Rok 2011 se chýlí ke konci. Týdny a měsíce zase uplynuly jako voda, zdá se. V klidné chvíli se člověk zastaví, nechá na sebe dolehnout zamyšlení, promítne si v duchu uplynulé události a poddá se svým myšlenkám. Vzpomínky ožívají a probouzejí se k životu.
Před 65 lety jsme prožili Vánoce, velký svátek křesťanstva, poprvé daleko od důvěrně známého domova. Po vyvlastnění, zbavení práv a nakonec vyhnání Čechy jsme našli nouzové přístřeší někde v německy mluvící oblasti, byli jsme chudí jako kostelní myši a budoucnost se nám zdála beznadějná.
Ale život v cizině šel dál. Houževnatým nasazením a velkou pílí se podařilo znovu se postavit na nohy, každý svým způsobem. Kdo by mohl a chtěl na tuto osudovou dobu vůbec zapomenout?!
Znovu jsme se scházeli na mnoha krajanských setkáních, především v patronátním městě Auerbach i.d. Opf. (Auerbach in der Oberpfalz). A byl to v neposlední řadě právě Heimatbrief, krajanský list, který nás spojoval – a spojuje dodnes.
Kdo svůj domov v Chebsku vědomě prožil, bude v těchto dnech znovu v myšlenkách teskně bloudit starými uličkami našeho hornického městečka ve východní části Slavkovského lesa (Kaiserwald) – uliček, kterých už mnoho nezůstalo. Vzpomínky ho znovu zaplaví. Jako ve snu se uvidí v kruhu svých blízkých z dřívějška a k tomu záři světýlek na ozdobeném vánočním stromku, který slavnostně ozařuje světnici. Znovu půjde na půlnoční mši vzhůru po kostelních schodech do kostela sv. Jiří, jenž je i s věží vydán napospas dalšímu chátrání. – Vystřízlivující poznání, že už nikdy nic nebude tak, jak to kdysi bývalo, však stále doléhá jako trauma, rmoutí mysl a tíží srdce.
K Vánocům, „posvěcené noci", patří sváteční dny věnované rodině. Musíme být vděční, že po hrozných zkušenostech z první poloviny minulého století smíme zažívat dlouhé období pokojného soužití ve svobodě a Vánoce slavit bez vnější nouze. Chceme doufat, že nám bude dopřáno milosti, aby tomu tak zůstalo i nadále. Myslíme na své blízké dárky a pozornostmi, které jdou od srdce a působí radost.
Někomu přinesl starý rok mnoho starostí a bolesti. Blízcí a přátelé od nás odešli a zanechávají bolestné mezery. I nadcházející rok nepřinese jen samé sluníčko, ale i temné stíny. Nemůžeme nahlédnout do budoucnosti, a je dobře, že je tomu tak.
Milí krajanští přátelé! Přeji vám, věrným čtenářům Heimatbriefu, i všem krajanům blízko i daleko, rozjímavé chvíle v adventu bez hlučného, uspěchaného shonu naší doby, radostné a pokojné Vánoce v kruhu svých blízkých, zdravý nový rok a požehnaný čas!
Srdečně vás zdraví a ve staré vzájemné sounáležitosti
váš krajan Franz Pöttig
Osobní poznámka: I letos jsem se snažil sestavit náš Heimatbrief z různorodých příspěvků tak, aby byl zajímavý. Děkuji svým krajanům, kteří mě podpořili především obrazovým materiálem, a doufám, že budu moci i nadále pracovat pro naše krajanské společenství.
* * *
Zachovejte Heimatbriefu věrnost!
## Liebe Landsleute!
Ein Jahr neigt sich seinem Ende zu: 2011. Wochen und Monate sind wieder wie im Fluge vergangen, so scheint es. In einer ruhigen Stunde hält man inne, läßt Besinnung aufkommen und Vergangenes Revue passieren, hängt man seinen Gedanken nach. Erinnerungen werden wach und lebendig.
Vor 65 Jahren erlebten wir Weihnachten, das hohe Fest der Christenheit, das erste Mal fern der vertrauten Heimat. Nach Enteignung, Entrechtung und schließlich Vertreibung durch die Tschechen waren wir irgendwo im deutschen Sprachraum notdürftig untergekommen, waren arm wie eine Kirchenmaus, und die Zukunft erschien uns hoffnungslos.
Aber das Leben in der Fremde ging weiter. Mit zähem Einsatz und großem Fleiß gelang es, wieder Fuß zu fassen, jeder auf seine Weise. Wer könnte und wollte diese schicksalsschwere Zeit je vergessen?!
Wir fanden uns bei vielen Heimattreffen, vor allem in der Patenstadt Auerbach i.d. Opf., wieder zusammen. Nicht zuletzt war es der Heimatbrief, der uns verband, und das tut er noch heute.
Wer seine Heimat im Egerland bewußt erlebte, wird in diesen Tagen wieder einmal in Gedanken wehmütig durch die alten Gassen unserer Bergstadt im östlichen Kaiserwald wandern, von denen es nicht mehr viele gibt. Erinnerungen werden ihn heimsuchen. Er wird sich wie im Traum im Kreis der Seinen von einst sehen und den Lichterglanz des geschmückten Christbaumes dazu, der die gute Stube feierlich erhellt. Er wird wieder zur Christmette über die Kirchstaffel hinauf in die St.-Georgs-Kirche gehen, die wohl samt Turm weiterem Verfall preisgegeben ist. – Die ernüchternde Erkenntnis jedoch, daß alles nie mehr so sein wird, wie es einmal war, wirkt noch immer traumatisch nach, betrübt das Gemüt und macht das Herz schwer.
