⟵ věta pokračuje z předchozího listu

I když byla dlouhá a únavná cesta do Chlumu dostatečně namáhavá a litanie z tlusté modlitební knihy se místy předčítaly až do omrzení nebo se zpívaly mariánské písně, vždy se našly nečekané události, díky nimž si přišli na své i ti, kdo se rádi zasmáli. Vracející se poutníci, „ti chlumští", byli podle starého zvyku večer o svatodušním pondělí opět vyzvednuti u Töppeleserova kříže. S vlajícími prapory, lehkým batohem, zaprášenou obuví a pořádně unavení se pak za společného zpěvu ubírali k farnímu kostelu. Doprovázela je vesnická mládež a před domy stáli lidé, kteří poutníky vítali. Pro mnohé ze starší generace byla taková pouť roční dovolenou, malou cestou kolem světa.

F.P. (Podle příspěvku W. Lorenze v Karlsbader Zeitung č. 6/2006)

Poznámka: Vzdálenost Donawitz – Chlum Svaté Maří činí vzdušnou čarou úctyhodných 24 km, ve skutečnosti asi 28 km, což odpovídá celodennímu pochodu v délce zhruba osmi hodin.

*V originále chebským nářečím.*

[obr] Historický snímek dolního náměstí ve starém hornickém městě Horní Slavkov (Schlaggenwald). Fotografie vznikla před první světovou válkou.

Zaslal: Hans Roßmeißl, Wiesbaden

(nápis na pohlednici: Schlaggenwald bei Karlsbad – Horní Slavkov u Karlových Varů)

*a strach dětí z Ducha svatého*

Svatodušní svátky nám přinášejí volný den. Na rozdíl od vánočních a velikonočních svátků však jen málokdo ví, co se o Letnicích vlastně slaví. „Řeč o 'narozeninách' církve má jen malou šanci obstát vedle zažitých tradic, jako je vánoční stromek o Vánocích nebo velikonoční zajíček o Velikonocích," řekl bamberský farář Hartmut Preß.

Teolog už řadu let sbírá dětské výroky. Nemálo z nich se přitom týká témat jako „Duch svatý" nebo „Trojice" a svými originálními formulacemi ukazují, jak cizí a snadno nepochopitelné jsou tyto dogmatické pojmy pro nejmenší. „Ale humor je přece také jedním z darů Ducha svatého," míní farář. Tak například pětiletý Roland končí svou večerní modlitbu slovy: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." Následuje krátká pauza a pak otázka: „Proč je vlastně vždycky u Otce a Syna ten strašidlo?" – Proti hrozivé představě přízračné postavy se brání pětiletá Verena a modlí se: „Milý Bože, ochraňuj mě před Duchem svatým!" – Velké potíže působí výrok o trojjediném Bohu, a tak devítiletá Kathrin opakuje po kostele závěrečné požehnání: „Ať vás žehná trojnohý Bůh..." – A Tobias se pro jednoduchost modlí: „Ve jménu (text zakryt, nečitelné) Otce (text zakryt, nečitelné) i Syna a sedmi kůzlátek."

Farářovo shrnutí: „Církev musí pro svatodušní svátek (text zakryt, nečitelné) hledat názorné formy a symboly, aby děti (text zakryt, nečitelné), stejně jako (text zakryt, nečitelné) dospělí, mohli tento svátek spojit i s křesťanským obsahem (text zakryt, nečitelné)."

*(Poznámka: na tomto místě je v originále část textu zakryta nalepeným lístkem, další text je nečitelný.)*

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jako dítě od Ohře mě to dodnes bolí, po mém krásném domově, po mém Chebském kraji volá. Kdo tam byl doma, ten mi rozumí hned. Srdce mi těžkne v hrudi, řekněte, proč musím jít pryč, jít v svět?

Teď jsem od tebe pryč už skoro celý život, a když mě zavoláš, jsem hned zas u tvých vrat. Ať prší nebo sněží, táhne mě to k tobě zas: Není tu co váhat, přijdu, protože musím a rád tě zas spatřím.

Mé hodiny mi říkají, že času mnoho nemám; a jednou přijde chvíle: „Dnes to bylo naposled." Pak asi budu plakat. To přece není hanba – Bolí to velmi, když teď musím jít, milý Chebský kraji.

Refrén: Tiše mě volá můj domov, touhu po něm mám: Chybíš mi, drahý domove! Sním pořád jenom o tobě. Nemohu na tě zapomenout, mnohým je jako mně. Měl jsem tě jen krátce, bylo tak krásně, doma, u tebe!

F.P., podle nářeční předlohy Kurta Worzischka, Karlsbader Zeitung, únor 2011

*V originále chebským nářečím.*

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Jak je uvedeno v naší vlastivědné knize na straně 223, vznikla první elektrárna na pozemku koželužny Franze Roßmeissla. Jako chytrý podnikatel poznal, že pro jeho zvětšenou koželužnu je elektrický proud pro motory a osvětlení nezbytný. Ke kotelně stojící na svahu s vysokým komínem tak byla přistavěna budova, v níž našly místo parní stroj, dynamo a dílna.

Zařízení pracovalo podle známého principu: spalováním uhlí (fosilní energie) se v kotelně získává pára. Parní stroj (turbína) vytváří otáčivý pohyb, který přes převod, resp. spojku, pohání generátor (dynamo), jenž dodává elektrický proud (zpravidla střídavý)/napětí.

Už v roce 1910 byla dokončena městská elektrická síť. Kapacita Roßmeisslovy elektrárny stačila na zásobování města i okolních obcí elektrickým proudem. Brzy však zařízení při rychle rostoucí spotřebě energie přestalo stačit, neboť mnoho domácností nahradilo dosud používané petrolejky alespoň 25wattovou žárovkou (do „lepšího pokoje"!). A cena elektřiny byla v té době ještě velmi mírná a dostupná.