⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Tyto historické poznámky k „osmičkovým rokům" ať jsou zvídavému čtenáři pobídkou zabývat se blíže i dějinami našich Čech. Franz Pöttig
namen vorkamen!), 13% Slowaken, 8% Ungarn, 5% Ukrainer, Polen und Juden.
1938 Abschluß des „Münchner Abkommens“, Abtrennung des Sudetenlandes und Anschluß an das Deutsche Reich, Rücktritt der Regierung Benesch. Übersteigerter Nationalismus und ausgeprägter Chauvinismus der Tschechen ließen das Selbstbestimmungsrecht der Sudetendeutschen als urdeutsches Grenzvolk nicht zu.
1948 Nach der Vertreibung der deutschen Minderheit aus der ČSR wird die zweite tschechoslowakische Republik eine Volksdemokratie unter kommunistischer Herrschaft. Über
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Snímek vznikl ke konci třicátých let (pravděpodobně 1938). Ukazuje asi 70 mladých lidí různých ročníků, převážně z Horního Slavkova (Schlaggenwald), kteří se po poslední taneční hodině shromáždili k fotografii před vchodem do hostince „Egerländer" na Hlavní ulici, majitel Franz Dietrich.
Krajan Josef Kühnhackl, ročník 1905, na obrázku dole uprostřed s umělou růží v klopě, se opakovaně angažoval jako taneční mistr a zval k bezplatné účasti. (Taneční kurzy se pořádaly i v nedaleké „Café Reinhold".)
Bohužel je mi – jako „pozdě narozenému" – z toho čilého národa známo jménem už jen několik málo lidí. K označení šipkou: 1 = Sophie Rippl (z Windhofu), 2 = Hilde Pimpl, 3 = Marie Ruppert, 5 = Ernst Köhler (všichni tři ze Zehentplatzu), 1–3 uvedeny dívčím jménem.
Na zadní straně originální fotografie je rukou poznamenáno, že ji taneční host jménem Johann Lang poslal svému kamarádovi Franzi Dörflovi, řeznickému tovaryši v Karlových Varech (Karlsbad) (označení šipkou 4). Je odesílatel rovněž na snímku? Kdo pozná ještě sebe a ostatní?
Pozn.: Vpravo vedle vchodu upozorňuje cedule na činnost zvěrolékaře Dr. Rainera Dittricha, který pocházel z Karlových Varů a před začátkem druhé světové války několik let ordinoval v horním městě jako veterinář. F.P.
[obr] Skupinové foto asi 70 mladých lidí před vchodem do hostince „Egerländer", s vyznačenými šipkami 1–5.
## Aus vergangenen Tagen
Die Aufnahme entstand gegen Ende der dreißiger Jahre (vmtl. 1938). Sie zeigt etwa 70 junge Leute verschiedener Jahrgänge, vornehmlich aus Schlaggenwald, die sich nach der letzten Tanzstunde vor dem Eingang der Gastwirtschaft „Egerländer“ an der Hauptstraße, Inhaber Franz Dietrich, zum Foto versammelt haben.
Lm. Josef Kühnhackl, Jg. 1905, im Bild unten Mitte mit einer Kunstrose am Revers, hatte sich zum wiederholten Male als Tanzlehrer engagiert und zur kostenlosen Teilnahme eingeladen. (Tanzkurse wurden auch im nahen „Café Reinhold“ veranstaltet.)
Leider sind mir – als „Spätgeborener“ – aus dem munteren Völkchen nur noch wenige namentlich bekannt. Zum Pfeilhinweis 1 = Sophie Rippl (vom Windhof), 2 = Hilde Pimpl, 3 = Marie Ruppert, 5 = Ernst Köhler (alle drei vom Zehentplatz), 1-3 mit Mädchennamen genannt.
Auf der Rückseite des Originalfotos ist handschriftlich vermerkt, daß es ein Tanzgast namens Johann Lang an seinen Spezi Franz Dörfl, Fleischerbursche in Karlsbad gesandt hat (Pfeilmarkierung 4). Ist der Absender ebenfalls auf dem Bild? Wer erkennt sich noch und andere?
Anm.: Rechts neben dem Eingang weist ein Schild auf die Tätigkeit des Tierarztes Dr. Rainer Dittrich hin, der aus Karlsbad stammte und vor Beginn des Zweiten Weltkrieges in der Bergstadt einige Jahre als Veterinär Sprechstunden hielt. F.P.
