Milí přátelé z Horního Slavkova a okolí!
Naše městská slavnost v červenci vám i letos znovu dala příležitost zúčastnit se setkání svých krajanů. I když se počet návštěvníků zmenšil, přesto bylo znovu cítit vzájemnou sounáležitost i pouto k vaší staré domovině v Chebsku, kterou jste před více než 60 lety museli násilím opustit. Vzpomínky na ni jsou stále živé. Rozjímání a vděčnost za desetiletí pokojného soužití ať nás provázejí i v této adventní době.
Ve svém patronátním městě jste vždy vítáni. My, občané Auerbachu, bychom byli rádi, kdybyste k nám přijeli i příští rok, abyste se svými přáteli z domova oslavili radostné shledání. V tomto smyslu vám a vašim rodinám přeji požehnané vánoční svátky a do nového roku především zdraví a mnoho štěstí.
Se srdečnými pozdravy Váš Joachim Neuß, první starosta
## Weihnachts- und Neujahrsgruß der Patenstadt
Liebe Freunde aus Schlaggenwald und Umgebung!
Unser Bürgerfest im Juli gab Ihnen auch heuer erneut Gelegenheit, an einem Treffen Ihrer Landsleute teilzunehmen. Wenn auch die Zahl der Besucher kleiner geworden ist, so konnte man wieder die Verbundenheit untereinander und mit Ihrer alten Heimat im Egerland spüren, die Sie vor nunmehr über 60 Jahren unter Zwang verlassen mußten. Die Erinnerungen daran sind noch immer lebendig. Besinnlichkeit und Dankbarkeit für die Jahrzehnte friedlichen Zusammenlebens sollen uns auch in dieser Adventszeit begleiten.
Sie sind in Ihrer Patenstadt stets willkommen. Wir, die Bürger von Auerbach, würden uns freuen, wenn Sie auch im nächsten Jahr zu uns kommen, um mit Ihren Freunden von daheim ein frohes Wiedersehen zu feiern. In diesem Sinne wünsche ich Ihnen und Ihren Familien ein gesegnetes Weihnachtsfest und für das neue Jahr vor allem Gesundheit und viel Glück.
Mit herzlichen Grüßen
Ihr Joachim Neuß, Erster Bürgermeister
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Po bolestných zkušenostech vyhnání, kdy nás denně trápila ztráta důvěrně známé domoviny a kdy jsme v cizí zemi pociťovali svou nezaviněnou nouzi, byli jsme sklíčení a bez naděje. A plni touhy jsme zpívali lidovou píseň:
Do domova bych se chtěl vrátit, do drahého rodného kraje, kde se zpívají veselé písně, kde se říká mnohé důvěrné slovo. Drahá domovino, buď zdravena, v dálce buď zdravena, buď zdravena v širé dálce, drahá domovino, buď zdravena.
Tvá údolí, tvé výšiny, zeleň tvých posvátných lesů, ó ty bych chtěl znovu spatřit, tam, tam bych se chtěl vydat. Drahá domovino...
Ale můj osud to už nechce, musím bloudit světem. Milý domove, na tebe stále myslím, milý domove, tobě patří můj pozdrav. Drahá domovino...
Text a hudba: Karl Kramer (kolem 1885)
## Rückbesinnung
Nach den schmerzlichen Erfahrungen der Vertreibung, als uns täglich der Verlust der vertrauten Heimat quälte und wir unsere unverschuldete Not im fremden Land spürten, waren wir niedergeschlagen und ohne Hoffnung. Und voller Sehnsucht sangen wir das Volkslied:
„Nach der Heimat möcht' ich wieder,
nach dem teuren Vaterort,
wo man singt die frohen Lieder,
wo man spricht manch trautes Wort.
Teure Heimat, sei gegrüßet,
in der Ferne sei gegrüßet,
sei gegrüßt in weiter Ferne,
teure Heimat, sei gegrüßt.
Deine Täler, deine Höhen,
deiner heil'gen Wälder Grün,
o die möcht' ich wiedersehen,
dorthin, dorthin möcht' ich zieh'n.
Teure Heimat ...
Doch mein Schicksal will es nimmer,
durch die Welt ich wandern muß.
Trautes Heim, dein denk' ich immer,
trautes Heim, dir gilt mein Gruß.
Teure Heimat ..."
Text & Musik: Karl Kramer (ca. 1885)
Znovu hoří svíce a jejich hřejivé světlo utěšuje bázlivá srdce: Radujte se a nebojte se!
Znovu voní jedličky, naděje se zelená pod sněhem. Nikdo ji nedokáže zapudit. Sláva Bohu na výsostech!
