⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Skutečně se také právě ve východním pokračování žuly Klingeru čili Hohensteinu setkáváme s tím, že
nejenom že na povrch vystupují nejrůznější rozklady této zrnité žuloviny[?], a jsou s nimi spojeny všechny důležité cínové doly staré i nové doby, nýbrž se nacházejí přímo v žule i samostatné rudní žíly, které jsou tím mocnější, ne-li zároveň bohatší, čím blíže leží žulové oblasti. Z toho plyne obecné pozorování, že šárský[?] žula má podstatný a největší[?] vliv na bohatství hornoslavkovského cínorudného ložiska. Místní[?] okolnosti i vzájemné vztahy pro to svědčí a poukazují na to, že žula je prvním a nejdůležitějším nositelem cínových rud v českém Krušnohoří a Středohoří. Ta část otevřeného[?] klinského[?] severozápadního pohoří stojí přímo na žulové hranici; a právě zde bylo třeba hledat obsah cínu v mateční hornině, stejně jako i staré dolování na této horské rozhraní a při ní nesestupovalo kolmo, nýbrž se sklánělo do plochy.“
V Horním Slavkově se cínonosná žula skutečně odlišuje od svého jalového [Erb.?][?]. Jsou-li její základní složky, živec, křemen a slída, hrubozrnné, s nápadnými krystaly živce porfyrovitě promísené, pak takové hmoty sotva kde obsahují cín; jsou-li naopak jemnozrnně složené, s převažujícím křemenem, k němuž přistupuje jako vedlejší součást mastek, chlorit a turmalín, a pozoruje-li se navíc na hornině i vylučování[?] cínové rudy, pak lze této charakteristické hornině přiřknout tím větší hornický význam. Pravidelné žíly, které protínají žulu mimo vlastní žulové pohoří, jsou naproti tomu na cínovou rudu chudší než vlastní cínová žula. Ty se vyznačují jako hrubě
krystalické směsi křemene se živcem, berylem[?], kazivcem, apatitem, wolframem, dále pyritem a arzenopyritem, a konečně i cínovými rudnými žilami."
Obecně nacházíme rudní žíly, s výjimkou několika téměř čistě cínovcových, převážně ve starších horninách. Nejčastěji v krystalických břidlicích (rula, svor atd.), ve starších vyvřelých horninách jako žula, syenit, porfyr atd., v horninách droby a až po zechsteinský útvar.
Avšak z těchto rudních žil jsou to opět cínorudné žíly, které se vyskytují téměř výhradně jen v nejstarších horninách, a proto se objevují jen v žule, greisenu, rule, svoru, některých jílovitých břidlicích a velmi zřídka v porfyru. Nikdo dosud neviděl cínorudnou žílu v dioritu, diabasu, afanitu[?] nebo vápencovém pohoří.
Tyto žíly hornoslavkovského revíru, jejichž nejušlechtilejší byly dobývány zejména u Krásna v žule, mají průměrný směr h. 3–5° a upadají více či méně strmě, avšak vždy k [?], takže se přiklánějí k žule a ostře protínají rulové vrstvy.
U těchto žil je třeba poznamenat, že jejich rozpad na visutá a ležatá odžilí[?] je poměrně častý jev. Obsahují vesměs:
křemen, cínovec, wolframit, molybdenit, arzenopyrit, chalkopyrit, sfalerit, topas, turmalín, gilbertit, kazivec, apatit a jako produkty rozkladu baryt[?] a měděno-manganovou rudu.