Dcera přijde z lycea domů a chce svému otci všeználkovsky vyprávět, že v Indii muži poznávají své ženy až po svatbě. Tu si otec povzdechne a řekne: „Děvče, věř mi, u nás to není jinak."
Schmiedseff si rád dal častěji o jednu víc a pak měl pod čepicí. Jednou si ho vzal do parády jeho soused Liemakarl: „Podívej, Seffe, takhle to s tebou dál nejde. To už je u tebe nemoc." – „Ano, ano," odpověděl na to Seff, „opice je jako horečka, jenže ten stav zase přejde. Ale tvůj stav nepřejde, ten už ti zůstane." – Karl nechápe: „Jak to? Co já mám za stav?" – Nato Seff docela suše: „No jo, jsi prostě hloupý!"
Glosa Mani potřebuje brýle. V obchodě mu na pult naskládají všelijaké brýle, ale žádné mu nesedí. Po chvíli se ho optik zeptá, jestli vůbec umí číst. Tu ho Mani odbude: „Milý pane, kdybych uměl číst, tak bych přece brýle nepotřeboval."
Pár přátel sedí v hospodě u piva. Jeden, myslivec, dělá důležitého a vypráví o svém loveckém štěstí: „Zastřelil jsem srnce, hup do batohu. Hned nato jsem střelil lišku, taky do batohu. Potom jsem dostal zajíce, zase do batohu. Najednou přišlo divoké prase..." – Tu ostatní vstali a řekli mu: „Jestli jsi ho taky strčil do toho svého batohu, tak dostaneš pár facek, že se ti tři dny bude zdát o čertovi!"
*V originále chebským nářečím.*
## A wing woos zan Schmunzln ...
Die Tochta kinnt van Lyzeum ham u w(üll neinmålgscheit iahn Våta dazü(hln, daß in Indian die Månna iahre Weiwa erscht nåuch da Håuchzat kennalerna. Dåu seifzt da Våta u maant: „Madl, glau(b mas, dees is ba uns niat ånnas.“
Da Schmiedseff håut gäan öfta amål aan måihara trunkn u dånn aan sitzn ghätt. Dåu nimmt nan amål sei(n Nåchba, da Liemakårl, ins Gebet: „Schau Seff, sua gäiht dees ba dir niat sua weita. Dees is jå ba dir schu a Krånkhat.“ – „Jå, jå“, sågt da Seff drauf, „a Rausch is wöi a Föiwa, nua deer Zouständ vagäiht wieda. Owa dei(n Zouständ vagäiht niat, der bleibt da.“ – Da Karl vastäiht niat: „Wöi sua? Woos howi denn füan Zouständ?“ – Mechts da Seff gånz truckn: „Nu jå, dumm bist hält!“
Da Glosa Mani braucht a Brülln. Ma legt nan in Gschäft ållahånd Brülln af die Pudl, owa kaana paßt nan. Nåuch ara Waal fräigt nan da Optika, ob a üwahaupt lesn kua. Dåu fiaht nan da Mani ua: „Schöina Herr, wenn ich lesn kennt, dånn brauchat i jå kaa Brülln.“
A påar Freind sitzn in Wiatshaus ban Böia. Aana, a Jagha, tout grod wichtigh u dazü(hlt va sein Jågdglick: „Ich ho an Råihbuak gschossn, nei in Rucksook. Glei drauf an Fuchs gschossn, aah
40 Jahre Diktatur sowjetischer Prägung folgen!
1968 Einmarsch von Truppen des Warschauer Paktes (außer DDR und Rumänien). Gewaltsames Ende des „Prager Frühlings“, Ende der Reformen im Sozialismus der ČSSR unter Alexander Dubcek.
1988 Unter der Vorbildwirkung von Gorbatschows Glasnost/Perestroika zeichnen sich auch in der ČSFR zaghaft erste Veränderungen im politischen System ab.
