[obr] 4. slavkovské krajanské setkání 1953 v Roßhauptenu/Allgäu.

svátkem shledání. Mnoho vysídlenců, především z jihoněmeckého prostoru (Bavorska a Bádenska-Württemberska), mezi nimi i asi 50 krajanů z Gfellu, přijelo tehdy do obce v Algavsku, kde početná skupina Slavkovanů našla nový domov.

Fotografie ukazuje našeho kaplana Antona Pinzku v kruhu krajanů v jejich krásném chebském kroji. Poznáváme známé tváře. Kdo (ještě) zná jména těchto přátel z domova? Většina z nich už nás předešla do věčného domova.

Krajanský dopis č. 31 z 15. 9. 1953 podrobně informuje o setkání u (pozdějšího) jezera Forggensee, které v té době teprve vznikalo. Člověk žasne nad množstvím fotografií a čte o vroucím sepětí tohoto krajanského společenství, které dnes už bohužel neexistuje. Zůstávají jen vzpomínky.

F.P.

Od Rudolfa Proscha, ředitele měšťanské školy

Horní Slavkov (Schlaggenwald), nejvýznamnější z hornických měst západních Čech, které se může ohlédnout za bezmála 600 lety své existence a které je dodnes vědcům známé pro své bohatství rud a nerostů, mnoho vytrpěl pod bouřemi třicetileté války. Ležel totiž při průtahové cestě na Plzeň a všelijaká vojska tudy táhla sem a tam. Není divu, že velké budovy, kostely a čilý život v místě lákaly k útoku!

Otcové města si však ze dvou zel, mezi nimiž měli na výběr, vybrali to menší: dobrovolně platili kontribuce (1) ukládané jim přáteli i nepřáteli, zaopatřovali ubytované zdravé i nemocné vojáky, jak jen mohli nejlépe, a netrvalo dlouho a z kdysi tak bohatých těžařů (2) se stali žebráci. Všechny deputace (3) vyslané do Prahy nebo Vídně, které prosily o zmírnění válečných útrap, byly odbyty pěknými slovy, nic to však nepomohlo. Slavkovští proto raději jednali napříště s generály sami, a jelikož již ve starověku platilo, že „zlatem obtěžkaní oslíci překonají každou hradbu", vyvázlo horní město bez plenění, požárů, ničení a podobně.

V archivu města leží četné dopisy tohoto druhu od Valdštejna, Tillyho, Illa, Mansfelda, Lichtenštejna a dalších. V následujícím chci přinést opis jednoho takového dopisu švédského generála Wirtebergera, který přesně ukazuje, jak přísně chtěl, aby i jeho podřízení dodržovali jeho dané slovo.

Poznámka: Následuje ochranný list, sepsaný v téměř nekonečných, kroucených větách v tehdy obvyklém, honosném vojenském žargonu, prostoupený latinskými výrazy. Smysl některých spletitých formulací se možná vyjeví až po opakovaném čtení.

Text – ve výňatku – zní:

„Jeho Královské Milosti a Koruny švédské ustanovený generál nad jízdou, též plukovník nad koňmo i pěšo. Poněvadž ve jménu Nejvýše ctěné Královské Milosti švédské ... se tímto Jejím oddaným a příslušným vysokým i nízkým válečným důstojníkům, jakož i obecné soldatesce (4) na koni i pěšky náležitě ukládá (5), a se vší vážností připomíná a přikazuje, aby horní město a panství Slavkov (Schlackenwalde), spolu s císařským vrchním úřadem, horním úřadem, kostely, školami, farními dvory, jakož i kostelními a školními služebníky, se všemi úředníky, měšťany a obyvateli i jejich příslušenstvím (6), zůstalo zcela nedotčeno (7); a aby tito nebyli žádným svévolným ubytováním či kvartýrováním, ani svémocně vymáhanou kontribucí, výpalným ani jinými podobnými vydíráními (8) nikterak obtěžováni (9), tím méně pak loupeží, ohněm, plundrováním, odnímáním koní, drobného i velkého dobytka, obilí a jiného movitého majetku (10) sužováni (11) či poškozováni (12), a aby se nikdo žádným způsobem, ať se to jmenuje jakkoli, neprohřešil proti tomuto uděleném ochrannému listu, nýbrž aby jej či jeho ověřený opis (13) vždy náležitě zachovával (14) a ctil, pod hrozbou přísné odpovědnosti a nevyhnutelného trestu na těle i na hrdle za zjištěné provinění, čímž se má každý řídit a vystříhat se nesnází. Dáno v hlavním stanu v Kadani (15), dne 30. ledna 1646. Arfug Wirteberge von Deben"

(Z „Unsere Heimat", ročník 1937/38, nakladatelství Knab, Planá)

Vysvětlivky: (1) požadavek na výživné/kontribuci, (2) hornoprávní společenstvo (těžařstvo), (3) deputace, (4) soldateska, (5) nařízeno, (6) državy, pozemky, (7) nedotčeno, (8) nucené dávky, (9) sužovat, (10) movitý majetek, (11) sužovat, postihovat, (12) způsobit újmu, (13) ověřený opis, (14) dbání, respektování, (15) Kadaň

Průvodní list. Aby bylo možné v oné době překročit územní hranice, bylo často zapotřebí zvláštního povolení vojenské správy. „Průvodní list" zněl tehdy takto:

„Jeho Královské Milosti a Koruny švédské ustanovený generál nad jízdou, též plukovník nad koňmo i pěšo. Poněvadž zde přítomných pět osob ze Slavkova (Schlackenwalde) a Krásna (Schönfeld) mělo za tato města vyřídit záležitost ohledně kontribuce a nyní opět obdrželi své vyřízení, budiž jim dovoleno vrátit se domů zcela svobodně, bezpečně a bez jakékoli překážky. Dáno v Kadani dne 1. února léta 1646. Arfug Wirteberge, von Deben"

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Střed dolního náměstí ovládala velká, čtyřhranná městská kašna, která obyvatelům dodávala čerstvou pitnou vodu. Zděná stavba byla nahoře zakrytá proti znečištění. Před ní stál vysoký stožár označující zastávku autobusu. Z domů radniční řady, všechny přistavěné jeden k druhému, jsou vidět čísla 6 až 10 (zprava): Petpaul (hostinec „U koruny"), Reif (lékárna), Putz, Hanika a Schmieger. Typické jsou strmé střechy kryté lepenkou, do nichž jsou místy vsazeny vikýře. Důvěrně nám připadají i dvoukřídlá okna (vždy po třech tabulkách), která se otvírala směrem ven (odpovídající zdvojená okna se v zimě otvírala dovnitř).