Jako geologické[?] výskyty tohoto cínorudného útvaru je třeba podle pana horního rady Breithaupta uvést následující:
I. 1, křemen, 2, cínovec, 3, molybdenit.
II. 1, křemen, 2, cínovec, 3, topas, Topazius meroxenus[?]
III. 1, křemen, 2, ferrowolframit, 3, topas, 4, kamenná moučka (Steinmark).
IV. 1, křemen, 2, lesklý arzenopyrit, 3, gilbertit.
V. 1, ferrowolframit, 2, šálovec[?] (Schaalspath), Pyramidites macrotypicus, 3, kazivec.
VI. 1, ferrowolframit, 2, kazivec.
VII. 1, křemen, 2, apatit, 3, pseudoapatit, v hemirombických pseudomorfózách po neznámém a zaniklém minerálu,
VIII. 1, křemen, 2, kazivec, 3, olivenit.
IX. 1, černý sfalerit, 2, chalkopyrit.
X. 1, křemen, 2, měděno-manganová ruda, Picites cupro-manganeus.
Prohlídka dolu Maria Schönfeld (Maria Schönfeld Zeche).
Tento důl leží nedaleko městečka[?] Krásno (Schönfeld), asi 1 hodinu od Horního Slavkova. Hlavní žíly jsou:
1, Gellnauerská[?] žíla, která se táhne k jihozápadu a upadá 60–65°, a 2, Mariánská žíla (Maria Gang), jejíž směr a úklon je stejný. Jejich složky se mění tak, jak již bylo uvedeno výše. Mocnost kolísá mezi 3 a 12 palci a cínovcová ruda (Zwitter) se v nich vyskytuje pouze[?] vtroušená[?], přičemž její průměrný obsah se odhaduje na 1 %, čehož stockwerková ruda nedosahuje[?].
Jsou zde dvě jámy: první je takzvaná Mokrá jáma (Naßschacht)[?], hloubená v okolní hornině, o šířce 1 lechtnera[?]
a délce 2½ lechtnera. Je opatřena dvojitým srubovým vyztužením a dosahuje hloubky 63 lechtnerů až po [?] dědičnou štolu (Erbstollen)[?], která je z jámy vedena po Gellnauerské[?] žíle. Prohlubování jámy probíhá dnem i nocí, neboť má být v co nejkratší době prohloubena o dalších 47 lechtnerů. Zmíněná žíla se nad zmíněnou dědičnou štolou[?] rozpadá na 3 odžilí, z nichž dvě jsem prošel a která jsou na střední chodbě, 14 lechtnerů výše než zmíněná štola, velmi zřetelně vidět. Jednotlivá odžilí zde probíhají 3 lechtnery od sebe a jsou vůči sobě poměrně rovnoběžná, zdají se však opět se k sobě přibližovat, což bylo možné poznat u jednoho ohybu a o něco dále na odkrytém odžilí.
Doprava z této jámy je zajišťována turbínou postavenou na povrchu.
Druhá jáma je stará hlavní jáma Michaelisova (Michaelisschacht), která byla v té době o 3 lechtnery méně hluboká než předchozí a v níž se doprava provádí koňským rumpálem (Pferdegöpel). Tato jáma je vyztužena celým srubem a je při fárání nesmírně vlhká, takže jsme po návratu na povrch byli skrz naskrz promočeni.
Nálezy v těchto dolech zanechávaly mnoho přání nesplněných, neboť obě hlavní žíly byly velmi málo mocné a v jejich výplni se vyskytoval zejména křemen s málo se vyskytujícím cínovým zrnem[?], takže se zdály být již jen stínem dřívějšího bohatství a staré výnosnosti. Nemaje[?] valné[?]
jistoty, neboť jsem toho vlastně tolik jako nic neviděl, cítím[?] se povinen litovat, že z toho důvodu mohu podat tak málo zpráv.
Ostatně se hned od mého příjezdu do Horního Slavkova hromadilo neštěstí na neštěstí. Čekaly mě 2 české svátky, kdy se vůbec nefáralo, a jelikož jsem tak musel při hrozném deštivém počasí trávit čas ve svém bytě, přičemž jsem si ani předem nemohl u tamějšího horního mistra pana Vogla nebo horního praktikanta pana Kaczwinského opatřit nějaké poznámky a poprosit o leccos vysvětlit, neboť první byl na cestách a druhý byl nemocný. Jelikož jsem zde mohl zůstat už jen 1 den kvůli blížícímu se setkání se svým cestovním společníkem Werbachem[?], který podnikl z Oloví jinou trasu, sfáral jsem tedy téhož dne časně ráno a odpoledne jsem si u pana Vogla, který se mezitím vrátil, opatřil několik poznámek a následující tabulkové přehledy. Z těchto důvodů prosím o laskavé shovívavost.
