⟵ věta pokračuje z předchozího listu

U čtvrtého, posledního firstového stupně v tomto dobývání se již razily 3 čelby vedle sebe, přičemž bylo třeba obzvlášť dbát na to, aby se jednotlivé stupně k sobě příliš nepřiblížily, aby tlak z firstu nebyl příliš velký. Zakládka pak musela být rovněž odpovídajícím způsobem odstupňována. Protože je výplň žíly jílovitá a některá místa v hornině jsou velmi vodnatá, je důl sám nesmírně špinavý a kluzký, a zejména při fárání komíny, které jsou vedeny v poměrně malých rozměrech, je třeba být obzvlášť opatrný, neboť na mokré počvě lze velmi snadno uklouznout.

Z tohoto firstového dobývání vede k dopravě rudy na chodbu skluz (Rolle), který se nachází v druhé, od jámového odtahu[?] pilíři oddělené polovině komínu.

Dříve se v dole rudy hned po vydobytí třídily na hrubý lesk (derber Glanz) a na stoupový materiál (Pochgänge)[?]. Protože se však při dopravě jak z dobývek na chodbu, tak i odtud až na povrch stále více

zašpiní, a tudíž se stane nerozeznatelným, a protože by se každý druh musel prát zvlášť, dopravují se nyní oba druhy rudy najednou a společně se míchají na mřížové prací plavírně (Reibgitterwäsche), na níž pak probíhá další roztřídění.

Odtud jsme jeli zpět k [?]žíle a od již zmíněného křížení na Andreasově žíle až ke křížení s bohatou Trostnerovou žílou, na níž jsme navštívili nejhlubší dobývku, sestávající však jen z nevýznamného provozu firstového dobývání a komínů. Chodba na bohaté Trostnerově žíle je vyztužena silnou dveřní a stojkovou výdřevou, která přesto místy byla znatelně prohnutá obrovským tlakem, jaký zde musí panovat. Zde se ukázalo i značné množství důlního větrání (Wettermenge), které se vůbec nedalo vysvětlit, zvláště v těchto suchých letních měsících, neboť o žádných starých dobývkách nad tímto místem se neví, ani se v této krajině na povrchu nenacházejí žádné rybníky nebo staré propadliny (Bingen).

Zde vystupující žíla byla mocná 6–8 palců, tvořená hrubým galenitem; kromě toho vykazoval tento galenit po obou stranách charakteristický, bílý, poměrně pevný jíl, aniž by na obou stěnách chyběly žilné boky (Saalbänder), což je znak, že vlastní žíla je ještě mohutnější a snad ještě hledá přídavky[?].

Protože zde byl galenit doprovázen značným množstvím křemene, byla nutná těžba za pomoci trhací práce. Sama žíla padala pod úhlem 85–90°.

V komínu byla poněkud mocnější, avšak co do celkové povahy nevykazovala žádný rozdíl.

Protože toto byly jediné dvě obsazené dobývky a k ostatním se pro nedostatek důlního větrání nedalo dostat, vyjeli jsme zpět na povrch Andreasovou štolou.

Pro umožnění rychlé a levné dopravy hlušiny, zejména však dobývaných [?]žil, byla na Andreasově štole zřízena kolejová dráha, která zatím sahá po bohaté Trostnerově žíle až po křížení s Novou žílou a na povrchu se rozvětvuje jak k haldě, tak k úpravnickým dílnám. Tato kolejová dráha se liší od obvyklé konstrukce a není zřízena s příčnými pražci a přímo na nich položenými železnými kolejnicemi, nýbrž se zde používají 5–6 palcové příčné pražce a 3–5 palcové na výšku postavené podélné pražce a příčně řezané sloupky délky 3 sáhy, na nichž jsou přinýtovány kované ploché kolejnice.

Tuto konstrukci s použitím podélných pražců zavedl na tomto dole jako první tehdejší důlní přísežný (berggeschworene) pan Westermann[?]. Nejobtížnější se zdálo zakřivení s nejmenším poloměrem 10 stop. Protože co nejdelší kusy podélných pražců zjednodušují práci, nechal pan Westermann[?] pro nejmenší poloměr 10 stop připravit[?] dřeva o délce 3 sáhy. Pro takové podélné pražce je zapotřebí 12–15 palců silné opracované dřevo, tedy čtyřnásobná šířka rovného podélného pražce. Postačilo totiž při zakřivení použít 3 sáhy dlouhé

věta pokračuje na dalším listu ⟶