An Weihnachten, der „geweihten Nacht", gehören die festlichen Tage der Familie. Wir haben zu danken, daß wir, nach den schrecklichen Erfahrungen in der ersten Hälfte des vorigen Jahrhunderts, uns einer langen Periode friedlichen Zusammenlebens in Freiheit erfreuen dürfen und Weihnachten ohne äußere Not feiern können. Wir wollen hoffen, daß uns die Gnade zuteil wird, daß es auch weiterhin so bleibt. Wir bedenken unsere Lieben mit Gaben und Aufmerksamkeiten, die von Herzen kommen und Freude bereiten.
Für manche hat das alte Jahr viel Kummer und Leid gebracht. Angehörige und Freunde gingen von uns und hinterlassen schmerzliche Lücken. Auch das kommende Jahr wird nicht nur eitel Sonnenschein, sondern auch dunkle Schatten bringen. Wir können nicht in die Zukunft schauen, und das ist gut so.
Liebe Heimatfreunde! Ich wünsche Euch, den treuen Lesern des Heimatbriefes und allen Landsleuten in nah und fern, besinnliche Stunden im Advent ohne die laute, rast- und ruhelose Geschäftigkeit unserer Tage, frohe und friedvolle Weihnachten im Kreise der Lieben, ein gesundes neues Jahr und eine gesegnete Zeit!
Es grüßt Euch herzlich und in alter Verbundenheit
Euer Lm. Franz Pöttig
Eine persönliche Anmerkung: Es war wieder mein Bemühen, auch in diesem Jahr unseren Heimatbrief mit verschiedenen Beiträgen interessant zu gestalten. Ich danke meinen Landsleuten, die mich vor allem mit Bildmaterial unterstützt haben, und hoffe, daß es mir weiterhin möglich ist, für unsere heimatliche Gemeinschaft tätig zu sein.
*
Haltet Ihr dem Heimatbrief die Treue!
Chce-li ti rok po svém zdání dát dar, jenž potěší, poděkuj mu bez váhání a přijmi, jak přichází.
Vítej vděčně každý dar, nadevšechno ale platí: ať se zdaří, oč se snažíš, ať se ti to vyplatí.
Wilhelm Busch (1832–1908), německý básník, humorista a kreslíř
## Zum Neujahr!
Will das Jahr nach seinem Sinn
Dir was Gutes schenken,
sage Dank und nimm es hin
ohne viel Bedenken.
Jede Gabe sei begrüßt,
doch vor allen Dingen:
Das, worum Du Dich bemühst,
möge Dir gelingen.
Wilhelm Busch (1832-1908),
dt. Dichter, Humorist u. Zeichner
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Patronátní město a jeho starosta Joachim Neuß přejí všem krajanům z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a jejich rodinám požehnané vánoční svátky a šťastný nový rok!
## Herzlicher Weihnachtsgruß aus Auerbach i.d. Opf.
Die Patenstadt und ihr Erster Bürgermeister Joachim Neuß wünschen allen Schlaggenwalder Landsleuten und ihren Familien ein gesegnetes Weihnachtsfest und ein gutes neues Jahr!
V jasné noci vzhlížíme s úctou vzhůru k hvězdnému nebi a obdivujeme hvězdnou oblohu nad sebou. Poznáváme v sobě mravní zákon, neboť hvězdy nám dávají pocítit, že Bůh je nad námi i v nás. Tak to popsal velký německý filosof (přítel moudrosti) Immanuel Kant (1724–1804).
V babylonském klínovém písmu je hvězda ideogramem (znakem) pro slovo „ilu", pojem boha.
Podle starokřesťanské představy hvězdu střeží anděl. Hvězda a anděl ukazují třem mudrcům z Východu, totiž Třem králům, cestu do Betléma.
Když my, Chebané, vzhlédneme vzhůru k hvězdnému nebi, vidíme stejná souhvězdí jako kdysi doma; hvězdy, které jsme viděli jako děti, jsou tytéž, jaké vidíme dnes. Dobrá hvězda nás má provázet na naší životní pouti. A podle starého lidového přesvědčení Chebanů má každý člověk svou „hvězdičku", která osvětluje srdce a mysl. Když padají padající hvězdy, říká se dětem, že andělé čistí hvězdy. Máme-li ve chvíli, kdy nebem prolétne padající hvězda (meteor), nějaké přání, splní se. Vyplní se tedy to, na co v tu chvíli myslíme. Tak se to u nás tradovalo odpradávna.
Jak často vzhlížíme toužebně se svými přáními k nebi a doufáme, že se objeví padající hvězda, a s ní i splnění našich proseb a snů.
## Sternenhimmel
In klarer Nacht blicken wir in Ehrfurcht hoch zum Sternenhimmel hinauf und bewundern das gestirnte Firmament über uns. Wir erkennen das moralische Gesetz in uns, denn die Sterne lassen uns spüren, daß Gott über uns und in uns ist. So hat es der große deutsche Philosoph (Freund der Weisheit) Immanuel Kant (1724-1804) beschrieben.
In der babylonischen Keilschrift ist ein Stern das Ideogramm (Schriftzeichen) für „ilu", den Gottesbegriff.
Nach altchristlicher Vorstellung wird der Stern von einem Engel behütet. Stern und Engel zeigen den drei Magiern aus dem Morgenland, den Heiligen Drei Königen also, den Weg nach Bethlehem.
Schauen wir Egerländer hinauf zum Sternenhimmel, dann sehen wir dieselben Sternbilder wie früher daheim; die Sterne, die wir als Kinder sahen, sind dieselben, die wir heute sehen. Ein guter Stern soll uns auf unserer Lebensbahn begleiten. Und nach altem Volksglauben der Egerländer hat jeder Mensch sein „Sternl", das Herz und Gemüt erleuchtet. Fallen Sternschnuppen, so sagt
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.