Za zmínku ještě stojí Huberský Hlavní důl (Huber. Hauptwerk), mohutný cínonosný žulový masiv vystupující na hranici obou měst Horního Slavkova a Krásna, který v hloubce 60 sáhů dosáhl obvodu 300 sáhů, nyní však stojí pod vodou, neboť stará vodosloupcová mašina (Wassersäulenmaschine), která byla ještě opatřena padacím prkénkovým řízením[?], byla vytržena a nová dosud nebyla zabudována.
Jelikož odvodnění[?] přichází v úvahu jen[?] v hloubce 50–60 sáhů,
přinášené[?] náklady[?], dědičná štola (Schlägenerbstollen)[?] má délku více než 4000 sáhů, a pro přivádění umělých vod k hornickým účelům stále ještě slouží 18 vodních nádrží (Werksteiche) o rozloze 60 jiter, jakož i 2 hlavní příkopy o délce více než 13000 sáhů.
Získávání cínovcové rudy (Zwitter) z hald se provádí mokrou úpravou, přičemž se halda zpracovává[?] v zařízení s žlaby o rozteči[?] 1 vídeňské linky[?] až po výtok[?], přičemž se stlučená kaše vede do dlouhých žlabů a následně se podle velikosti zrna usazené prané druhy zpracovávají ve výsedcích a na praných rudninách.
Jelikož existují dva druhy rudních žil[?], totiž ty ze stockwerku a ty z žil, ustálila se zkušeností za osvědčenou zásadu, že u žulových hornin ze stockwerku se má používat mírné rýžování a jemné praní, zatímco u výplní žil rychlejší postup[?] a ostré praní.
Získané koncentráty jsou hrubo-, středně- a jemnozrnné cínové koncentráty, které obsahují v průměru 60[?] % cínu a 40 % nečistot.
Zde používané praní rudniny (Waschherde) jsou zařízeny následovně a v tom se liší od našich.
[obr] Tab. Obr. I a II.
Celá pracovní plocha (Herd) se skládá ze 2 částí, z nichž spodní je nastavitelná, a to tak, že se její horní konec[?] může otáčet kolem hřídele f uloženého uprostřed celé délky plochy, přičemž šroub jí umožňuje dát různý sklon. Na obrázku a jsou nosné trámy (Herdbäume), b hlava plochy (Herdkopf), do níž jsou zapuštěny. Mezi nosnými trámy jsou rovněž zapuštěny příčky c, přes něž vedou tahy d. Stejně tak jsou na spodní
části stojanu c, jedna příčka a d, dvě svorky[?]. Na těchto svorkách[?] jsou nakonec položena prkna e a e. Horní patro je zhotoveno o délce 7' a šířce 4' u hlavy[?] konstrukce, přičemž je třeba jen poznamenat, že při zhotovení všeho je nutno dbát na dostatečnou pevnost, protože zpracovávaný materiál[?] vyžaduje odolnost vůči silným[?] nárazům. Pohyblivé[?] spodní patro je o 3½ vídeňského palce níže, o délce 5' a šířce rovněž 4 vídeňských stop, zhotoveno z bočních trámů a nasazeno na horní[?], jakoby představovalo druhý stojan. Vsazením čepů válce do obecných ručních trámů je toto patro sice co do velikosti a počtu ručních posuvů závislé na[?] intenzitě nastavení horního patra, resp.[?] jemu udaného postavení, nikoli však co do svého sklonu, neboť ten mu lze pomocí nastavovacího zařízení h dát nezávisle na poloze horního patra zvolené ručními stavěcími pákami a jejich záběrovými body i, a to libovolným způsobem.
