⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Známé rčení „Kde je mnoho světla, je i mnoho stínu" by se dalo pozměnit i jinak, totiž: „Kde je málo světla, člověk se raduje i z maličkostí." S radostí na to ještě dnes vzpomínám: Byla temná zimní noc. Šel jsem potmě do postele, světlo jsem nemusel zhasínat, žádné totiž nebylo. Spal jsem dlouhou noc. Když jsem se probudil, nevěděl jsem pořádně, co se stalo. Na rozdíl od mého očekávání, že budu muset postel i pokoj opustit zase potmě, byla místnost naplněna neskutečným, tichým jasem: Napadl sníh, světlo přišlo z nebe na zem.
(Podle příspěvku našeho znalého krajanského přítele Herberta Jakoba v HB 9/1992)
*V originále chebským nářečím.*
als einmal ist mir im Gedächtnis geblieben, wie die Lampe durch eine Rempelei oder andere Unachtsamkeit aus dem Gleichgewicht kam. Zwischenfälle wie diese waren dazu angetan, auch das beschauliche Beisammensein zu beeinträchtigen. Das Licht dieser Lampe reichte zum Zeitunglesen, Strümpfestopfen und Stricken, für die Spiele „Mensch-ärgere-dich-nicht" und „Schaf und Wolf" sowie andere Beschäftigungen am Feierabend. Hausaufgaben am Abend zu schreiben, sahen die Eltern äußerst ungern. Sie mahnten: „Dåu vadirbst da die Augn."
Auf die Idee, wegen der größeren Helligkeit eine zweite Lampe aufzustellen, wäre aus rein wirtschaftlichen Gründen niemand gekommen: „Mächts nua denna daß 's gäiht!" Sparsamkeit war angesagt: „Mi(tn Zindhölzlan fängt ma as Spårn ua!" Großvater und andere Raucher zündeten ihre Pfeifen, Virginias und Zigaretten mit einem an der Lampe eingesteckten „Spanla" an.
Der bekannte Spruch „Wo viel Licht, ist auch viel Schatten" könnte, abgeändert, auch eine andere Aussage zulassen, nämlich, „Wo wenig Licht ist, freut man sich schon über kleine Dinge". Mit Freude denke ich heute noch daran: Es war eine finstere Winternacht. Ich ging im Dunkeln in mein Bett, Licht brauchte ich nicht „auslöschn (odrahn)", es gab keines. Ich schlief eine lange Nacht. Als ich aufwachte, wußte ich nicht recht, was geschehen war. Entgegen meiner Erwartung, daß ich Bett und Zimmer wieder im Dunkeln verlassen müsse, war der Raum von einer unwirklichen, stillen Helligkeit erfüllt: Es hatte geschneit, Licht war vom Himmel auf die Erde gekommen.
(Nach einem Beitrag unseres kundigen Heimatfreundes Herbert Jakob im HB 9/1992)
Zima je pravý, pořádný pán, pevná a vydrží dlouho; její tělo je jako z ledu kov, nebojí se sladkého ni kyselého.
Z květin a z ptačího zpěvu si nic nedělá, nesnáší teplý shon a teplý zvuk a všechny teplé věci.
Když mráz láme kámen i kosti a rybníky s jezery praskají; to zní jí dobře, to nenávidí ne, tomu se chce smíchy pukat.
Její ledový zámek leží kdesi daleko u severního pólu na pobřeží; však má i letní dům v milé švýcarské zemi.
Tak je hned tam a hned tu, aby dobře vládla, a když táhne krajem, my tu stojíme a díváme se na ni a mrzneme.
Matthias Claudius (1740–1815), německý básník a publicista („Wandsbecký posel")
## Der Winter
Der Winter ist ein rechter Mann,
kernfest und auf die Dauer;
sein Fleisch fühlt sich wie Eisen an.
Er scheut nicht süß noch sauer.
Aus Blumen und aus Vogelsang
weiß er sich nichts zu machen,
haßt warmen Drang und warmen Klang
und alle warmen Sachen.
Wenn Stein und Bein vor Frost zerbricht
und Teich und Seen krachen;
das klingt ihm gut, das haßt er nicht,
dann will er sich totlachen.
Sein Schloß von Eis liegt ganz hinaus
beim Nordpol an dem Strande;
doch hat er auch ein Sommerhaus
im lieben Schweizerlande.
Da ist er denn bald dort und hier,
gut Regiment zu führen,
und wenn er durchzieht, stehen wir
und seh'n ihn an und frieren.
Matthias Claudius (1740-1815),
dt. Lyriker und Journalist („Der Wandsbeker Bote")
Čert navštíví svatého Petra a ptá se ho, jestli by se nemohl uspořádat fotbalový zápas nebe proti peklu. Petr se směje: „To byste neměli sebemenší šanci! Všichni dobří hráči přijdou do nebe: Pelé, Eusébio, Beckenbauer, Müller, Maradona, Ronaldo…" Čert se pošklebuje: „Ale my máme rozhodčí!"
Šéf: „Koupil si ten váš zákazník předtím něco?" – Ona, prodavačka: „Ovšemže, ty drahé boty z hadí kůže." – Šéf: „A zaplatil hotově?" – Ona: „Ne, to ne, dal zálohu sto eur, zbytek prý přinese zítra." – Šéf: „Vy jste se snad zbláznila, ten se přece nikdy nevrátí!" – Ona: „Ale jistěže se vrátí, zabalila jsem mu dvě levé boty!"
