Jedna věrná čtenářka vyjadřuje svou radost, že náš Heimatbrief pořád ještě vychází, a píše:

Už dlouhá léta, rok co rok, k nám chodí Heimatbrief na práh. Sotva pošťáka zahlédnu, nechám ležet všechno, co dělám. Ke schránce hned spěchám já – a svět kolem mě mizí v dál. Co paměti už dávno zmizelo, v domovském listu jsem zas našla, nejeden dávno zapomenutý koutek jsem mohla znovu objevit. A jednou v minulém roce byl k vidění i můj obrázek, kde jsem jako dítě v bílých šatech o Božím těle sypala květiny. Ty poctivé zprávy, obrázky, pověsti a básně! Dění dnešní i dávné mě znovu a znovu potěšilo. „Děkuji" bych chtěla říci těm, kdo desítky let přispívali k utváření domovského posla, k udržení pouta k domovině. Chvála vám patří navždycky! Vydržte tak ještě mnohý rok!

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Dobrá přání! Krajané i Heimatbrief přejí našemu patronovi a příteli, starostovi Helmutu Ottovi, ze srdce uzdravení a vše dobré!

Vlastivědné muzeum. Patronátní město Auerbach v Horní Falci získalo na dolním náměstí budovu pro městské muzeum, v němž bude umístěna i část inventáře naší krajanské světnice – v bývalém nádraží.

Kostelní věž. Věž kostela svatého Jiří v Horním Slavkově je pro návštěvníky přístupná, ovšem jen v sobotu a neděli od 13.00 do 16.30 hodin. Jinak je vstup uzavřen. Dozorkyně vybírá za osobu 10 Kč. Kurz – stav srpen 2009 – činí za euro 25/26 Kč.

Hledá se kniha. Kdo prodá knihu „Loket v Chebsku" (Elbogen im Egerland), vydanou nakladatelstvím Helmuta Preußlera v roce 1988, ISBN 3-925362-51-7? Nabídky Heimatbriefu na tel.: 08 81 / 32 66.

Příspěvky pro Heimatbrief. S rozpuštěním Vlastivědného a historického spolku, z. s., k 1. 1. 2009 odpadla i podpora našeho Heimatbriefu. Na jeho udržení a tvorbu se prosí o dary: účet 300 449 903 u Sparda-Bank München, kód banky 700 905 00, příjemce: Franz Pöttig, Weilheim i. OB, účel: dar pro Heimatbrief. Předem mnohokrát děkujeme!

Uzávěrka pro všechny příspěvky a zprávy do příštího Slavkovského Heimatbriefu (6/2009, prosinec/leden) je 20. 10. 2009.

Redaktor: Franz Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim v Horním Bavorsku, tel.: 08 81 / 32 66

věta pokračuje na dalším listu ⟶

„Mládí není výhradně věk života, nýbrž i stav mysli. Není zásluhou, nýbrž darem. Je stupněm vůle, kvalitou fantazie, silou důvěry.

Nikdo nezestárne jen tím, že prožije určitý počet let. Lidé stárnou jedině tím, že zradí své ideály, ztratí naději a radost ze života. Člověk je tak mladý, jak věří – tak starý, jak pochybuje, tak mladý, jak důvěřuje sám sobě – tak starý, jak se bojí, tak mladý, jak doufá – tak starý, jak zoufá.

V nitru každého srdce se skrývá jeden popud: dokud se z něj vysílají zprávy krásy, naděje, radosti a odvahy, je člověk mladý. – Jsou-li to však zprávy sklíčenosti a srdce je pokryto sněhem pesimismu a ledem cynismu, pak – a jen tehdy – člověk zestárl."

Autor neznámý

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Vy všichni padlí v bitvách, vy, kdo jste za ostnatým drátem zhasli, vy zavraždění a vy zdupaní na cestě!

Vy všichni spálení a rozsápaní, zasypaní krupobitím bomb, nenávistí štváni až k smrti, vy stesku po domově nemocní, bez domova!

A vy, kdo jste osaměle vykrváceli na kraji pólu, v písku pouští, zalití oceány, vy bezejmenní, vy nezvěstní

ze všech ocelových bouří světových válek, vy věrní mrtví všech krajů! Oplakáváni tolika matkami s neviditelnými trnovými korunami,

jež se jim vinuly kolem čela v mnoha zoufalých nocích, kdy se o vaše životy strachovaly s tisícem úzkostí za bojů.

Oplakáváni otci, dětmi, ženami, kteří nosí váš obraz v srdci, často ještě tajně hledí do dálky. Snad Bůh dopustí zázrak.

Ach, plné nepokoje a nebezpečí jsou ještě naše dny zde na zemi. Lidé jsou pořád takoví, jací byli. Ale vy, vy teď dřímáte v pokoji –

ať jste byli kýmkoli a čímkoli, odpočíváte v Bohu a nezapomenuti! –

Nyní putuj domů, vzpomínko, kde dnes chybějí květiny lásky. Podzim daruje zvadlé listí pro Dušičky naší domoviny,

a hejna vran budou přelétat nad všemi řadami hrobů! – Nenávist tiše přejde kolem, jako by šla pustou pouští.

Jen jeden ještě ční z tichých, osamělých, světem opuštěných pahorků. Ten, jenž se kdysi z lásky nechal za nás přibít na kříž.

Andreas Höfer

věta pokračuje na dalším listu ⟶