Zušlechťování se dělí na dvě hlavní práce, totiž na opětovné čištění cínovce od cizích minerálů a na přetavování cínových koncentrátů, jakož i rafinaci vytaveného surového cínu na obchodní zboží. První práce zahrnuje pražení cínovce v plamenné peci s dřevěným topením po dobu 36–48 hodin za účelem úplného rozložení sirných a arzenových sloučenin, jakož i současného rozpálení cínovce na křehko, drcení[?] pra-
druhý odpich[?] z vytvořených kovových zpupí[?].
Cínovce, takto v průměru přivedené na 58 % kovnatost, se v krumpech (Krummöfen) vysokých 8 vídeňských stop, s dřevěným uhlím a vlastními struskami taví na surový kov; ten se pak na přehřebí[?] přetavuje, rafinuje a odlévá do takzvaných bulí (Bollen)[?] po 2
vídeňských centnýřích[?].
Cínová huť má 1 krump a 1 plamennou pec. Pro přehled výtěžnosti mohou postačit následující tabulky:
Důl Maria Schönfeld, 1. čtvrtletí 1858. | 2. pol. 1858.
[obr] Tabulka: Sloupce po centnýřích | librách | lotech pro 1. čtvrtletí a 2. pololetí
Do praženého procesu převzato a zásobeno[?] mokrou cínovou rudou | 60. | 82 | — | 597 | 16. | — Mokrý úbytek[?] | 3. | 2. | — | 3. | 1. | — Suchá váha | 55. | 49. | — | 531. | 92. | [—] Po pražení a rozdrobnění[?] získáno čerstvé[?] cínovcové rudy[?] | 28. | — | — | 281. | — | — mírné = | 4. | — | — | 40. | — | — odpad (After) | 8. | — | — | 57. | 60 | — Součet položek[?] | 40 | — | — | 378 | 60 | — Mokrý úbytek při předtavení[?] | — | — | 3 | — | — | 3 Suchá váha | 36. | 31 | — | 348. | — | 22. Odevzdáno do přetavovací hutě[?] | 36. | 31 | — | 348. | — | 22 Vytěženo cínu | 19. | 39. | — | 188. | — | 24.
Přitom bylo spotřebováno:
1. čtvrtletí | 2. pololetí
na dřevo 3 5/8 sáhu = 28 zl. 7 3/4 kr. | 33 6/8 sáhu = 245 zl. 39 1/4 kr.
54 vědra uhlí = 61 zl. 12 kr. | 432 vědra uhlí = 506 zl. 7 1/4 kr.
Příplatek[?] 2 lb. 17 lotů = — zl. 55 1/4 kr. | 22 lb. 17 lotů = 6 zl. 23 kr.
tedy spotřeba uhlí na 1 cent. cínu
2,7 vědra | 2,3 vědra.
geschichteten Gneisgebirge geschieden. die Gneisschichten streichen h. 5–6; ihr Einfallen ist ziemlich steil nach Süd. Ebenso wie am Tage verhält sich der Klinger Granitstock 60 Klafter tiefer in der [?] Stollnsohle[?] in der Grube. Auch hier ist er mit den Gneisschichten übereinfallend abgegrenzt, wie einerseits mitunter kleine Übereinschiebungen[?] oder Übergreifungen[?] bis zum Verschmelzen hin beider Gesteine stattfinden. Diesem Verhalten zufolge müsste die Granitdurchsetzung bei Schönfeld auf[?] der Klinger gerade in der Richtung der Gneisstratifizirung geschehen. Von da geht der Granit einerseits westlich rückwärts in das Lauterbacher Gebirge, andererseits in gestückelten[?] Massen östlich bis zu Huber[?]-, Hauptwerks[?] großen Erzgebirge hinaus. Wirklich trifft man auch in eben der östlichen Granitfortsetzung des Klingers, oder Hohensteins zu gab[?]
