⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Na protější straně je ve výšce 4 stopy 6 palců nad podlahou umístěna druhá plošina G, na kterou se dělníci při práci stavějí, aby mohli obsluhovat síta v různých výškách. Na horním konci žlabu se nachází násypka H, obrácená čtyřboká jehlanovitá skříň, do níž se sype rudnina k praní tak, jak přichází z dolu. Práce se sítovým žlabem (Siebgitterwäsche[?]) probíhá takto:

Nejprve se pomocí posuvného šoupátka vypustí z násypky určité množství rubaniny, které padá do horní části žlabu na zinkové desky a

dostává se na síto I. Zároveň proudí ze žlabu K nepřetržitě čistá voda ve značném množství žlabem H[?], a tím přes všechna síta. Před tímto sítem, stejně jako před každým dalším, stojí na k tomu určené, již zmíněné plošině G dělník s malou hráběmi a pomocí nich při stálém přítoku vody řádně a pořádně přehrabuje rubaninu sem a tam. Tím se jednak tato promývaná rudnina zbavuje horské hlušiny[?] a jednak propadávají síty všechny ty části, které jsou menší než otvory síta, a dostávají se tak na následující síto s menšími otvory. Dělník musí pokračovat v propracovávání hmoty na sítu tak dlouho, dokud voda z něj neodtéká zase zcela čirá a dokud na druhé síto už nic nepadá. Poté odsune vypraný materiál[?] stranou, otevře šoupátko a nechá padat nový materiál k praní a třídění.

Stejný postup, jaký dodržuje dělník u prvního síta, musí[?] dodržovat[?] i ostatní dělníci a stejně jednat. Co propadne druhým sítem, dostane se přirozeně na třetí a tak dále, takže každý dělník, kromě prvního, dostává svůj materiál vždy z předchozího síta.

Zbytky[?], které nepropadly nejvyšším sítem, nýbrž na něm zůstaly ležet, se hráběmi stáhnou na druhé síto, přiléhající k prvnímu, mimo žlab, a protože obsahují největší a upravené[?] kusy jak z rudných žil[?], tak i s

hlušinou[?] provázejícími kusy, na třídicí stoly (Scheidetische) umístěné v témže prostoru. Důvodem umístění vyklenutého[?] síta[?] k dalšímu[?] je, aby třídicí materiál[?] nepřicházel na stoly příliš mokrý, nýbrž aby voda mohla ještě více odtéci děrovaným dnem, než se materiál přesune dál. Třídicí stoly jsou zhotoveny z pevných fošen, na nichž jsou přepážkami oddělena jednotlivá třídicí místa, do nichž je vždy vložena železná třídicí deska. Ostatně tak silná konstrukce třídicí lavice, jakou máme ve Freibergu, kde je prostor mezi stěnou budovy a lomem vydusán jílem mezi vzpěrami[?], do něhož je teprve uložena třídicí deska, zde vůbec není potřebná, neboť zdejší rudy, sestávající výhradně z olověného lesku (Bleiglanz), a hlušinové horniny, jak jsme již uvedli v geognostickém popisu[?], nemají takový stupeň pevnosti, aby musely být zpracovávány velkým úsilím a silnými údery.

Třídění nevykonávají chlapci jako u nás, nýbrž havíři. Přitom se vytřiďuje:

1., Hrubý olověný lesk, který jde na válcovnu (Walzwerk)

2., materiál na stoupy (Pochgänge) a 3., hlušina (Berge).

Je tedy vidět, že tamější třídění je velmi lehká a málo složitá práce, a nechápu, proč se k ní používají havíři či starší horníci, a ne chlapci, neboť tím vychází velmi draho.

Potřebné nářadí je při tom prosté třídicí kladívko s jedním ostřím a jedním týlem.