Znovu září ta nejjasnější z hvězd nad dítětem, slibujíc pokoj všem, kdo jsou dobré vůle.
Rolf Nitsch (1920–1984), chebský (egerlandský) spisovatel
## Botschaft
Wieder brennen die Kerzen,
und ihr wärmendes Licht
tröstet die zagenden Herzen:
Freut Euch und fürchtet Euch nicht!
Wieder duften die Tannen,
Hoffnung grünt unterm Schnee.
Keiner vermag sie zu bannen.
Ehre sei Gott in der Höh'!
Wieder leuchtet der Sterne
hellster über dem Kind,
Frieden verheißend all denen,
die guten Willens sind.
Rolf Nitsch (1920-1984), Egerländer Schriftsteller
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Dnes, po letech, kdy bolest nad drahou domovinou u většiny krajanů ustoupila spíše tichému stesku, upadly text i melodie této důvěrné písně téměř v zapomnění. Také Šumavská a Krkonošská píseň se zpívají už jen při zvláštních příležitostech.
Uplynulo mnoho let od nuceného opuštění odvěké domoviny. Vzpomínky začínají blednout, jsou překrývány změnami. Už nikdy to nebude tak, jak to bývalo. Tento vývoj přispívá i k skličujícímu poznání, že čas nad tím bolestným osudem vyhnání už dávno přešel.
„Do domova bych se chtěl vrátit," tak zní první verš písně. Jaký význam má toto přání ještě dnes?
## Wer kennt noch die Melodie?
Heute, nach Jahr und Tag, da bei den meisten Landsleuten der Schmerz um die traute Heimat mehr einer stillen Wehmut gewichen ist, sind Text und Melodie dieses innigen Liedes fast in Vergessenheit geraten. Auch das Böhmerwald- und das Riesengebirgslied wird nur noch bei besonderen Anlässen gesungen.
Viele Jahre sind seit dem erzwungenen Verlassen der angestammten Heimat vergangen. Die Erinnerungen beginnen zu verblassen, sie werden von Veränderungen überlagert. Es wird nie wieder so sein, wie es war. Diese Entwicklung führt mit zur bedrückenden Erkenntnis, daß die Zeit über jenes leidvolle Schicksal der Vertreibung längst hinweggegangen ist.
„Nach der Heimat möcht' ich wieder", so lautet die erste Zeile des Liedes. Welche Bedeutung hat dieser Wunsch heute noch?
Každé dva roky se v hornofrancké Marktredwitz koná Chebský den. Tentokrát – bylo to začátkem září – se zdálo, že se nekoná pod dobrou hvězdou, neboť krátce předtím, 29. srpna, zemřel ve věku pouhých 69 let páter Norbert Schlegel, vizitátor pro duchovní péči o sudetské Němce, a v předvečer Chebského dne (4. 9.) byl ve Villingenu uložen k poslednímu odpočinku. Navíc před několika týdny složil spolkový předseda Ralf Heimrath z pracovních důvodů a jeho zástupce Ernst Schneider (Gmoi Mnichov) ze zdravotních důvodů svůj úřad.
„Chebsko – domov a vyznání" stálo na slavnostním odznaku, a tak znělo i heslo, které lze nepochybně chápat jako ukazatel směřující k pamětnické i k vyznávající generaci. Vzpomínka na zesnulé, slavnostní zahájení v Chebském kulturním domě s udělením kulturní ceny „Johannes von Tepl", prohlídky v Chebském muzeu, kulturní odpoledne „Řemeslo v Chebsku" a krajanský večer patřily v sobotu (5. 9.) k programu.
Na rozdíl od dosti nevlídného počasí předchozího dne přivítalo v neděli (6. 9.) slunečné ráno četné návštěvníky, kteří přijížděli autobusy, především z jižního a západního Německa, a mnoha soukromými auty. Při tradiční slavnostní bohoslužbě zaplnilo prostorný stan asi 400 účastníků. Poté se – jako náhrada za slavnostní průvod městem – vydaly k Chebskému domu četné praporečnické delegace, krajané v krojích a zástupy hostů. Zářivý sluneční svit pak doprovázel slavnost u kašny. Lidové zpěvní, hudební a taneční produkce u mezitím dokončené Chebské kašny sklidily velké uznání.
