„Pokoj na zemi", tak zní vánoční poselství. Jen tři krátká slova, obsahově tak závažná, věstící spásu, symbol lidské touhy. Ale jak daleko jsme my lidé od míru vzdáleni! Krize a svár mezi námi navzájem, ale i války, bída a utrpení nás nutí pochybovat o tomto příslibu. Jednotlivec se cítí bezmocný tváří v tvář takovému neštěstí, a mocní mění málo nebo nic. Tu snad pomůže už jen modlitba.

Jsou lidé, kteří žijí v blahobytu, ale velký svátek křesťanstva chtějí snižovat na „konzumní Vánoce", „sentimentální narkózu" a „citové rozněžnění". Kdo takto lehkovážně soudí, dělá si to velmi, ba příliš snadné. Přiznejme, i svíčky na vánočním stromku vrhají stín. Přesto Vánoce nikdy nebyly oázou blaženosti s nezkalenou harmonií. Ale svátky narození Páně vždy byly a zůstávají svátkem rodiny, i a dnes víc než kdy jindy svátkem pro mládež. To je dobře ve světě, který se do značné míry stal citově chudým, chladným a sobeckým a jemuž vládne mánie chamtivosti. Vánoce nezávisí na darech a jejich hodnotě.

Kdo není zcela zaslepen sobectvím, nesmí ani, či právě v adventní době, zavírat oči před starostmi druhých, před utrpením chudých, osamělých a uprchlíků, před chřadnutím nemocných, před hladem dětí a starých lidí, kteří žijí nejen ve slumech na okraji velkoměst, sevřeni mezi horami odpadků a smetišti, v chatrčích z lepenky, plechu a plastu. Chudoba a opuštěnost jsou trámy toho kříže, na který se tito nejchudší přibíjejí. Oni, oběti citově otupělého, lhostejného okolního světa, zaměřeného jen na moc a zisk, v němž je každý sám sobě nejbližším, potřebují náš soucit a pomoc.

Nezapomeňme, že i my jsme kdysi byli vyhnáni z domova, chudí a osamělí, a byli jsme vděční za každou pomocnou ruku!

Přesto nikdo nemůže přehlédnout, že mnoho lidí zůstalo vnímavými k nouzi druhých a schopnými sounáležitosti. Náboženské a sociální poselství vánočního evangelia je stále ještě chápáno – aniž by se o tom vždy a všude muselo hlasitě mluvit. V zemi je nesčetně chudých, ale i bezpočet dobrých skutků, které se konají mimo veřejnost.

I pro všechny, kdo smysl svátků už nechápou nebo nikdy nepochopili, jsou Vánoce nabídkou: k nadechnutí a zamyšlení, k nalezení sebe sama a k rozjímání.

Křesťanskou víru a mír v naší době nelze ani nařídit, ani zabalit do vánočního papíru. Poselství z Betléma, poselství radosti, míru a důvěry, platí všem, v neposlední řadě neklidným, zklamaným, těm, jež sužuje nepokoj, a nakonec i těm, kdo nechtějí připustit, že bez víry nelze pochopit život.

Až k vám tento „domovský posel" dorazí, budeme se už nacházet v adventní době a Vánoce budou opět stát přede dveřmi. Vánoce doma – jak krásné vzpomínky se v nás probouzejí! Dětství a mládí, rodičovský dům, bezstarostná léta v bezpečí. Člověk skoro nemůže uvěřit, že je to všechno už přes 60 let. A přesto v srdci nosíme svou důvěrně známou tehdejší domovinu, náš milý Horní Slavkov s jeho vesnicemi, a tak to chceme udržet i nadále a nezapomenout na ni.

Vám všem, moji milí krajané, přeji klidný advent a radostné, požehnané vánoční svátky; kéž tyto svátky přinesou klid a rozjímání. Pro nový rok 2010 bych vám chtěl popřát zdraví a štěstí, spojené s radostí a spokojeností.

Někomu starý rok jistě přinesl i utrpení, a ani v novém nebude vždy svítit slunce.

Srdečně vás zdraví a ve staré sounáležitosti Váš Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