Jedna věrná čtenářka vyjadřuje svou radost, že náš Heimatbrief pořád ještě vychází, a píše:
Už dlouhá léta, rok co rok, k nám chodí Heimatbrief na práh. Sotva pošťáka zahlédnu, nechám ležet všechno, co dělám. Ke schránce hned spěchám já – a svět kolem mě mizí v dál. Co paměti už dávno zmizelo, v domovském listu jsem zas našla, nejeden dávno zapomenutý koutek jsem mohla znovu objevit. A jednou v minulém roce byl k vidění i můj obrázek, kde jsem jako dítě v bílých šatech o Božím těle sypala květiny. Ty poctivé zprávy, obrázky, pověsti a básně! Dění dnešní i dávné mě znovu a znovu potěšilo. „Děkuji" bych chtěla říci těm, kdo desítky let přispívali k utváření domovského posla, k udržení pouta k domovině. Chvála vám patří navždycky! Vydržte tak ještě mnohý rok!
## „... fremdes Lob blinkt"
Eine treue Leserin bringt ihre Freude zum Ausdruck,
daß es unseren Heimatbrief noch immer gibt, und schreibt:
Seit langem schon, jahrein, jahraus,
kommt uns der Heimatbrief ins Haus.
Kaum hab' den Postmann ich geseh'n,
da laß ich alles lieg'n und steh'n.
Zum Briefkasten gleich eile ich –
und dann versinkt die Welt um mich.
Was dem Gedächtnis längst entschwand,
im Heimatblatt ich wieder fand,
manchen längst vergess'nen Flecken
konnte wieder ich entdecken.
Und einmal im vergang'nen Jahr
ein Bild von mir zu sehen war,
wo ich als Kind im weißen Kleide
an Fronleichnam Blumen streute.
Die gediegenen Berichte,
Bilder, Sagen und Gedichte!
Zeitgescheh'n von einst und heute
immer wieder mich erfreute.
„Danke" möcht' ich jenen sagen,
die Jahrzehnte beigetragen,
den Heimatboten zu gestalten,
das Band zur Heimat zu erhalten.
Ein Lob gebührt Euch immerdar!
Macht weiter so noch manches Jahr!
13
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Dobrá přání! Krajané i Heimatbrief přejí našemu patronovi a příteli, starostovi Helmutu Ottovi, ze srdce uzdravení a vše dobré!
Vlastivědné muzeum. Patronátní město Auerbach v Horní Falci získalo na dolním náměstí budovu pro městské muzeum, v němž bude umístěna i část inventáře naší krajanské světnice – v bývalém nádraží.
Kostelní věž. Věž kostela svatého Jiří v Horním Slavkově je pro návštěvníky přístupná, ovšem jen v sobotu a neděli od 13.00 do 16.30 hodin. Jinak je vstup uzavřen. Dozorkyně vybírá za osobu 10 Kč. Kurz – stav srpen 2009 – činí za euro 25/26 Kč.
Hledá se kniha. Kdo prodá knihu „Loket v Chebsku" (Elbogen im Egerland), vydanou nakladatelstvím Helmuta Preußlera v roce 1988, ISBN 3-925362-51-7? Nabídky Heimatbriefu na tel.: 08 81 / 32 66.
Příspěvky pro Heimatbrief. S rozpuštěním Vlastivědného a historického spolku, z. s., k 1. 1. 2009 odpadla i podpora našeho Heimatbriefu. Na jeho udržení a tvorbu se prosí o dary: účet 300 449 903 u Sparda-Bank München, kód banky 700 905 00, příjemce: Franz Pöttig, Weilheim i. OB, účel: dar pro Heimatbrief. Předem mnohokrát děkujeme!
Uzávěrka pro všechny příspěvky a zprávy do příštího Slavkovského Heimatbriefu (6/2009, prosinec/leden) je 20. 10. 2009.
