„Mír na zemi," hlásá vánoční poselství. Jen tři slova, a přece symbol. Neboť: jak daleko jsou lidé míru vzdáleni! Válka, nouze a bída všude ve světě, neustále a znovu vzplanuvší, dávají o tomto zaslíbení pochybovat. Bezmocně stojí jednotlivec tváří v tvář takovému neštěstí a mocní mění málo nebo nic. Tady zřejmě pomůže už jen modlitba.

A ještě něco jiného: Jsou lidé, kteří žijí v blahobytu, ale velký svátek křesťanstva chtějí snižovat na „konzumní Vánoce", „sentimentální narkózu" a „citovou rozněžnělost". Kdo soudí tak lehkovážně, dělá si to velmi, ba příliš snadné. Připouštím, i svíčky na vánočním stromku vrhají stíny. Přesto nebyly Vánoce nikdy oázou blaženosti s nezkalenou harmonií. Ale svátek Kristova narození byl vždy a zůstává svátkem rodiny, i – a víc než kdy jindy – pro mládež. Tak je to dobře ve světě, který se z velké části stal střízlivým, chladným a především sobeckým. Vánoce nezávisejí na dárcích a jejich hodnotě.

Kdo není zcela zaslepen sobectvím, nesmí ani – nebo právě – v době adventní zavírat oči před starostmi druhých, před utrpením chudých, osamělých a uprchlíků, před chřadnutím nemocných, před hladem dětí a starých lidí, kteří živoří nejen v chudinských čtvrtích na okraji velkoměst, vtěsnáni mezi hory odpadků a haldy smetí, v chatrčích z lepenky, plechu a plastu. Chudoba a opuštěnost jsou trámy onoho kříže, na nějž jsou tito nejubožejší přibíjeni. Oni, oběti bezcitného, lhostejného, jen na moc a zisk zaměřeného okolního světa, v němž je každý sám sobě nejbližší, potřebují náš soucit a naši pomoc.

Nezapomínejme, že i my jsme kdysi byli vyhnáni z domova, chudí a osamělí, a pak vděční za každou pomocnou ruku!

Nikdo však nemůže přehlédnout, že mnozí lidé zůstali vnímaví k nouzi druhých a schopní pospolitosti. Náboženskému a sociálnímu poselství vánočního evangelia se stále ještě rozumí – i bez toho, aby se s ním pokaždé a všude vyzvánělo na velký zvon. V zemi jsou nesčetní chudí, ale i nespočet dobrých skutků, které se konají daleko od očí veřejnosti.

I pro všechny, kdo smysl svátku už nechápou nebo nikdy nepochopili, jsou Vánoce nabídkou: k nadechnutí a přemýšlení, k nalezení sebe sama a k rozjímání.

Křesťanská víra se však nedá ani nařídit, ani zabalit do vánočního papíru. Poselství z Betléma, poselství radosti, míru a důvěry, však platí všem, v neposlední řadě lidem bez pokoje, zklamaným, těm, které sužuje neklid, a nakonec i těm, kdo nechtějí připustit, že bez víry nelze životu porozumět.

Nemocným přeji uzdravení, vám všem rozjímavé, pokojné a milostiplné Vánoce a do nového roku zdraví a dobrý, požehnaný čas. Zdraví vás ve vlastenecké sounáležitosti váš krajan Franz Pöttig

sentence continues on the next sheet ⟶

Milí slavkovští přátelé, rok 2000 jako aritmetický konec 20. a zároveň první rok 21. století – protože začíná dvojkou – se chýlí ke konci. S rokem 2001 tak konečně přijde do našeho časového uspořádání zase pořádek. Pokud jde o naše patronátní partnerství, bylo jistě 36. krajanské setkání v září v Auerbachu pamětihodným shledáním. Překvapivě potěšitelně velký zástup příbuzných, přátel a bývalých sousedů se u nás na dva dny sešel, aby nechal myšlenky a hovory zabloudit do minulosti a do staré domoviny. Myslím, že slova „život bez setkávání s přáteli k oslavě ubíhá jako jízda vlakem bez nádraží" platí i pro naše patronátní partnerství. Z toho důvodu mě těší, že patronátní město Auerbach i. d. Opf. smí být díky mnoha slavkovským krajanským setkáním od svého založení v roce 1956 takříkajíc hlavním nádražím. Ke konci roku ze srdce děkuji všem, kdo přispěli k tomu, že naše patronátní partnerství zůstalo až dodnes naplněno životem, a může tak s velkou důvěrou v příštím roce ohlédnout za 45 lety své existence. K vánočnímu svátku vám přeji radostné chvíle a odstup od všedního dne s jeho starostmi a nepříjemnostmi a do roku 1 v 21. století především zdraví a chápavé a spolehlivé přátele. Váš Helmut Ott, první starosta

sentence continues on the next sheet ⟶

Veselé Vánoce a dobrý nový rok přeje svým krajanům z rodné vsi Milíkov (Gfell) a z ostatních vesnic Erna Kögler, rozená Jessl (ban Zenkn)

Patronátní město a Heimatbrief zvaly – a krajané přišli 9. a 10. září zblízka i zdaleka na 36. setkání do hornofalckého horního města (v Auerbachu podvacáté čtvrté). Seznam jmen uvádí 90 návštěvníků. Mnozí „stálí hosté" se opět dostavili a zachovávají věrnost. Nepřítomnost bývalých obyvatel vesnic našeho farního obvodu však byla i tentokrát s lítostí zaznamenána.

Sobota, 9. 9. Nebe nám nadělilo „císařské počasí"! Během odpoledne se ve slavnostně vyzdobeném Kolpingově sále sešlo asi 60 účastníků, vyhnanců z celého Německa, k radostnému posezení. (V roce 1994 jich bylo ještě dvakrát tolik.) Radost ze shledání, často po mnoha letech, jim byla vepsána do tváře. Kolpingova rodina jako vždy zásobila hosty jídlem a nápoji a bohatým a levným bufetem s koláči.

sentence continues on the next sheet ⟶