Rok 2011 se chýlí ke konci. Týdny a měsíce zase uplynuly jako voda, zdá se. V klidné chvíli se člověk zastaví, nechá na sebe dolehnout zamyšlení, promítne si v duchu uplynulé události a poddá se svým myšlenkám. Vzpomínky ožívají a probouzejí se k životu.

Před 65 lety jsme prožili Vánoce, velký svátek křesťanstva, poprvé daleko od důvěrně známého domova. Po vyvlastnění, zbavení práv a nakonec vyhnání Čechy jsme našli nouzové přístřeší někde v německy mluvící oblasti, byli jsme chudí jako kostelní myši a budoucnost se nám zdála beznadějná.

Ale život v cizině šel dál. Houževnatým nasazením a velkou pílí se podařilo znovu se postavit na nohy, každý svým způsobem. Kdo by mohl a chtěl na tuto osudovou dobu vůbec zapomenout?!

Znovu jsme se scházeli na mnoha krajanských setkáních, především v patronátním městě Auerbach i.d. Opf. (Auerbach in der Oberpfalz). A byl to v neposlední řadě právě Heimatbrief, krajanský list, který nás spojoval – a spojuje dodnes.

Kdo svůj domov v Chebsku vědomě prožil, bude v těchto dnech znovu v myšlenkách teskně bloudit starými uličkami našeho hornického městečka ve východní části Slavkovského lesa (Kaiserwald) – uliček, kterých už mnoho nezůstalo. Vzpomínky ho znovu zaplaví. Jako ve snu se uvidí v kruhu svých blízkých z dřívějška a k tomu záři světýlek na ozdobeném vánočním stromku, který slavnostně ozařuje světnici. Znovu půjde na půlnoční mši vzhůru po kostelních schodech do kostela sv. Jiří, jenž je i s věží vydán napospas dalšímu chátrání. – Vystřízlivující poznání, že už nikdy nic nebude tak, jak to kdysi bývalo, však stále doléhá jako trauma, rmoutí mysl a tíží srdce.

K Vánocům, „posvěcené noci", patří sváteční dny věnované rodině. Musíme být vděční, že po hrozných zkušenostech z první poloviny minulého století smíme zažívat dlouhé období pokojného soužití ve svobodě a Vánoce slavit bez vnější nouze. Chceme doufat, že nám bude dopřáno milosti, aby tomu tak zůstalo i nadále. Myslíme na své blízké dárky a pozornostmi, které jdou od srdce a působí radost.

Někomu přinesl starý rok mnoho starostí a bolesti. Blízcí a přátelé od nás odešli a zanechávají bolestné mezery. I nadcházející rok nepřinese jen samé sluníčko, ale i temné stíny. Nemůžeme nahlédnout do budoucnosti, a je dobře, že je tomu tak.

Milí krajanští přátelé! Přeji vám, věrným čtenářům Heimatbriefu, i všem krajanům blízko i daleko, rozjímavé chvíle v adventu bez hlučného, uspěchaného shonu naší doby, radostné a pokojné Vánoce v kruhu svých blízkých, zdravý nový rok a požehnaný čas!

Srdečně vás zdraví a ve staré vzájemné sounáležitosti

váš krajan Franz Pöttig

Osobní poznámka: I letos jsem se snažil sestavit náš Heimatbrief z různorodých příspěvků tak, aby byl zajímavý. Děkuji svým krajanům, kteří mě podpořili především obrazovým materiálem, a doufám, že budu moci i nadále pracovat pro naše krajanské společenství.

* * *

Zachovejte Heimatbriefu věrnost!

Chce-li ti rok po svém zdání dát dar, jenž potěší, poděkuj mu bez váhání a přijmi, jak přichází.

Vítej vděčně každý dar, nadevšechno ale platí: ať se zdaří, oč se snažíš, ať se ti to vyplatí.

Wilhelm Busch (1832–1908), německý básník, humorista a kreslíř

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶

Patronátní město a jeho starosta Joachim Neuß přejí všem krajanům z Horního Slavkova (Schlaggenwald) a jejich rodinám požehnané vánoční svátky a šťastný nový rok!

V jasné noci vzhlížíme s úctou vzhůru k hvězdnému nebi a obdivujeme hvězdnou oblohu nad sebou. Poznáváme v sobě mravní zákon, neboť hvězdy nám dávají pocítit, že Bůh je nad námi i v nás. Tak to popsal velký německý filosof (přítel moudrosti) Immanuel Kant (1724–1804).

V babylonském klínovém písmu je hvězda ideogramem (znakem) pro slovo „ilu", pojem boha.

Podle starokřesťanské představy hvězdu střeží anděl. Hvězda a anděl ukazují třem mudrcům z Východu, totiž Třem králům, cestu do Betléma.

Když my, Chebané, vzhlédneme vzhůru k hvězdnému nebi, vidíme stejná souhvězdí jako kdysi doma; hvězdy, které jsme viděli jako děti, jsou tytéž, jaké vidíme dnes. Dobrá hvězda nás má provázet na naší životní pouti. A podle starého lidového přesvědčení Chebanů má každý člověk svou „hvězdičku", která osvětluje srdce a mysl. Když padají padající hvězdy, říká se dětem, že andělé čistí hvězdy. Máme-li ve chvíli, kdy nebem prolétne padající hvězda (meteor), nějaké přání, splní se. Vyplní se tedy to, na co v tu chvíli myslíme. Tak se to u nás tradovalo odpradávna.

Jak často vzhlížíme toužebně se svými přáními k nebi a doufáme, že se objeví padající hvězda, a s ní i splnění našich proseb a snů.

Satz wird auf dem nächsten Blatt fortgesetzt ⟶