Co dále zůstalo na ostatních sítech, se hráběmi stahuje průchodem do pod nimi ležících oddělení sazicích plošin, určených pro každé síto zvlášť. Za tímto účelem jsou i stoly[?] napojeny na žlab pod tupým úhlem, stejně jako přepážka b sahá pod týmž úhlem až k dolní bortové stěně, což pouze usnadňuje vytahování rubaniny ze síta, zatímco při pravém úhlu by se velmi brzy usazovaly nečistoty a podobně [nad řádkem vepsáno: usazovat se].

Tyto různé, již podle velikosti oddělené třídy se nyní zachycují pomocí stroje, stojícího před každým oddělením. U těchto sazicích strojů (Setzmaschinen) nacházíme odchylky od ostatních, u nichž má sazicí síto ve své šachtě málo volného prostoru, takže voda, protože nemůže unikat volnými prostorami, je nucena procházet především sítem a rubaninu tak lépe a silněji zvedat vzhůru. U těchto[?] naopak nacházíme pravý opak, neboť sazicí šachta má mnohem větší průměr než sazicí síto. Ta[?] má tvar useknutého kužele, jehož horní světlý průměr činí 5 stop, dolní 2 stopy 2 palce a výška 25 palců. Sazicí síto má naproti tomu při stejném tvaru nahoře 16, dole 13 palců v průměru a výšku 7 palců. Skládá se z kruhového okraje ze sudových dužin, kterému se říká [?], jehož dnem je síto nesené dvěma kolmo se křížícími železnými tyčemi. Na plášti[?] jsou diametrálně proti sobě umístěna dvě držadla, na nichž je síto pomocí dvou provazů a nahoře upevněné páky zavěšeno na pružné tyči, a to tak, že když tyč stojí vodorovně, tedy bez působení síly, pouze s vahou síta na ní zavěšenou, síto se právě ponořuje hluboko[?] do vody v sazicí šachtě,

do níž se ponořuje. Dělník poté, co síto naplní sazivem do výšky 4–5 palců, uchopí je za obě držadla a pohybuje jím ve vodě sazicího sudu nahoru a dolů, přičemž musí pouze tlačit dolů, zatímco zvedání vzhůru obstarává pružná tyč. Tento druh mechanické pomůcky se tedy liší od toho, jaký je obvyklý u nás a spočívá v páce. Aby bylo možné provést srovnání mezi oběma způsoby, musel by ovšem člověk sám delší dobu pracovat oběma způsoby a zvlášť dbát na výsledky. Když jsem tam sázení sám vyzkoušel, musím přiznat, že mi to připadalo obtížnější a stálo více námahy než u našich sazicích strojů, zejména proto, že se člověk musí hluboko naklánět[?] přes sazicí sud a tlačit celou vahou těla. Postup při sázení je následující:

Dělník naplní síto sazivem, když je má postavené na okraji sazicího sudu, do výšky asi 4–6 palců. Pak je uvede do pohybu, jehož délka se liší podle povahy rudy a činí 4–8 minut. Poté se síto opět zvedne na okraj sazicího sudu, což zde musí dělník učinit bez pomoci protizávaží, a jakmile voda náležitě odteče, sejme stěrací latí[?] určitou tloušťku z jednotlivých vrstev, a podle jejich počtu bude zapotřebí i různý počet snímků. V našem případě se u prvního a druhého síta [přeškrtnuté slovo] plechových sít II a III provedly jen 2 snímky, přičemž první snímek jde jako materiál na stoupy (Pochgänge) pod stoupy a druhý snímek jde na klaubírenskou plošinu[?] (Klaubebühne). Zde se dokonce dá odebírat ještě dál,

protože kusy v prvních dvou sítech mají takovou velikost, že obsahují zároveň hlušinu i rudu, a proto jako materiál na stoupy poskytují velmi vítaný materiál.

Na klaubírenském stole (Klaubetisch) se pak vybírají 2 druhy, totiž 1., celistvý olověný lesk, který jde rovněž na válcovnu, a 2., materiál na stoupy.

U posledních tří sít se dělají 3 odpady, totiž 1., hlušina, 2., materiál na stoupy a 3., zrnitý olověný lesk (Bleiglanzgraupen).