nicht nur verschiedentliche Zersetzungen dieses körnigen Salzgesteins[?] zu Tage ausgehen, und alle wichtigen Zinnzechen der Vor- und Neuzeit mit ihnen verbunden, sondern es liegen zunächst im Granit auch die selbständigen Erzgänge da, je näher sie der Granitregion sind, um so mächtiger, wo nicht zugleich adliger sich gestalten. Daraus entspringt die allgemeine Betrachtung, daß der Schaarstein[?], Granit vom wesentlichen größten[?] Einfluss auf den Reichthum der Schlaggenwalder Zinnerzniederlage ist. Örtliche[?] Umstände, wie gegenseitige Beziehungen sprechen dafür und weisen dahin, daß Granit der erste und wichtigste Träger für die Zinnerze im böhmischen Erz- und Mittelgebirge sei. Das zum Theil nach offenen[?] Klinger[?] Nordwestgebirge steht gerade und auf der Granitgrenze; und hier war der Zinngehalt im Muttergestein zu suchen, sowie auch der alte Bergbau mit und an eben dieser Gebirgsscheidung nicht lothrecht, sondern nachflachend niedergegangen sein dürfte.
In Schlaggenwald unterscheidet sich der zinnführende Granit wirklich von seinem tauben Erb.[?] Sind dessen Grundelemente, Feldspath, Quarz und Glimmer, grobkörnig, mit auffallenden Feldspathkrystallen porphyrartig gemengt, so besitzen derartigen Massen kaum irgendwo Zinn, sind sie dagegen feinkörnig zusammengesetzt, Quarz dabei vorherrschend, tritt Talk, Chlorit, und Turmalin als Nebengemengtheil hinzu, und bemerkt man über dieß auch noch Zinnerzausscheidungen[?] am Gestein, so darf man diesem characteristischen Gesteine eine um so größere bergmännische Beachtung zuweisen. Die außer dem Granitgebirge den Granit durchsetzenden regelmäßigen Gänge sind dagegen weniger gute Zinnerze als der eigentliche Zinngranit. Sie zeichnen sich als grob-
crystallinische Zusammensetzungen von Quarz mit Feldspath, Beryllstein[?], Flußspath, Apatit, Wolfram, dann Eisen Kiesen, und Arsenkies, ferner Zinnerzgängen auf.“
Im Allgemeinen finden wir die Erzgänge mit Ausnahme einiger fast nur aus Zinnstein bestehender, vorzugsweise in den ältern Gesteinen. Am häufigsten in den crystallinischen Schiefern, (Gneis, Glimmerschiefer u. s. f.) in ältern Eruptivgebilden wie Granit, Syenit, Porphyr etc. in Grauwackengebilden und bis in die Zechsteinformation.
Aber von diesen Erzgängen sind es wieder die Zinnerzgänge, welche sich geradezu nur in den ältesten Gesteinen finden, und so kommt es, daß sie nur in Granit, Greisen, Gneis, Glimmerschiefer, einigen Thonschiefern und sehr selten in Porphyr auftreten. Niemand hat noch einen Zinnerzgang im Diorit, Diabas, Aphanit[?] oder Kalkgebirge gesehen.
Diese Gänge des Schlaggenwalder Reviers, deren edelste besonders bei Schönfeld im Granit abgebaut wurden, haben ein durchschnittliches Streichen von h. 3–5° und fallen mehr oder weniger donnlägig, aber stets nach [?], wonach sie dem Granit zufallen und die Gneisschichten scharf durchschneiden.
Zu bemerken ist bei diesen Gängen, daß Zertrümmerungen in hangende und liegende Trümer[?] ziemlich häufig vorkommen. Sie enthalten durchgehends:
Quarz, Zinnerz, Wolfram, Molybdänglanz, Arsenkies, Kupferkies, Zinkblende, Topas, Turmalin, Gilbertit, Flußspath, Apatit und als Zersetzungsproducte Schwerspath[?] und Kupfermanganerz.
