Z třetího patra dolů scházím, na ulici vesele vyrážím. Vtom se sama sebe ptám znepokojena: „Zamkla jsem doopravdy okna? Na to bych přísahala hned!" – Musím zpět nahoru, jaký to bled, a poznání mi potichu praví: Stáří přichází po svém, hravě.
Potkám kohosi, kdo mě zdraví. Kéž bych jen věděla, kdo to vlastně je! Jak se jen jmenuje, vždyť ho znám, jaké má jméno, nevím sám. Přemýšlím, pátrám, hloubám v duchu, nic mě nenapadá k mé ostudě!
Potřebuji něco ze skříně, postava už štíhlá dnes mi není. Sotva dveře otevřu však, ptám se hned, co jsem to chtěla tak? Jsem zmatená, neb za pár vteřin mi důvod z hlavy úplně zmizí.
Žehličkou žehlím prádlo doma a pak se vydávám na cesty sama, celé dny se pak bez lži trápím: Vytáhla jsem tu šňůru ze zásuvky? Jsem daleko, v cizí zemi teď, copak mi doma nehoří snad chalupa?
Když v hotelu jdu na kutě, starost mě sužuje pořád stejně, šekovou knížku dobře schovat, aby ji zloděj nemohl najít. Když ale peníze potřebuji, zapomněla jsem, kam jsem je schovala.
K snídani beru tři tabletky, mají zachránit mou paměť chatrnou. Vtom se ale úzkostně ptám sama sebe: „Vzala jsem si je doopravdy?" Copak už mám hlavu tak děravou? Vždyť dvakrát je brát přece nesmím. A z ničeho nic to na mě volá: Ty chudáku, teď už opravdu stárneš!
A teprve ta upovídanost! Ve stáří z ní mají ostatní dost; vždyť co jsem včera vyprávěla, to i dnes v hovoru zas zazní, a jak mě zkušenost učí, i zítra se to zase vrátí, čerstvé jak z pekárny.
Tak to jde dál s mnoha věcmi, které mi léta dávají znát citelně. – Leckdo to přesto bere s klidem, dosáhl-li v životě mnohého. Nač ještě honit se za úspěchy? Lépe je s dny zacházet klidně a v pohodě! Člověk může cestovat i rád zůstávat doma, trávit čas svým koníčkem; může pěstovat sympatie a přátelství, pečovat o sebe a své neduhy. Ve stáří se nemá jen naříkat, lépe je radovat se z dobrých dní!
Autor neuveden
## Das Alter(n kommt auf seine Weise
Vom dritten Stock steig' ich hinunter,
geh' auf die Straße froh und munter.
Auf einmal frag' ich mich verdrossen:
„Hab' ich auch wirklich abgeschlossen?
Ich könnte schwören jeden Eid!" –
Steig' doch hinauf zu meinem Leid,
und die Erkenntnis sagt mir leise:
Das Alter(n kommt auf seine Weise.
Ich treffe einen, der mich grüßt.
Wenn ich nur wüßte, wer er ist!
Wie heißt er bloß, ich kenn' ihn doch,
wie ist denn nur sein Name noch?
Ich denke, forsche, sinne nach,
nichts fällt mir ein zu meiner Schmach!
Ich brauche etwas aus dem Schrank,
denn die Figur ist nicht mehr schlank.
Kaum hab' geöffnet ich die Tür,
da frag' ich mich, was wollt' ich hier?
Ich bin verstört, weil in Sekunden
der Grund dafür mir ist entschwunden.
Ich bügle Wäsche mit dem Eisen
und geh' anschließend ich auf Reisen,
dann bang' ich Tage – ungelogen:
Hab' ich den Stecker rausgezogen?
Ich bin weit fort im fremden Land.
Ist mein Zuhause abgebrannt?
Wenn im Hotel ich geh' zur Ruh',
plagt mich die Sorge immerzu,
das Scheckheft bestens zu verstecken,
damit kein Dieb es kann entdecken.
Brauch' ich dann Geld, hab' ich indessen
den ausgewählten Platz vergessen.
Zum Frühstück nehm' ich drei Tabletten,
sie sollen mein Gedächtnis retten.
Doch plötzlich frag' ich mich beklommen:
„Hab' ich sie wirklich eingenommen?"
Ja, ist mein Denken denn noch dicht?
Denn zweimal nehmen darf ich nicht.
Da ruft es aus dem Hinterhalt:
Du armer Tropf, nun wirst du alt!
Und erst noch die Geschwätzigkeit!
Im Alter(n wird sie andern leid;
zumal, was gestern ich erzählt,
auch heute im Gespräch nicht fehlt,
und wie mich die Erfahrung lehrt,
auch morgen brühwarm wiederkehrt.
So geht es fort mit vielen Sachen,
die mir die Jahre fühlbar machen. –
Gar mancher nimmt es trotzdem leicht,
hat er im Leben viel erreicht.
Wozu noch nach Erfolgen jagen?
Beschaulich umgeh'n mit den Tagen!
Man kann reisen und gern bleiben,
mit Steckenpferd die Zeit vertreiben;
kann Sympathie und Freundschaft hegen,
sich selbst und sein Wehwehchen pflegen.
Man soll im Alter(n nicht nur klagen,
sich lieber freu'n an guten Tagen!
Ungenannt
věta pokračuje na dalším listu ⟶
O svatební noci zjistí Vinc se zklamáním: „Vždyť ty máš falešné zuby! To jsi mi ale neřekla." Na to Mirka: „Když se ti nelíbí, můžu si je taky vyndat."
Babička vnučce: „Helenko, když budeš dál tak drzá, dopadneš jako Karkulka. Víš přece, tu sežral vlk." – „To je pravda, babi," řekne holčička drze, „ale předtím sežral babičku!"
