Je konec srpna. Proměnlivé letní počasí se „chladnem a dusnem" pořádně rozházelo srdce a krevní oběh nejednoho současníka, a horké „psí dny" v poslední době na této bilanci mnoho nezlepšily.

Léto se opět loučí a známky časného podzimu v přírodě nelze přehlédnout. Dny už jsou znatelně kratší, vzduch se v noci citelně ochlazuje a nad loukami a poli se táhnou tenké závoje mlhy. Obilí je už úplně sklizeno, jen kukuřice ještě čeká na svou zralost. Špačci se hejnovitě shromažďují na stromech, vlaštovky sedají jako na povel na drátech vedení. Pavučinová vlákna vlají v oslnivém slunečním světle a listí se začíná barvit. A až k vám tento Heimatbrief dorazí, bude podzim už i podle kalendáře v plném proudu. Kéž nám říjen ještě přinese mnoho slunných „zlatých" dnů! A komu je do toho, ať se neostýchá třetí neděli vesele oslavit „Landkirwa", zvanou také „Kaisakirwa" nebo „Eghalanda Kirwa" (posvícení).

Něco jiného. Je velmi litováníhodné, když se úmrtí nehlásí Heimatbriefu. Je pro mě sotva možné sledovat telefonem nebo dopisem zprávy o úmrtí krajanů, abych pak přece jen mohl zprávu do Heimatbriefu zařadit. Dostane-li se ke mně zpráva prostřednictvím třetí osoby, často si nejsem jistý, zda údaje sedí.

Mám u sebe poznámky k nevyjasněným úmrtím, u nichž chybí především datum úmrtí: paní Elsa Donnert (Stark), naposledy Horní Slavkov; Ernestine Vacek (Gräf), Horní Slavkov; Hilde Rippl, Babenhausen, dříve Marktoberdorf; Hilde Rohm (Hahn), Kaufbeuren; pan Wilhelm Bodenstein, Oberostendorf. Ví někdo něco bližšího? Prosím o telefonát na číslo: 08 81 / 32 66. Děkuji!

Nemělo by se také stávat, že se uvádějí narozeniny, ačkoli jmenovaný už není naživu.

Je přece v první řadě na blízkých příbuzných, aby úmrtí ohlásili. To platí i tehdy, když zesnulý (už) nebyl odběratelem Heimatbriefu.

Abych se vyhnul dotazům, prosím vždy o tyto údaje: jméno a příjmení (rodné jméno), datum narození, datum úmrtí, bydliště doma (ulice), poslední adresa, blízcí příbuzní s telefonním číslem.

Nepodceňujme prosím: úmrtní oznámení jsou posledními zprávami o krajanských přátelích ze životního okruhu nás vyhnaných. Tyto údaje jsou součástí domovské kroniky a usnadňují pátrání při rodopisném bádání a dědických záležitostech. Kdo už není ve společenství zmiňován, upadá v zapomnění.

Ještě poslední věc: nebylo by smysluplné a cenné uvádět na náhrobku krajanů a v úmrtním oznámení v deníku i rodné místo, a to s dodatkem „Chebsko" nebo „Sudety"? Chebané věrní své domovině si tuto zmínku zaslouží! Zarámovaná fotografie, jak bylo doma zvykem, slouží k důvěrné vzpomínce. Při návštěvě hrobu se probouzejí vzpomínky a znalému se otevírá oblouk i směrem ke staré domovině.

Tyto své myšlenky a starosti bych vám chtěl znovu přiblížit. Heimatbrief z listopadu, měsíce se vzpomínkovými dny za naše milé zesnulé, se mi k tomu zdál vhodný.

Přeji vám, svým krajanům blízkým i vzdáleným, ať už čtete našeho „domovského posla" kdekoli, dobrou pohodu, nemocným co nejrychlejší zlepšení a uzdravení, nám všem ještě slunné podzimní dny a požehnaný čas.

Zdraví vás v domovské sounáležitosti Váš krajan Franz Pöttig

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

O Dušičkách člověku přicházejí smutné myšlenky: Bude ještě příští rok naživu, nebo už bude pohřben?

Neustále se s kosou plíží Mistr Kostlivec od domu k domu, svým chladným dechem zhasíná světlo za světlem, život za životem.

Jakmile jednou zšediví kadeře, není už chvíle daleko, kdy člověk po stopě předků vykročí do věčnosti.

Alois Schloßbauer († 1971)

V pochmurných, často mlhou zahalených listopadových dnech se znovu častěji vydáváme na hřbitov, abychom vzpomněli na své mrtvé. Pečujeme o jejich hroby, zdobíme je, jak je zvykem, květinami a věnci a zapalujeme svíčky. Mnozí příbuzní teď už odpočívají v cizí zemi, v jiné zemi, kde jsme po vyhnání našli nový domov. Nezapomenuti jsou ani ti, jejichž hroby jsme museli zanechat doma. Pocity, které se jen těžko popisují, se nás zmocňují, když si při příležitostných cestách do staré domoviny najdeme čas na obchůzku mezi řadami zpustlých hrobů: náhrobky jsou převrácené nebo zmizely, desky a tabulky rozbité nebo odstraněné, okolí zarostlé plevelem.

Tu a tam se zastavíme, setrváme v okamžicích vzpomínání a rozjímání. Vynořují se obrazy, volají nás zpět do dávno zmizelých dnů a let dětství a mládí. Naplňují nás zároveň radostí i smutkem, srdce se zmocňuje stesk.

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