Als geognostische[?] Vorkommnisse dieser Zinnerzformation sind nach Herrn Bergrath Breithaupt folgende
zu nennen:
I. 1, Quarz, 2, Zinnerz, 3, Molybdänglanz.
II. 1, Quarz, 2, Zinnerz, 3, Topas, Topazius meroxenus[?]
III. 1, Quarz, 2, Ferrowolframit 3, Topas, 4, Steinmark.
IV. 1, Quarz, 2, Glanzarsenkies, 3, Gilbertit.
V. 1, Ferrowolframit, 2, Schaalspath[?], Pyramidites macrotypicus, 3, Flußspath.
VI. 1, Ferrowolframit, 2, Flußspath.
VII. 1, Quarz, 2, Apatit, 3, Pseudoapatit, in hemirhombischen Pseudomorphosen eines unbekannten und verschwundenen Minerals,
VIII. 1, Quarz, 2, Flußspath, 3, Olivenit.
IX. 1, schwarze Zinkblende, 2, Kupferkies.
X. 1, Quarz, 2, Kupfermanganerz, Picites cupro-manganeus.
Befahrung auf Maria Schönfeld Zeche.
Diese Grube liegt in der Nähe des Städtchen[?] Schönfeld, etwa 1 Stunde von Schlaggenwald entfernt. Die hauptsächlichsten Gänge sind:
1, Gellnauer[?]=Gang, welcher in Südwest streicht und 60–65° fällt und 2, der Maria Gang, dessen Streichen und Fallen ebenso ist. Ihre Bestandtheile wechseln in den schon oben angeführten. Die Mächtigkeit schwankt zwischen 3 und 12" und die Zwitter kommen nur[?] dabei[?] eingesprengt vor, deren durchschnittlicher Gehalt zu 1% angenommen wird, welchen die Stockwerkszwitter nicht[?] erreichen.
Schächte giebt es deren zwei: der erste ist der sogenannte Naßschacht[?], welcher im Nebengestein abgeteuft[?] ist, 1 Lachter
liche Weite und 2½ Lachter Länge besitzt. Er ist mit Doppelschrotzimmerung versehen und erreicht[?] eine Teufe von 63 Lachter bis auf den [?]=Schlägenerbstollen[?], welcher vom Schacht aus auf dem Gellnauer[?] Gang getrieben ist. Das Abteufen des Schachtes geht Tag und Nacht, da er in kürzester Zeit auf 47 Lachter tiefer werden soll. Der genannte Gang zertrümmert sich über dem [?]=Schlägenerbstollen[?] in 3 Trümer, deren zwei ich befahren habe und welche auf dem Mittellauf, 14 Lachter höher als genannter Stollen, sehr deutlich sichtbar sind. Die einzelnen Trümer laufen hier 3 Lachter von einander entfernt und zwar ziemlich parallel, scheinen sich aber wieder einander nähern zu wollen, was man bei einer Einbiegung und etwas weiter ab die[?] einen aufgeschlossenen Trumms abnehmen konnte.
Die Förderung aus diesem Schacht wird mit einer über Tage aufgestellten Turbine besorgt.
Der zweite Schacht ist der alte Hauptschacht Michaelisschacht, welcher zur Zeit 3 Lachter weniger tief war als der vorige und in welchem die Förderung durch einen Pferdegöpel erfolgt. Dieser Schacht ist mit ganzem Schrot ausgezimmert und ungeheuer feucht zu befahren, so daß wir bei unserer Rückkunft über Tage in ihm durch und durch naß geworden waren.
Die Anbrüche in diesen Gruben ließen ungeheuer viel zu wünschen übrig, da die beiden Hauptgänge sehr wenig mächtig waren und in ihrer Ausfüllung besonders Quarz mit wenig vorkommenden Zinngraupen[?] führten und nur noch die Schatten früheren Reichthums und alter Ergiebigkeit zu sein schienen. Nicht[?] sehr wenig [?]-
ständigung, da ich eigentlich soviel wie nichts gesehen hatte, fühle[?] ich mich aus und ich muß bedauern aus diesem Grunde so wenig berichten zu können.