Na osamělém statku chce zástupce předvést sedlačce nový vysavač. Vysype velký pytel špíny ze dvora do jizby a chlubí se: „Sním každou drobečku z podlahy, kterou tu vysavač nechá!" Na to sedlačka suše: „Dobrou chuť! My totiž nemáme elektřinu!"
Pan hrabě si všimne, že mu je jeho nový čeledín velice podobný, jako by mu z oka vypadl, a osloví ho: „Pověz mi, tvoje matka nebyla náhodou služebná na dvoře mého otce?" – „Omyl, pane hrabě, můj otec byl podkoním u vaší paní matky!"
Kolemjdoucí se diví staviteli: „Na vašem staveništi pracuje muž v cylindru." – „Jo, to je pan starosta. Položil základní kámen k novému muzeu, a když se dozvěděl, kolik si člověk jako zedník vydělá, hned tam zůstal."
*V originále chebským nářečím.*
## A wing woos zan Schmunzln ...
In da Håuchzatsnåcht stellt da Wenz enttaischt fest: „Du håst jå fålscha Ziah(n! Dees håst ma owa nöi gsågt." – Maant die Mirl: „Wenn sa da niat gfålln, ich kua sa jå aah rausnemma."
Die Gråußmutta za da Enkelin: „Lenarl, wennsd' weita sua frech bist, dånn gäihts da wöi an Råutkäppchen. Du waßt jå, dees håut da Wolf gfressn." – „Stimmt genau, Oma", sågt die Klaana keck, „owa vuaher wår die Gråußmutta drua!"
Af aran ei(nschichtighn Bauanhuaf w(üll da Vatreta da Baiara an neia Staubsaugha vüaföihan. Er schütt an gråußn Beitl Dreeg van Huaf in die Stubm u pråhlt: „Ich wia' jedn Krüml van Bua(dn aufessn, dian woos da Staubsaugha liegn leßt!" – Drauf die Baiara truckn: „Goutn Åppatit! Mia håbm nämlich kaan Strom!"
Da Herr Gråf bemirkt, daß nan sei(n neia Knecht sehr ähnlich, jå wöi ausn Gesicht gschnien is, u redt nan ua: „Sogh amål, dei(n Mutta wår wohl Mågd am Gout va mein Våta?" – „Irrtum, Herr Gråf, mei(n Våta wår da Stoolknecht va Ihra Frau Mutta!"
A Passant vawunnat zan Polier: „Af Ihra Baustöll arwat a Mua mitn Zylinda." – „Jå, dees is da Bürghamasta. Er håut an Grundstaa füas neia Museum glegt u wöi a ghäiat håut, wöiv(ül ma als Maura vadöina kua, is a glei dåubliebm."
„Ale to je ale zima," řekla teta Kunhuta, když se v časnou hodinu loupala z teplé noční košile.
Waldemar, její manžel, který zimu příliš nemiloval, když se posadil zpříma, začal obratně kašlat.
„Ženo, mám úplnou chřipku," naříkal plačtivě, „víš, včera jsem moc dlouho hrabal sníh."
A jeho hodná, hodná žena převzala s věru zarmouceným srdcem tuhle neoblíbenou, ledově chladnou kratochvíli.
Waldemar už brzy slyšel, jak chudinka bez přestání vedle, před i za domem pracuje s lopatou.
Zatímco se ubohá klepala zimou, natáhl si líný manžel, který ji obelhal, peřinu přes uši.
Zítra si ten chytrák bude stěžovat na silnou bolest hlavy, pozítří zase řekne: „Au au au! Mám houser!"
Z knihy: „Zwei rechts, zwei links"
## Der Kranke
„Ui, was ist das für 'ne Kälte",
sagte Tante Kunigunde,
als sie sich zu früher Stunde
aus dem warmen Nachthemd pellte.
Waldemar, ihr Ehemann,
der den Winter wenig schätzte,
fing, als er sich aufrecht setzte,
sehr gekonnt zu husten an.
„Frau, ich bin total vergrippt",
jammerte er weinerlich,
„weißt du, gestern habe ich
viel zu lange Schnee geschippt."
Und sein gutes, braves Weib
übernahm mit recht betrübtem
Herzen diesen ungeliebten,
eisgekühlten Zeitvertreib.
Bald schon hörte Waldemar,
wie die Ärmste ohne Pause
neben, vor und hinterm Hause
mit der Schaufel tätig war.
Während sie erbärmlich fror,
zog der arbeitsscheue Gatte,
der sie angeflunkert hatte,
sich die Decke übers Ohr.
Morgen wird der Pfiffikus
über starkes Kopfweh klagen,
übermorgen wird er sagen:
„Auaaua! Mein Hexenschuß!"
Aus dem Buch: „Zwei rechts, zwei links"
Všude v širokém okolí byl zvlášť známý jeden pokrm, zejména v zimě: „Eadeppl-in-da-Bröih" (brambory ve vývaru), v některých krajích nazývaný také „bramborový guláš", u nás také „Wöitigha Hund" (vzteklí psi), protože se většinou nosily na stůl velmi horké. Zde je recept:
## Aus heimischer Küche
Überall in weitem Rund war ein Gericht besonders bekannt, zumal zur Winterszeit: Eadeppl-in-da-Bröih, in mancher Gegend auch „Kartoffelgulasch" geheißen, bei uns auch „Wöitigha Hund" genannt, weil sie meist sehr heiß auf den Tisch kamen. Hier ein Rezept:
Schweinebrust kochen, in Würfel schneiden. In der Fleischbrühe Salzkartoffeln und viel gelbe Rüben (Karotten), beides klein-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.