Ty se na válcovnu nedávají, protože už mají dodatelnou zrnitost.

Saziva[?] z každého síta se spotřebovávají jako materiál k dalšímu zpracování pro nejbližší následující síto, a tak si síta navzájem pomáhají ruku v ruce. Je velmi nutné, aby síta[?] byla čas od času zbavena saziva a aby se také častěji přiváděla do sudů čerstvá voda, což lze provést pomocí potrubí[?] vedeného za sudy. Nevýhodou tedy je, že do sudů neproudí nepřetržitě čerstvá voda a kal[?] se nemůže současně odvádět, jak to u nás bývá obvyklé.

Nejjemnější součásti, které prošly i šestým, posledním drátěným sítem, padají za pračku a jsou zachycovány ve žlabu g, který tyto částečky odvádí[?] do promývací kaskády[?].

Saziva[?], která se konečně nahromadí v posledním oddílu, se propírají na kalovém příkopu (Schlammgraben). Takový příkop tvoří 12 stop dlouhý, 22 palců široký a 20 palců hluboký žlab zhotovený z fošen, který je skloněn pod malým úhlem směrem dopředu, a to[?] po celé své délce o 8–10 palců. Na jeho horním konci se nachází rozplavovací plošina, na kterou se přivádí voda. Aby tato voda stékala rovnoměrně po dně stolu a stejně tak rovnoměrně unášela rubaninu, je přední okraj plošiny opatřen [?], před nímž je ještě umístěna lišta, sloužící k tomu, aby voda nepřetékala příliš silně. Ve svislé přední stěně, u paty stolu, jsou 4 otvory o šířce 1 palec, stejně od sebe vzdálené a ležící v jedné vodorovné linii. Zachycují[?] nejjemnější písek a kal do žlabů[?], umístěných pod podlahou budovy. Nářadí, kterého dělník při rozplavování používá, je takzvaná stírací hůl[?] (Streichkrücke).

Písek je navršen v hromadách na podlaze budovy a rozplavovač (Schlämmer) z něj lopatou nahazuje malé množství na stůl. Voda vytékající v nepřetržité vrstvě unáší jednotlivé součásti dolů po rovině, odkud se je dělník svými hráběmi[?] neustále snaží znovu přivádět[?] zpět. Tímto zpracováním se všechny částečky kalu dostávají i na povrch, takže lehčí jsou vodou snáze odnášeny pryč, zatímco těžší hmota, sestávající z cínu[?], zůstává ležet u hlavy stolu.

Na spodním konci stolu udržuje rozplavovač jistou výšku téměř nehybné vody, jejíž hladina zaujímá celou délku stolu, přičemž se nejnižší otvory v přední stěně uzavírají dřevěnými kolíky, a to v míře, v jaké[?] přibývá[?] písku hromadícího se ve stole při odplavování[?]. Bez tohoto bezpečnostního opatření

by byl pohyb vody příliš rychlý a odnesl by s sebou značnou část ještě rudného[?] písku ze žlabu[?].

Jakmile je příkop plný, rozplavovač vodu úplně[?] vypne, otevře všechny otvory v přední stěně a nechá jimi odtéci vodu obsaženou v písku. Množství vody potřebné k rozplavování je obecně různé podle složení[?] a povahy zásob určených k rozplavování; čím hrubozrnnější je písek a čím méně kalu obsahuje, tím rychleji lze práci provádět. Při zpracování jemných zásob, obsahujících mnoho kalu, musí dělník postupovat mnohem pomaleji a zásoby v příkopu více zpracovávat. Obvykle se spotřebuje 5 krychlových stop[?] vody za minutu.