Uebrigens häufte sich auch sogleich bei meiner Ankunft in Schlaggenwald Unglück auf Unglück. Es standen mir 2 böhmische Feiertage bevor, an denen gar nicht angefahren wurde und da ich also bei fürchterlichem Regenwetter in meiner Wohnung zubringen mußte, indem ich mir nicht einmal in vorauß bei dem dortigen Bergmeister Herrn Vogl, oder Bergpracticant Herrn Kaczwinsky einige Notizen sammeln und um so manchen Aufschluß bitten konnte, da erstere verreist und letzterer krank war. Da ich nur noch 1 Tag hier bleiben konnte wegen des nächsten Zusammentreffens mit meinem Reisegefährten Werbach[?], der von Bleistadt einen anderen Tour unternommen hatte, so fuhr ich an demselben früh an und sammelte mir nachmittags bei Herrn Vogl, der zurückgekehrt war, einige Notizen und die folgenden tabellarischen Uebersichten. Aus diesen Gründen bitte ich um gütige Nachsicht.
Bemerkenswerth ist noch das Huber. Hauptwerk, der mächtige an der Gränze der beiden Städte Schlaggenwald und Schönfeld auftretende zinnführende Granitstock, welcher in einer Teufe von 60 Klaftern einen Umfang von 300 Klft. erreicht hat, jetzt aber unter Wasser steht, da die alte Wassersäulenmaschine, die noch mit einer Fallbrettsteuerung[?] ausgestattet war, herausgerissen und eine neue noch nicht eingebaut worden ist.
Da die Wasser. Lösung[?] nur[?] in einer Teufe von 50-60 Klft.
einbringende[?] Kosten[?], Schlägenerbstollen[?] besitzt eine Länge von mehr als 4000 Klafter und zur Herbeischaffung der Kunstwässer zu Bergbauzwecken bestehen noch immer 18 Werksteiche mit einer Fläche von 60 Jochen, sowie 2 Hauptgräben mit einer Länge von mehr als 13000 Klafter.
Die Gewinnung des Zwitters aus den Halden geschieht durch die nasse Aufbereitung, indem man die Halde zu einem Werk[?] mit Rinnen von 1 W. Linie darunter bis zu einem Abflusse[?] herab geht, die Pochtrübe in lange Rinnen leitet und sodann die nach der Korngröße abgelagerten Waschsorten in Schlämmgräben und auf Waschherden verarbeitet.
Da man zweierlei Erzgänge[?] hat, nämlich die aus dem Stockwerke und die aus den Gängen, so hat man den Grundsatz durch die Erfahrung für gut befunden, dass das milde Seifen und sanfte Schlämmen bei den granitischen aus dem Stockwerk, das Raschgehen[?] und Scharfschlämmen bei den Ganggeschieben angewendet werden soll.
Die Schliche sind grobe mittel- und feinkörnige Zinnschliche, die im Durchschnitt 60[?] % Zinn und 40 % Verunreinigungen enthalten.
Die hier gebräuchlichen Waschherde sind folgendermaßen eingerichtet und in soweit von den unsrigen verschieden.
[obr] Taf. V. Fig I u. II.
Der ganze Herd besteht aus 2 Theilen, von denen der untere verstellbar ist und zwar so, dass sein oberes Ende[?] sich um eine in der Mitte der ganzen Herdlänge gelegte Welle f drehen können, indem eine Schraube ihm eine verschiedene Neigung zu geben vermag. Es sind in der Figur a die Herdbäume, b der Herdkopf, in welchen sie eingezapft sind. Zwischen den Herdbäumen sind die Riegel c ebenfalls eingezapft, über welche die Züge d hinweggehen. Ebenso sind am unteren
Theil des Standes c, ein Riegel und d, zwei Zangen[?]. Auf diesen Zangen[?] werden schließlich die Dielungen[?] e und e, gelegt. Die obere Etage ist in einer Länge von 7' und einer Breite von 4' am Kopf[?] des Gerüstes hergestellt, wobei nur zu bemerken ist, daß bei der Herstellung von Allem auf hinreichende Festigkeit gesehen werden muß, weil die zu verarbeitenden Zeuge[?] heftiger[?] Stöße bedürfen. Die beweglich[?] untere Etage ist 3½ Wiener Zoll tiefer, in einer Länge von 5' und einer Breite von gleichfalls 4 Wiener Werkschuhen aus den Seitenbalken hergestellt und den oberen sitzen[?], gleichsam wie ein zweiter Stand dargestellt. Durch das Eingelassensein[?] der Zapfen der Walze in die allgemeinen Handbäume ist zwar diese Etage rücksichtlich der Grösse und Zahl der Handausschübe zu [?], dem die Intensität der Stellung von der oberen Etage, bezüglich[?]weise der dieser gegebenen Zustellung, abhängig, nicht aber hinsichtlich ihrer Neigung, da ihr dieselbe, vermöge der Stellvorrichtung h, unabhängig von der mit den Handstellhebeln und ihren Eingriffspunkten i gewählten Stellung der oberen Etage und in jeder beliebigen Weise gegeben werden kann.