Dobré pohoštění, opět ve slavnostním stanu, se postaralo o tělesné blaho, i když obsluha méně jazykově zdatným personálem východoevropského původu se nejednomu vyhnanému Chebanovi nelíbila. Po obědě pronesly Birgit Seelbinder, primátorka, a další čestní hosté pozdravná slova ke shromážděným Chebanům. Ve středu shromáždění však stál projev Christine Haderthauerové, státní ministryně a nové patronky vysídlenců. Její řeč byla odměněna zdvořilým potleskem. Nejeden posluchač mohl její vývody hodnotit jako povinné cvičení nebo lákání hlasů pro nadcházející volby do Spolkového sněmu, neboť výčet už známých historických skutečností o vyhnání a opětovné připomenutí nesplněných oprávněných požadavků – jako předpokladu porozumění – přinesl historicky znalému posluchači v podstatě málo nového. Bouřlivý potlesk však prozradil širokou shodu.
Poté krajané ještě pohodově poseděli pospolu a snažili se bavit, pokud to hladina hluku ve slavnostním stanu dovolovala. Chebské dechové kapely hrály obratně a svižně. Ale proč proboha v takové hlasitosti, že člověk neslyšel ani vlastní slovo. Většinou starší
[obr] Krajanští přátelé zleva: Hilde Kadesch (Wirlitsch), Anna Oertl (Rippl), Marianne Lugner (Turba), Franz Pöttig, Annemarie Pöttig, Werner Oertl.
## Egerlandtag 2009
Alle zwei Jahre findet im oberfränkischen Marktredwitz der Egerlandtag statt, Diesmal – es war Anfang September – schien er unter keinem guten Stern zu stehen, war doch kurz vorher Pater Norbert Schlegel, Visitator für die Seelsorge an den Sudetendeutschen, am 29. August im Alter von erst 69 Jahren verstorben und am Vorabend des Egerlandtages (4.9.) in Villingen zur letzten Ruhe gebettet worden. Zudem hatte wenige Wochen zuvor Bundesvüarstäiha Ralf Heimrath aus beruflichen, Stellvertreter Ernst Schneider (Gmoi München) aus gesundheitlichen Gründen ihr Amt niedergelegt.
„Egerland – Heimat und Bekenntnis" stand auf dem Festabzeichen, und so lautete auch das Motto, das man unverkennbar als Fingerzeig auf die Erlebnis- und auf die Bekenntnisgeneration sehen kann. Totengedenken, festliche Eröffnung im Egerland-Kulturhaus mit Verleihung des Kulturpreises „Johannes von Tepl", Führungen im Egerland-Museum, Kulturnachmittag „Das Handwerk im Egerland" und der Heimatabend gehörten am Samstag (5.9.) zum Programm.
Im Gegensatz zum recht unfreundlichen Wetter am Vortag, begrüßte am Sonntag (6.9.) ein sonniger Morgen die zahlreichen Besucher, die mit Omnibussen, vor allem aus Süd- und Westdeutschland, und vielen privaten Pkws anreisten. Beim traditionellen Festgottesdienst füllten etwa 400 Teilnehmer das geräumige Zelt. Anschließend zogen – als Ersatz für einen Festzug durch die Stadt – mehrere Fahnenabordnungen, Landsleute in heimatlicher Tracht und Scharen von Gästen zum Egerlandhaus. Strahlender Sonnenschein begleitete dann das Brunnenfest. Die volkstümlichen Lied-, Musik- und Tanzdarbietungen am inzwischen fertiggestellten Egerlandbrunnen ernteten viel Anerkennung.
Die gute Bewirtung, wieder im Festzelt, sorgte für das leibliche Wohl, wenngleich die Bedienung durch wenig sprachkundiges Personal osteuropäischer Herkunft so manchem vertriebenen Egerländer mißfiel. Nach dem Mittagessen richteten Birgit Seelbinder, Oberbürgermeisterin, und andere Ehrengäste Grußworte an die versammelten Egerländer. Im Mittelpunkt der Kundgebung jedoch stand die Ansprache von Christine Haderthauer, Staatsministerin und neue Schirmherrin der Vertriebenen. Ihre Rede wurde mit höflichem Beifall bedacht. Mancher Zuhörer mag ihre Ausführungen als Pflichtübung oder Stimmenwerbung für die anstehende Bundestagswahl gewertet haben, brachte doch das Aufzählen bereits bekannter geschichtlicher Tatsachen zur Vertreibung und das erneute Anmahnen unerfüllter gerechter Forderungen – als Voraussetzung für eine Verständigung – dem historisch Kundigen im Grunde wenig Neues. Aufbrausendes Applaudieren jedoch verriet breite Zustimmung.
Danach saßen die Landsleute noch gemütlich beisammen und versuchten, sich zu unterhalten, soweit es der Lärmpegel im Festzelt zuließ. Die Egerländer Blaskapellen spielten gekonnt und flott auf. Warum aber in aller Welt in einer Lautstärke, daß man sein eigenes Wort nicht mehr verstand. Die meist älteren
14
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.