Muž se dívá, jak jeho žena šije. Po chvíli povídá: „Víš, jednu věc nechápu. Jak to, že provlečeš nit tou maličkou dírkou v jehle, ale auto do parkovacího místa nevpravíš?"
K lokeckému (Elbogen) doktorovi, opravdovému Chebákovi, přišla jednou žena z vesnice se svou dcerou. Ona: „Víte, pane doktore, ta holka si pořád stěžuje na bolení břicha; asi to budou jen větry, co se jí zkazily." Doktor hned zjistí, že dcerka je v jiném stavu, a sotva zadrží smích, když říká: „Jo, jo, větry! Jen běžte zase domů, za šest měsíců vám ten „prd" bude ležet v kolébce!"
*V originále chebským nářečím.*
## A wing wo os zan Schmunzln ...
Da Teifl bsoucht an Petrus u fräigt nan, ob ma niat amål a Foußbållsp(ül Himml gegha d' Höll måchn kinnt. Petrus, låchat: „Dåu häits Ees doch niat die gringsta Chånce! Ålla goutn Sp(üla kumma in Himml: Pele, Eusebio, Becknbaua, M(ülla, Maradona, Ronaldo ..." – Da Teifl grinst hämisch: „Owa mia håbm die Schiedsrichta!"
Chef: „Håut Iah Kundschåft va vuahin woos kafft?" – Sie, die Vakaifara: „Fralich, die teian Schouch as Schlångenleda." – Chef: „Håut a aah bår bezohlt?" – Sie: „Naa, dees niat, er håut 100 Euro uazohlt, an Rest w(üll a murgn bringa." – Chef: „Jå, san Sie denn plemplem, der kinnt doch nimma wieda!" – Sie: „Owa gwieß, ich ho nan zwaa linka Schouch ei(npåckt!"
A Mua schaut sein Wei(b ban Naahn zou. Nåuch ara Waal sågt a: „Waßt, aans vastäih i niat. Vawaa bringst du dian Fo(dn durch dees winzigha Nåu(dläiha, unna Auto owa niat innara Parkluckn?"
Za ran Elbuagna Dokta, an echtn Eghalanda, is a Wei(b van Duarf mit ihra Tochta kumma. Sie: „WissnS, Herr Dokta, dees Madl jåmmat ållawal üwa Bauchwäihding; amend sans bloß d'Wind, döi si vaschlogn håm."
Da Dokta stöllt glei drauf fest, daß as Töchterl in da Hoffnung is, u kua si as Låchn fåst niat vabeißn, wöi a sågt: „Jå, jå, d' Wind! Gäihts nua wieda ham, in sechs Monatn, dånn liegt da Fuaz in da Wöign!"
[obr] Zimní idyla u náhonu (Flutbach/Flout), zamrzlého a zasněženého, lemovaného holými stromy a keři. Vlevo je vidět zadní stranu domovní řady na náměstí se zahrádkami, od domu č. 40 (pošta, policie) nahoru přes č. 47 (Hugo a Marie Hessovi, řeznictví) až po č. 53 (Amalie Hessová, cukrářství). Vpravo (částečně zakrytá) domovní řada z Dolního příkopu / slepé uličky. Na horním okraji snímku uprostřed je v mlze ještě rozeznatelný kostel svatého Jiří.
[obr] Evangelický kostel v Dolním příkopu, prostá sakrální stavba, odpovídal podílu obyvatelstva protestantské víry. Skupina domů vlevo se táhne nahoru až ke Gröschlovu klempířství (č. 233) a pekařství Gareis. Vpravo domy slepé uličky. Oba snímky pocházejí z doby před rokem 1945. Poskytl je náš krajan Franz Hofmann.
Uzávěrka čísla 1/11 „Loketského Heimatbriefu" (Elbogener Heimatbrief) je 28. prosince 2010! První vydání vyjde začátkem února 2011! Prosíme, vezměte na vědomí! Achim Raak, redakce
## Im Winter daheim
[obr] Winterliche Idylle am Flutbach (Flout), der zugefroren und verschneit ist, gesäumt von kahlen Bäumen und Strauchwerk. Links ist die Rückseite der Häuserzeile am Marktplatz mit Kleingärten zu sehen, von Hs-Nr. 40 (Post, Polizei) aufwärts über Nr. 47 (Hess Hugo u. Marie, Fleischerei) bis Hs-Nr. 53 (Hess Amalie, Konditorei). Rechts (teils verdeckt) die Häuserzeile vom Unteren Graben/Sackgasse. Am oberen Bildrand Mitte ist im Nebel noch die St.-Georgs-Kirche erkennbar.
[obr] Die evangelische Kirche am Unteren Graben, ein einfacher Sakralbau, entsprach dem Anteil der Bevölkerung protestantischen Glaubens. Die Häusergruppe links zieht sich hinauf bis zum Gröschl-Flaschner (Nr. 233) und Bäckerei Gareis. Rechts Häuser der Sackgasse. Beide Fotos stammen aus der Zeit vor 1945. Unser Lm. Franz Hofmann stellt sie zur Verfügung.
Redaktionsschluß für die Nr. 1/11 des „Elbogener Heimatbriefes" ist der 28. Dezember 2010!
Die erste Ausgabe erscheint Anfang Februar 2011!
Bitte um Beachtung! Achim Raak, Red.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.