Redaktor: Franz Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim v Horním Bavorsku, tel.: 08 81 / 32 66
## Mitteilungen
Gute Wünsche! Landsleute und der Heimatbrief wünschen unserem Paten und Freund, dem Bürgermeister Helmut Ott, von Herzen Genesung und alles Gute!
Heimatmuseum. Die Patenstadt Auerbach i.d.Opf. hat am unteren Markt ein Gebäude für ein Stadtmuseum erworben, in dem auch ein Teil des Inventars unserer Heimatstube – im ehemaligen Bahnhof – aufgenommen wird.
Kirchturm. Der Kirchturm der St.-Georgs-Kirche in Schlaggenwald (Horní Slavkov) ist für Besucher zugänglich, allerdings nur am Samstag und Sonntag von 13.00 bis 16.30 Uhr. Ansonsten ist der Aufgang geschlossen.
Eine Wärterin kassiert pro Person 10 Kc. Der Wechselkurs – Stand August 2009 – beträgt für den Euro 25/26 Kc.
Buch gesucht. Wer veräußert das Buch „Elbogen im Egerland", herausgegeben vom Helmut Preußler Verlag im Jahre 1988, ISBN 3-925362-51-7? Angebote an den Heimatbrief unter Tel.: 08 81 / 32 66.
Zuwendungen für den Heimatbrief. Mit der Auflösung des Heimat- und Geschichtsvereins e.V. zum 1.1.2009 ist auch die Unterstützung unseres Heimatbriefes entfallen. Zu seiner Erhaltung und Gestaltung werden Spenden erbeten: Konto 300 449 903 bei der Sparda-Bank München, BLZ 700 905 00, Empfänger: Franz Pöttig, Weilheim i. OB, Zweck: Spende für den Heimatbrief. Vielen Dank im voraus!
Einsendeschluß für alle Beiträge und Nachrichten für den nächsten Schlaggenwalder Heimatbrief (6/2009, Dez./Jan.) ist der 20.10.2009.
Schriftleiter: Franz Pöttig, Eichtweide 47,
82362 Weilheim i. OB, Tel.: 08 81 / 32 66
věta pokračuje na dalším listu ⟶
„Mládí není výhradně věk života, nýbrž i stav mysli. Není zásluhou, nýbrž darem. Je stupněm vůle, kvalitou fantazie, silou důvěry.
Nikdo nezestárne jen tím, že prožije určitý počet let. Lidé stárnou jedině tím, že zradí své ideály, ztratí naději a radost ze života. Člověk je tak mladý, jak věří – tak starý, jak pochybuje, tak mladý, jak důvěřuje sám sobě – tak starý, jak se bojí, tak mladý, jak doufá – tak starý, jak zoufá.
V nitru každého srdce se skrývá jeden popud: dokud se z něj vysílají zprávy krásy, naděje, radosti a odvahy, je člověk mladý. – Jsou-li to však zprávy sklíčenosti a srdce je pokryto sněhem pesimismu a ledem cynismu, pak – a jen tehdy – člověk zestárl."
Autor neznámý
## Rezept gegen das Altern
„Jugend ist nicht ausschließlich ein Lebensalter,
sondern auch ein Zustand des Gemüts.
Sie ist nicht Verdienst, sondern Gewinn.
Sie ist ein Grad des Willens,
eine Qualität der Phantasie,
eine Kraft der Zuversicht.
Niemand wird dadurch alt,
daß er bloß eine Anzahl von Jahren lebt.
Die Menschen werden nur dadurch alt,
daß sie ihren Idealen untreu werden,
hoffnungslos sind und ihre Lebensfreude verlieren.
Man ist so jung wie sein Glaube –
so alt wie seine Zweifel,
so jung wie sein Selbstvertrauen –
so alt wie seine Furcht,
so jung wie seine Hoffnung –
so alt wie seine Verzweiflung.
