Zpráva z cesty po českých hornických revírech roku 1859
/ 213
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 85
Úprava rudy v Oloví (Bleistadt): rýžovací žlab, sazba na sítech a stoupy

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Úprava rudy.

K úpravě chudší rudniny určené na stoupy (Pochgänge) byla v údolí poblíž ústí [?] štoly postavena nová úpravárenská budova, která v jednom oddělení obsahuje 4 nárazové rudné stoly (Stoßherde), ve druhém stoupy (Pochwerk) o 15 želízkách a drtič[?] (Zerquetschwerk) a ve třetím rýžovací žlab se sítem (Reibzillerwäsche[?]) a třídicí lavici. Protože v těchto prostorách zbývá ještě místo, pracovalo se navíc na stavbě mycího bubnu a tří hydraulických sazicích strojů (Setzmaschinen).

Netříděná ruda přicházející z dolu se ihned nasazuje na rýžovací žlab se sítem (Reibzillerwäsche[?]), který podrobně popíši v následujícím. Skládá se z 60 stop dlouhého, 1 stopu 6 palců vysokého a 2 stopy světlé šířky žlabu A, který je po obou podélných stranách obklopen 3 palce silnými prkny a, zhotovenými z fošen, a je skloněn pod úhlem 1½ stupně vůči vodorovné rovině. Tento

žlab pevně spočívá na podstavci, který tvoří šikmo uložené podélné prahy AB, na nich ležící příčné prahy C a na těch vztyčené sloupky D, jejichž výška se od nejzadnějšího místa až po přední, nejnižší konec žlabu nad podlahou postupně zmenšuje, takže na nich spočívající prahy Eᵇ[?] svými příčnými čepy[?] dávají žlabu, který na nich leží, potřebný sklon a nutnou pevnou oporu. Nejzadnější svislý sloupek je 6¼ stopy vysoký a nejpřednější 15 palců včetně příčného prahu. Vzdálenost mezi jednotlivými sloupky není pravidelná a kolísá mezi 2 stopami a 2 stopami 9 palci, což ostatně jasně dokládá výkres, kreslený přesně podle měřítka, pro každý jednotlivý případ. Žlab je při vodorovné délce 9 stop 1½ palce, počítáno od zadní horní ohraničující stěny, rozdělen na 6 šikmých stupňů, které tvoří 6 tyčí[?] různé výšky. Každý z těchto stupňů je směrem dopředu ohraničen dřevěnou přepážkou E[?], která na jedné straně sahá až k okraji žlabu a druhým koncem přesahuje o kus nad protější stěnu. Co se týče polohy této přepážky, nestojí kolmo na podélnou osu[?] žlabu, nýbrž pod tupým úhlem, což poskytuje výhodu, o níž se zmíním později. Kolem[?] každého stupně vede ještě průchod, neboť stěna je na příslušném místě za tímto účelem vyříznuta, přičemž jednu boční stěnu tohoto průchodu tvoří onen přes žlab poněkud vyčnívající konec přepážky E[?] a druhou

tvoří zvlášť k tomu vsazené prkénko c. Síta sama ovšem nesahají úplně až k přepážce, nýbrž po celé šířce průchodu až k protější stěně zůstává volný prostor, tedy i průchodný otvor, který je kvůli větší trvanlivosti[?] obit zinkovým plechem. Nad horními 4 síty je ještě zbývající šikmá část dna pokryta zinkovými deskami; tamtéž a nad spodními jemnějšími síty je pokryta dřevěnými deskami, které jsou obity plechem, protože jemnější zrna[?] při přímém[?] dopadu působí menší škody.

Na jedné straně žlabu, 2 stopy 9 palců nad podlahou, je umístěna 16 stop 11 palců dlouhá a 4 stopy široká sazicí plošina F, která je svou šířkou rozdělena přepážkami c na 5 oddělení, z nichž každé odpovídá jednomu z 5 následujících sít. Před každým z těchto oddělení stojí dále ochranný štít[?]. Jednotlivé sazicí plošiny mají šířku 3 stopy 2 palce a 3 stopy 3 palce.

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 85 z 213
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.