Jakmile voda z příkopu úplně odteče, vyznačí rozplavovač svými hráběmi[?] na povrchu písku 2 čáry, které udávají rozdělení písku na 3 druhy, ohraničené rovinami vedenými kolmo těmito čarami. Tyto čáry však nezávisejí na libovůli rozplavovače, nýbrž se při nich řídí předpisy vyznačenými na vnitřní stěně příkopu, které se zakládají na dlouholeté zkušenosti. Nejvrchnější část se skládá z čistých zrn a lze ji ihned dodat, druhá část se vrací zpět do práce a třetí, nejmenší část je bezcenná a sype se na haldu. Tak se tato práce opakuje.

Na [?] zařízení jsem nezpozoroval žádná zařízení odlišná od předchozích, a domnívám se proto, že je[?], kromě[?] nárazových stolů (Stoßherde), z nichž byl při mé přítomnosti v provozu jen jediný, mohu ponechat bez dalšího popisu.

V prostoru stoup se dále nachází drtič (Zerquetschwerk[?]), který má zcela přesně stejné zařízení a konstrukci jako ten v Jáchymově (Joachimsthal), který jsem popsal dříve. Liší se od něj pouze tím, že má ve všech svých rozměrech větší[?] rozměry, je tedy stavěn silněji, a že je u něj nasazovací kolo, zatímco u jáchymovského musely příliš velké, a tedy ještě k rozdrcení určené zrnitiny (Graupen), znovu nasazovat dělníkem. Nasazovací neboli násypné kolo se skládá ze dvou věnců, které jsou na vnějším obvodu spojeny latěmi tak, že tvoří souvislé vnější dno. Na vnitřní straně jsou mezi těmito věnci umístěny dřevěné lopatky neboli komůrky. 4 ramena, spojující kolo s hřídelí, jsou rovněž umístěna zvenčí a přenos pohybu se rovněž děje zvenčí, přičemž síla se na kolo přenáší od stroje pomocí nekonečného řetězu vedeného kolem pláště[?] nasazovacího kola. Strana kola obrácená k válcovně je proto zcela volná, takže dolní konec třasadla a horní pouzdro[?] válcové hřídele zasahují do vnitřku kola. Zrnitina, kterou je třeba ještě jednou rozdrtit, tedy snadno a sama padá do komůrek kola a z nich zase do násypné skříně.

Hlavní rozměry tohoto nasazovacího kola jsou: průměr 15 stop, šířka mezi věnci 2 stopy 4 palce a hloubka komůrek 8 palců. Jeho otáčky činí 1/3 otáček vodního kola. Voda pro úpravárenské práce se odebírá z potoka Zwoda[?], který protéká v bezprostřední blízkosti budovy.

Na závěr ještě připojím některé výsledky úpravy: drobný výtěžek z pracích materiálů (Waschzeuge) činí 10–15 % rudy a 1½–2 % kyzu[?] (Schlich) a z nárazových stolů[?] (Stoßgänge) 2 % rudy. Jedno stoupní želízko zpracuje za 24 hodin 5 centů a válcovna zpracuje za 1 hodinu 10 centů. Praní a třídění na rýžovacím žlabu se sítem (Reibgitterwäsche) činí za 1 hodinu 5–6 zdvihů[?] po 14 krychlových stopách, tedy průměrně 77–80 krychlových stop.

Náklady na úpravu na cent prané rudy činí 8,8 krejcaru rak. měny[?] (ö.W.), na cent materiálu z nárazových stolů[?] 4 krejcary.

V roce 1858 sestávala celá produkce rudy z:

| | | | |---|---|---| | 816 centů měděné rudy | à 10 zl. | = 8160 zl. | | 40,4 centů šedé rudy[?] (Fahlerz) | à 7 zl. | = 282,8 zl. | | 208 centů kyzu (Schlich) | à 5 zl. | = 1040 zl. | | Součet | | 9482,8 zl. |

V roce 1859 dosáhla produkce díky četným zlepšením úpravárenských metod[?], avšak zejména díky bohatším nálezům (Anbrüche), téměř dvojnásobku.

Důl je v současné době stále ve ztrátě (Zubuße) kvůli různým novostavbám na povrchu, jakož i kvůli různým průzkumným a otvírkovým pracím v hornině pod[?] zemí.