutzten Petroleumlampen zumindest durch eine 25-Watt-Glühbirne (für die gute Stube!). Und die Stromkosten waren zur damaligen Zeit noch sehr moderat und der Preis dafür erschwinglich.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.