Diese historischen Hinweise zu den „Achter-Jahren“ mögen für den interessierten Leser Anreiz sein, sich mit der Geschichte auch unseres Böhmens näher zu befassen. Franz Pöttig
[obr] (bez popisku) (skupinové foto asi 70 mladých lidí před vchodem do hostince „Egerländer“, s vyznačenými šipkami 1–5)
nei in Rucksook. Danåuch ho i an Hoosn dawischt, wieda nei in Rucksook. Af aamal is a Wüldsau daheakumma...“ – Dåu san die ånnan aufgständn u håbm nan gsågt: „Wennst döi aah nuch in dei(n Rucksook gsteckt håst, dånn kröigst a paar Schelln, daß’d drei Toogh lång van Teifl tramst!“
Od Franze Pöttiga
Po našem vyhnání z vlasti se každý z nás musel ve svém novém prostředí zorientovat. Nemohl si vybírat, zda se mu nová krajina líbí, nebo ne. Zde, tak mu bylo teď určeno, je tvůj nový začátek a střed tvého budoucího bytí. Laskavě si zvykni! Basta!
Byla-li krajina rovinatá, mírně zvlněná nebo kopcovitá, dobrá tedy. Jevil-li se obzor lemovaný horami, také dobře, nebo dokonce lépe. Koho to rovnou zaválo do hor, no ano, to bylo vzhledem k našemu původu nové. Ale člověk se přizpůsobí.
Mně bylo souzeno najít jiný domov v podhůří Alp. Hory, jejichž jména jsem ani neznal, se časem staly důvěrně známou kulisou. Jaké to asi je vystoupit na tyhle vysoké vrcholy? Mohl si našinec, vyrostlý mezi zalesněnými výšinami středohoří, něco takového troufnout? Léta – děti byly ještě malé – zůstávaly hory se svými zubatými hřebeny a věžemi pro mne sice vzdáleným, ale zajímavým panoramatem.
Pak, kdysi v létě, se probudila zvědavost. Stál jsem zase jednou u plotu a toužebně hleděl do hor. Samozřejmě ne přes onu často spílanou „rouru od kamen", jak se říká, když něco nechce klapnout. Ne, pohled dalekohledem hory přitáhl a znovu mi předvedl jejich mohutnost. Teď mě to tam táhlo. Ale byl jsem sám, znal jsem tu jen málo lidí. Moji přátelé z domova žili daleko, byli rozptýlení do všech stran. Náhoda tomu chtěla,
že jsem se seznámil s poněkud starším místním, který byl také sám a rovněž hledal někoho „na hory". Dali jsme se dohromady. Jeho auto sloužilo jako prostředek k cíli.
## Wie das Leben so spielt ...
Von Franz Pöttig
Nach unserer Vertreibung aus der Heimat mußte sich jeder von uns in seiner neuen Umgebung zurechtfinden. Er konnte es sich nicht aussuchen, ob ihm die neue Landschaft gefiel oder nicht. Hier, so war es ihm nun beschieden, ist dein neuer Anfang und Mittelpunkt deines künftigen Daseins. Gewöhne dich gefälligst ein! Basta!
War das Gelände flach, leicht wellig oder hügelig, nun gut. Erschien der Horizont umkränzt von Bergen, auch gut, oder gar besser. Wen es gleich in das Gebirge verschlug, na ja, das war von unserer Herkunft her neu. Doch der Mensch paßt sich an.
Mir war es zugedacht, im Voralpenland ein anderes Zuhause zu finden. Die Berge, deren Namen ich nicht einmal kannte, wurden mit der Zeit zur vertrauten Kulisse. Wie mochte es sein, diese hohen Gipfel zu besteigen? Konnte denn unsereiner, aufgewachsen zwischen den waldigen Höhen eines Mittelgebirges, sich so etwas zutrauen? Jahrelang – die Kinder waren noch klein – blieben die Berge mit ihren Zacken und Zinnen für mich ein zwar fernes, doch interessantes Panorama.
Dann, irgendwann im Sommer, erwachte die Neugier. Ich stand wieder einmal am Zaun und schaute sehnsüchtig ins Gebirge. Natürlich nicht mit dem Vielgelästerten Ofenrohr, wie manche sagen, wenn etwas nicht klappen will. Nein, der Blick durch das Fernglas zog die Berge her und brachte mir wieder ihre Mächtigkeit vor Augen. Nun zog es mich hin. Aber ich war allein, kannte hier nur wenige Leute. Meine Freunde von daheim lebten weit weg, waren verstreut in alle Richtungen. Der Zufall wollte
13
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.