Die zu Gutemachung zerfällt in zwei Hauptarbeiten, nemlich in ein abermaliges Reinigen der Zinnsteine von den fremden Mineralien und in dem Nachschmelzen der Zinnschliche, sowie Raffiniren des erschmolzenen Rohzinns zu Kaufmannsgut. Die erste Arbeit umfaßt das Rösten der Zinnsteine in einem Flammofen mit Holzfeuerung durch 36–48 Stunden behufs vollständiger Zerlegung der Schwefel- und Arsenverbindungen, sowie gleichzeitigen Mürbebrennens des Zinnsteins, das Kleinmachen[?] der ab-
zweiten Abstich[?] von den gebildeten Metallwegen[?].
Die so durchschnittlich auf 58 % Metallgehalt gebrachten Zinn=
steine werden in 8 W. Fuß hohen Krummöfen mit Holz=
kohlen und ihren eigenen Schlacken auf Rohmetall nieder=
geschmolzen, dieses sodann auf einem Beigeherd[?] umge=
schmolzen, raffinirt und in sogenannten Bollen[?] zu 2
W. Ztnr[?] ausgegossen.
Die Zinnhütte hat 1 Krummofen und 1 Flammofen.
Zur Uebersicht des Erträgnisses mögen folgende Tabellen
genügen:
Maria Schönfeld Zeche, 1. Quartal 1858. | 2. Sem. 1858.
[obr] Tabelle: Spalten je Ztr. | ℔ | Loth für 1. Quartal und 2. Sem.
Zur Verröstung übernommen u. vorrätig[?] an nassem Zwitter | 60. | 82 | — | 597 | 16. | —
Naßabgang[?] | 3. | 2. | — | 3. | 1. | —
Trockengewicht | 55. | 49. | — | 531. | 92. | [—]
Nach d. Verrösten u. Trümmerwerk[?] erhalten an frischem[?] Zwitter[?] | 28. | — | — | 281. | — | —
mildem = | 4. | — | — | 40. | — | —
After | 8. | — | — | 57. | 60 | —
Summe der Posten[?] | 40 | — | — | 378 | 60 | —
Naßabgang im Vorschmelz[?] | — | — | 3 | — | — | 3
Trockengewicht | 36. | 31 | — | 348. | — | 22.
In die Nachschmelzhütte[?] abgegeben | 36. | 31 | — | 348. | — | 22
Ausgebracht an Zinn | 19. | 39. | — | 188. | — | 24.
Hierbei wurden verbraucht:
1. Quartal | 2. Semester
an Holz 3 5/8 Klftr. = 28 fl. 7 3/4 xr. | 33 6/8 Klftr. = 245 fl. 39 1/4 xr.
54 Kübel Kohlen = 61 fl. 12 xr. | 432 Kübel Kohlen = 506 " 7 1/4 "
Aufschlag[?] 2 tt 17 Lth = — " 55 1/4 " | 22 tt 17 Lth = 6 " 23 "
somit Kohlenverbrauch auf 1 Ztr. Zinn
2,
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.