Evropský obchod s cínem, pokusy o monopol a odbytiště slavkovského cínu

Obchod s kovy v 15. a 16. století, soustředěný téměř výhradně do rukou několika německých obchodních domů, patří k nejzajímavějším kapitolám hospodářského života na počátku novověku; zvláštní úlohu v něm hrál i český cín. Revír Horní Slavkov (Schlaggenwald)–Krásno vykazoval po několik desetiletí 16. století vysokou produkci, která překonávala produkci saských ložisek — s dominancí koncem 15. století. Revír Horní Slavkov–Krásno byl svého času hlavním evropským producentem tohoto kovu. Množství cínu vytěženého z ložisek v jeho okolí lze pro léta 1500 až do vypuknutí třicetileté války přibližně určit takto:

1500—1550: | 16 000 t, 1551—1600: | 14 250 t, 1601—1620: | 2 000 t.

Ze slavkovského revíru tak bylo celkem vytěženo přibližně 32 250 t cínu. Celková produkce ze všech českých cínových ložisek Slavkovského lesa (Kaiserwald) a Krušných hor dosáhla v tomto období více než 55 000 t²⁶. Bylo to velké množství kovu, které se na západoevropských trzích střetávalo v tvrdé konkurenci se saským a anglickým cínem. Ve starší době, ve 13. až 14. století, se vyváželo převážně do Kolína nad Rýnem a do Bruggy, zbytek do Slezska a do východních zemí; část spotřebovávala domácí výroba. Od 14. století si však Norimberk a Augsburk²⁷ zajistily přednostní dodávky z Horního Slavkova–Krásna a zůstaly českému cínu věrné až do 16. století. Zpočátku se téměř celý obchod s cínem soustřeďoval do tří měst — Norimberku, Augsburku a Lipska —, jejichž patriciát a obchodní domy si dlouhodobými smlouvami s těžaři zajišťovaly přednostní dodávky za pevně sjednanou cenu. Tyto smlouvy se zapisovaly do smluvních a rozhodovacích knih vedených u vrchního horního úřadu v Horním Slavkově²⁸. Zpravidla poskytovaly

[obr] ▼ Horní Slavkov v 19. století s kostelem sv. Jiří, postaveným v letech 1516–1517. Na straně 9: Krásno na staré vedutě; vpravo radnice z roku 1601 [obr] Pohled na c. k. hlavní[?] cínové dílo v západních Krušných horách mezi Horním Slavkovem a Krásnem, zachycený z místa naproti, východně od stanoviště, z c. k. úřednického domu nově postaveného roku 1812[?], v roce 1815 nakreslil týž c. k. dozorce dolů Joh. Ignaz Schreiber[?]

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Navzdory účelnosti tohoto v tehdejším českém hornictví ještě neobvyklého důlního provozu těžba v důsledku zhoršujících se hospodářských poměrů trvale klesala. Přesto bylo v osmdesátých letech 16. století v revíru Horní Slavkov–Krásno ještě v provozu 91 stoup (Pochwerke) různé velikosti a 32 hutí²², zatímco v Sangerbergu už stálo všech 17 stoup²³ a v Čisté byl provoz nepatrný. V hornoslavkovském revíru zůstalo roku 1581 z původního osazenstva 3000 až 4000 mužů už jen 334 horníků; u úpravárenských zařízení a hutí

[obr] ◄ Hrad Bečov (Petschau), postavený v první polovině 14. století. Do roku 1547 zde sídlili majitelé cínových hornických revírů v Slavkovském lese (Kaiserwald); později byl hrad v královském majetku

[obr] ▼ Slavkovský les (Kaiserwaldgebirge) mezi Bečovem a Krásnem (Schönfeld)

bylo zaměstnáno 1002 dělníků a 335 osob pracovalo u těžních strojů, vodních strojů a při jiných pomocných pracích v dolech²⁴. Kvalita rudy z větších hloubek tehdy už jen výjimečně přesahovala 0,5 % kovu v rudě a vyžadovala stále vyšší náklady na úpravu a hutnění. Na přelomu 16. a 17. století proto začal rychlý úpadek hornoslavkovských cínových dolů. Jejich produkce často kolísala hluboko pod roční hranicí 100 t cínu. V té době hornické práce v cínových dolech na jiných místech Slavkovského lesa a v Krušných horách téměř úplně ustaly. Když v létě roku 1620 na dole Huber-Stock došlo k velkému závalu a řada důlních děl se zřítila²⁵ — shodou okolností ve stejném roce jako v Altenbergu —, byl vrchol hornoslavkovské produkce a sláva českého cínu už nenávratně překonán.