[obr] Helmut Ott

Ztratili jsme dobrého přítele a dobrodince a vzpomínáme na něj s velkou vděčností.

Franz Pöttig, jménem krajanů z farního obvodu bývalého horního města Horní Slavkov na Chebsku

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Svatodušní setkání. 62. Sudetoněmecký den 2011 se koná 11.–12. června opět v Augsburgu. Další informace v příštím Heimatbriefu.

Setkání v Auerbachu. Družební město slaví Občanské slavnosti (Bürgerfest) v sobotu a neděli 9.–10. července 2011 a srdečně nás na ně zve. Nabízí se nám tak příležitost k dalšímu setkání. Bližší údaje k tomu budou i v Heimatbriefu (číslo 3, červen–červenec 2011).

Vlastivědné knihy za zvýhodněnou cenu 25 eur (bez poštovného) lze objednat u krajana Heinricha Dillinga (tel.: 0 91 63 / 75 44) a prostřednictvím redakce Heimatbriefu (tel.: 08 81 / 32 66).

Fotografie s domovskými motivy, nejlépe z doby před vysídlením, rádi přijmeme ke zveřejnění. U snímků osob a skupin, jako jsou školní třídy, sportovní a spolkové slavnosti apod., prosím uveďte jména, křestní jména, příležitost a datum. V případě zájmu zaručujeme vrácení fotografií. Prosíme, projděte si své zásoby, použitelné snímky se naléhavě hledají! Předem mnohokrát děkujeme!

Dary: Heimatbrief děkuje krajanům Elsa Bauer (Schindler), Regensburg; Marianne Graebel (Stark), Richmond, B. C., Kanada; Josef Hubl, Stuttgart; Hilde Kadesch, Eltville; a Lothar Kempf, Oakland Parc, Florida, za jejich příspěvky. Dary pomáhají hradit výdaje na vydávání Heimatbriefu. Platby prosím posílejte na účet 300 449 903 u Sparda-Bank München, kód banky (BLZ) 700 905 00. Mnohokrát děkujeme!

Uzávěrka pro všechny příspěvky a zprávy do příštího Schlaggenwalder Heimatbriefu (3/2011, červen–červenec) je 20. dubna 2011.

Koutek moudrosti: „Dělej nejprve to, co je nutné, pak to, co je možné, a najednou zvládneš i to, co je nemožné." František z Assisi (1181–1226), mnich, světec římskokatolické církve

Redaktor: Franz Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim i. OB, Tel.: 08 81 / 32 66

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Když jsem se vrátil z války, domov mi byl uzavřen, tam, kde kdysi stála má kolébka, usadili se cizí lidé.

Vzali nám úplně všechno, rodný dům i právo na domov, nikdo se už neměl vrátit, přes noc se z nás stali nevolníci.

Jedno mi přece zůstalo, teprve dnes to chápu doopravdy, modlitební knížka mé matky a její bílý růženec.

Cítím v ní její ruce, její slzy v modlitbě, promlouvá z ní víc než sto svazků o tom, oč mateřské srdce prosí.

Modlitební knížka zná starosti mé matky do všech podrobností. Mnohé je v ní skryto i v tom bílém růženci.

Erich Konhäuser

věta pokračuje na dalším listu ⟶