Im Innern eines jeden Herzens
befindet sich ein Impuls:
Solange Botschaften von Schönheit,
Hoffnung, Frohsinn
und Mut gesendet werden, ist man jung. –
Wenn es aber Botschaften der
Niedergeschlagenheit sind
und das Herz bedeckt ist vom
Schnee des Pessimismus
und vom Eis des Zynismus,
dann – und nur dann – ist man alt geworden."
Autor unbekannt
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Vy všichni padlí v bitvách, vy, kdo jste za ostnatým drátem zhasli, vy zavraždění a vy zdupaní na cestě!
Vy všichni spálení a rozsápaní, zasypaní krupobitím bomb, nenávistí štváni až k smrti, vy stesku po domově nemocní, bez domova!
A vy, kdo jste osaměle vykrváceli na kraji pólu, v písku pouští, zalití oceány, vy bezejmenní, vy nezvěstní
ze všech ocelových bouří světových válek, vy věrní mrtví všech krajů! Oplakáváni tolika matkami s neviditelnými trnovými korunami,
jež se jim vinuly kolem čela v mnoha zoufalých nocích, kdy se o vaše životy strachovaly s tisícem úzkostí za bojů.
Oplakáváni otci, dětmi, ženami, kteří nosí váš obraz v srdci, často ještě tajně hledí do dálky. Snad Bůh dopustí zázrak.
Ach, plné nepokoje a nebezpečí jsou ještě naše dny zde na zemi. Lidé jsou pořád takoví, jací byli. Ale vy, vy teď dřímáte v pokoji –
ať jste byli kýmkoli a čímkoli, odpočíváte v Bohu a nezapomenuti! –
Nyní putuj domů, vzpomínko, kde dnes chybějí květiny lásky. Podzim daruje zvadlé listí pro Dušičky naší domoviny,
a hejna vran budou přelétat nad všemi řadami hrobů! – Nenávist tiše přejde kolem, jako by šla pustou pouští.
Jen jeden ještě ční z tichých, osamělých, světem opuštěných pahorků. Ten, jenž se kdysi z lásky nechal za nás přibít na kříž.
Andreas Höfer
## Den treuen Toten
All ihr Gefallenen der Schlachten,
ihr, hinterm Stacheldrahtgehege
Erloschenen, ihr Umgebrachten
und ihr Zertretenen am Wege!
All ihr Verbrannten und Zerfetzten
vom Bombenhagel Übergossen,
vom Haß bis in den Tod gehetzten,
ihr heimwehkranken Heimatlosen!
Und ihr, die einsam sich verblutet
am Rand des Pols, im Sand der Wüsten,
von Ozeanen überflutet,
ihr Namenlosen, ihr Vermißten
aus allen Weltkriegsstahlgewittern,
ihr treuen Toten aller Zonen!
Betrauert von so vielen Müttern
mit unsichtbaren Dornenkronen,
die sich um ihre Stirnen rankten
in vielen kummervollen Nächten,
da sie um euer Leben bangten
mit tausend Ängsten in Gefechten.
Beweint von Vätern, Kindern, Frauen,
die euer Bild im Herzen tragen,
oft heimlich noch ins Weite schauen.
Vielleicht läßt Gott ein Wunder tagen.
Ach, voller Unfried und Gefahren
sind uns're Tage noch hienieden.
Die Menschen sind noch wie sie waren.
Doch ihr, ihr schlummert jetzt in Frieden –
wer ihr auch immer ward und wessen,
ruht aus in Gott und unvergessen! –
Nun wand're heimwärts Gedenken,
wo heut der Liebe Blumen fehlen.
Der Herbst wird welke Blätter schenken
für uns'rer Heimat Allerseelen,
und Krähenschwärme werden streichen
hin über all die Gräberreihen! –
Der Haß wird stumm vorüberschleichen,
als wie an öden Wüsteneien.
Nur einer ragt noch aus den stillen
einsamen Hügeln weltverlassen.
Der sich einst um der Liebe willen
für uns ans Kreuz hat schlagen lassen.
Andreas Höfer
14
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.