Od chvíle, kdy jsem v důchodu, lidičky, a přijde léto se svými dny, mívám občas pěkné trápení, protože mě žena žene z postele: Mám prý za svítání, jak se patří, jako jiní, jít na houby!
Ráda by měla houbovou polévku a myslí si, že hledání není žádná dřina; čerstvý lesní vzduch mi prospěje, tak už to ženská namluví: „Dej se do toho a nebuď líný, uvidíš, najít houby je radost!"
Poslechnu ji jako hodný manžel, vezmu staré šaty, obléknu se, strčím si kus chleba do kapsy, nasadím klobouk a vezmu tašku; loknu kávy, a ta je studená – hned jsem pryč, jdu do lesa.
Tenhle les znám tak nanejvýš zběžně. Doma to bylo jinak, to už je dávno! Tenkrát jsem znal revíry dobře, jak jsem rád běhal na houby: ke Krudumu, i hodinu cesty, na Hosenbusch a do Mückengrundu,
na Kiefanspitz, k rybníku Alisteich, i ke Kuhlingu vedla stezka! Ať už u Hissalingu nebo na Stříbrném potoce, každý den se něco našlo. Bloumání lesem se vyplácelo: taška byla plná, i koš.
Najdu dnes vůbec nějaké houby? V cizím lese, má to vůbec smysl? Minulou noc ještě pršelo, mlha těžce visí na stromech. A kam šlápnu, všude kape. Kdesi vzadu pilně klepe datel.
Houština mě už pohltila celého. Kdo chce něco najít, musí se sklánět; po kolenou lezu přes mech, kde jenom ty houby vlastně jsou? Když člověk nezná ta správná místa, je celé to hledání k ničemu!
Ať se dívám sebevíc a lezu podrostem jako nějaké zvíře – houbičky se pěkně schovávají, dělají si legraci, jsou v úkrytu. Už mě to přestává bavit, beru zlost: Kéž bych už konečně něco našel!
Najednou přijdu na louku. Tady jsem už byl, to vím jistě. Chvíli stojím, jsem celý zmatený, copak jsem se snad ještě zabloudil? Už celé hodiny bloudím kolem dokola, a protože mám dost, otáčím se zpátky.
Co jsem za tu dobu vůbec našel? Tři hříbky, milí lidé! V lese je dusno, na cestě domů horko, košile promáčená samým potem; prsty odřené, paty do krve, a k tomu unavený jako pes.
Sedím na kraji lesa, dávám si pauzu, rezignoval jsem, přemýšlím. Nemůžu se přece tak ztrapnit, žena mi zase bude vyčítat. Chodil jsem křížem krážem sem a tam – kde teď vezmu houby?
Tu jde za mnou soused Hans, a ten má houby, to mě potěší! Plný batoh, srdce se raduje, nálada mi stoupá až k nebi. Hříbky i klobouky, samé zdravé kusy. Hned si od něj pár kilo koupím.
Budeme to takhle dělat i dál, proč bych se měl sám trápit a dřít?!
Franz Pöttig
[obr] (bez popisku) (kresba hřibu / muchomůrky)
Poznámky: Måsch – prostorná plátěná taška Krudum – hora v Císařském lese (835 m) Hosenbusch atd. – názvy lesních revírů Buttap(ülsn – druh hřibovitých hub
*V originále chebským nářečím.*
## Die Schwåmmaballade
Seit ich in Rente bin, Ees Leit,
– u kinnt daher die Summazeit,
dåu ho i månchmal suara Gfrett,
waal mich mei Wei(b treibt ausn Bett:
Ich soll in ålla Herrgottsfröih,
wöi ånn'ra aah, in d'Schwåmma göih!
Sie häit sua gäan a Schwåmmabröih
u maant, dees Souchn mecht kaa Möih;
die frischa Wåldluft teet ma gout,
wöi hålt a Wei(b daherria(dn tout:
„Höltst di dazou u sei niat faad,
wiast säah, as Finna is a Fraad!" –
Ich tou ran W(ülln åls brava Mua,
huls ålta Gwandl, zöih mi ua,
steck ma a Stickl Bråut in d'Tåsch,
setz auf an Hout u nimm die Måsch;
an Schluck Kaffee, u der is kålt –
glei bin i furt, ich gäih in Wåld.
Dian kenn i nur sua ungefähr.
Daham wårs ånnas, lång is's her!
Ho dåmåls die Revier gout kennt,
wöi bin i gäan nåuch Schwåmma grennt:
zan Krudum hinta månche Stund,
am Hosnbusch u Muckngrund,
afd Kiefanspitz, zan Alisteich,
af Kuhling zou wår aah a Steigh!
Ob Hissaling, ob S(ülwabooch,
woos gfunna håut ma jedn Toogh.
Erfolgreich wår as Rimgeschlurp:
die Måsch wår voll u aah da Kurb. –
Ob ich heint meina Schwåmma fin(d?
Im fremma Wåld, håut dees an Sinn?
Die letzta Nåcht, dåu håuts nuch grengt,
da Newl schwaa am Baiman hängt.
U wåu i hi(ntåpp, ålles troppt.
A Specht weit hintn emsigh kloppt.
Schu håut as Dickicht mich vaschluckt.
Wer finna w(üll, der gäiht geduckt;
af Knöian rutsch i üwas Moos,
wåu san nan nua döi Schwåmma bloß?
Wenn ma hålt kaana Platzla waaß,
dånn is döi Soucharei a Kaas!
Suav(ül i schau u wöl i kröich
durchs Untaholz åls wöi a Vöich –
döi P(ülzla håltn sich bedeckt,
treibm Schåwanåck, håbm sich vasteckt.
Ich ho kaa Lust mäih, kröigh an Grant:
Wenn endlich ich woos finna kannt!
Af aamål kumm i afra Wies.
Dåu wår i schu, dees waaß i gwieß.
Ich stäih a Waal, bin gånz vawirrt,
ho ich mich gåua nuch vairrt?
Seit Stundn zistl ich schu rim,
u waal i's soot ho, käihri im.
Woos ho i gfunna in der Zeit?
Drei Buttap(ülsn, löiwe Leit!
Im Wåld is's schw(ül, am Hamwegh haaß,
as Hem(d durchneßt va lauta Schwaaß;
die Zäi(han aufknifft, d'Ferschn wund,
dazou nuch möid åls wöi a Hund.
Am Wåldrånd sitz i, tau pausian,
ho resigniat, kumm ins Sinnian.
Ich kua mich doch niat sua blamian,
mei Wei(b wiad wieda räsanian.
Bin rimzigheinat kreiz u quer –
wåu nimm i öitza Schwåmma her?
Dåu kinnt mei Nåchba Håns mia nåuch,
u der håut Schwåmma, bin ich fråuch!
An Rucksook voll, dåu låcht as Herz,
mei Launa steigt schu himmlwärts.
Die St(ül u Kåppm, ålla gsund.
Ich kaff nan o glei a påar Pfund.
Mia wea(dn dees weita exazian,
warum soll ich mich strapazian?!
Franz Pöttig
[obr] (bez popisku) (kresba hřibu / muchomůrky)
Anmerkungen
Måsch geräumige Stofftasche
Krudum Berg im Kaiserwald (835 m)
Hosenbusch usw. Namen von Waldungen
Buttap(ülsn eine Röhrlingsart
10
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.