Zpráva z cesty po českých hornických revírech roku 1859
/ 213
česky německy obojí klasické zobrazení →
Sken listu 69
Oloví (Bleistadt) — žíly a důlní díla

⟵ věta pokračuje z předchozího listu

U čtvrtého, posledního firstového stupně v tomto dobývání se již razily 3 čelby vedle sebe, přičemž bylo třeba obzvlášť dbát na to, aby se jednotlivé stupně k sobě příliš nepřiblížily, aby tlak z firstu nebyl příliš velký. Zakládka pak musela být rovněž odpovídajícím způsobem odstupňována. Protože je výplň žíly jílovitá a některá místa v hornině jsou velmi vodnatá, je důl sám nesmírně špinavý a kluzký, a zejména při fárání komíny, které jsou vedeny v poměrně malých rozměrech, je třeba být obzvlášť opatrný, neboť na mokré počvě lze velmi snadno uklouznout.

Z tohoto firstového dobývání vede k dopravě rudy na chodbu skluz (Rolle), který se nachází v druhé, od jámového odtahu[?] pilíři oddělené polovině komínu.

Dříve se v dole rudy hned po vydobytí třídily na hrubý lesk (derber Glanz) a na stoupový materiál (Pochgänge)[?]. Protože se však při dopravě jak z dobývek na chodbu, tak i odtud až na povrch stále více

zašpiní, a tudíž se stane nerozeznatelným, a protože by se každý druh musel prát zvlášť, dopravují se nyní oba druhy rudy najednou a společně se míchají na mřížové prací plavírně (Reibgitterwäsche), na níž pak probíhá další roztřídění.

Odtud jsme jeli zpět k [?]žíle a od již zmíněného křížení na Andreasově žíle až ke křížení s bohatou Trostnerovou žílou, na níž jsme navštívili nejhlubší dobývku, sestávající však jen z nevýznamného provozu firstového dobývání a komínů. Chodba na bohaté Trostnerově žíle je vyztužena silnou dveřní a stojkovou výdřevou, která přesto místy byla znatelně prohnutá obrovským tlakem, jaký zde musí panovat. Zde se ukázalo i značné množství důlního větrání (Wettermenge), které se vůbec nedalo vysvětlit, zvláště v těchto suchých letních měsících, neboť o žádných starých dobývkách nad tímto místem se neví, ani se v této krajině na povrchu nenacházejí žádné rybníky nebo staré propadliny (Bingen).

Zde vystupující žíla byla mocná 6–8 palců, tvořená hrubým galenitem; kromě toho vykazoval tento galenit po obou stranách charakteristický, bílý, poměrně pevný jíl, aniž by na obou stěnách chyběly žilné boky (Saalbänder), což je znak, že vlastní žíla je ještě mohutnější a snad ještě hledá přídavky[?].

Protože zde byl galenit doprovázen značným množstvím křemene, byla nutná těžba za pomoci trhací práce. Sama žíla padala pod úhlem 85–90°.

V komínu byla poněkud mocnější, avšak co do celkové povahy nevykazovala žádný rozdíl.

Protože toto byly jediné dvě obsazené dobývky a k ostatním se pro nedostatek důlního větrání nedalo dostat, vyjeli jsme zpět na povrch Andreasovou štolou.

Pro umožnění rychlé a levné dopravy hlušiny, zejména však dobývaných [?]žil, byla na Andreasově štole zřízena kolejová dráha, která zatím sahá po bohaté Trostnerově žíle až po křížení s Novou žílou a na povrchu se rozvětvuje jak k haldě, tak k úpravnickým dílnám. Tato kolejová dráha se liší od obvyklé konstrukce a není zřízena s příčnými pražci a přímo na nich položenými železnými kolejnicemi, nýbrž se zde používají 5–6 palcové příčné pražce a 3–5 palcové na výšku postavené podélné pražce a příčně řezané sloupky délky 3 sáhy, na nichž jsou přinýtovány kované ploché kolejnice.

Tuto konstrukci s použitím podélných pražců zavedl na tomto dole jako první tehdejší důlní přísežný (berggeschworene) pan Westermann[?]. Nejobtížnější se zdálo zakřivení s nejmenším poloměrem 10 stop. Protože co nejdelší kusy podélných pražců zjednodušují práci, nechal pan Westermann[?] pro nejmenší poloměr 10 stop připravit[?] dřeva o délce 3 sáhy. Pro takové podélné pražce je zapotřebí 12–15 palců silné opracované dřevo, tedy čtyřnásobná šířka rovného podélného pražce. Postačilo totiž při zakřivení použít 3 sáhy dlouhé

původní znění

bis zur Firste aufgestürzt, wobei dann in den Feldstoß I u. II. bequem weiter gearbeitet werden kann. Auch ist schon vorgekommen, daß, wenn zu wenig Berge bei der Gewinnung fallen, besonders taube Oerter getrieben werden müßten, um Material zum Versetzen[?] sich herbeizuschaffen.

Bei dem vierten, dem letzten Firstenstoß in diesem Bau wurden schon 3 Oerter neben einander getrieben, wobei aber besonders darauf zu achten war, daß die einzelnen Stöße nicht zu nahe an einander rückten, damit der Firstendruck nicht zu bedeutend werden konnte. Der Bergversatz mußte dann auch entsprechend abgesetzt sein. Da nun die Gangausfüllung Letten ist und manche Stellen in dem Gebirge sehr wasserreich sind, so ist die Grube selbst ungeheuer schmutzig und schmierig und besonders bei der Befahrung der Uebersichbrechen, die in ziemlich kleinen Dimensionen angelegt sind, hat man sich besonders in Acht zu nehmen, da ein Ausgleiten von den nassen Sohlen sehr leicht geschehen kann.

Von diesem Firstenbau geht zur Förderung der Erze auf die Strecke eine Rolle herab, welche in der andern, von dem Schachtschuß[?] durch Pfeilern getrennten Hälfte des Uebersichbrechens besteht.

Früher wurden in der Grube sogleich nach der Gewinnung die Erze in derben Glanz und in Pochgänge[?] geschieden. Da aber während der Förderung sowohl von den Bauen auf die Strecke, als auch von da bis Tage Alles minder

schmutzig und daher unkenntlich würde, und wenn jedes für sich minder gewaschen werden müßte, so fördert man jetzt beide Erzgattungen zugleich aus und mengt sie gemeinschaftlich auf einer Reibgitterwäsche, auf der dann die weitere Separation erfolgt.

Von hier fuhren wir dem [?]gange wieder vor und von schon erwähntem Kreuz auf dem Andreasgange bis Kreuz des Reicher-Trostner Ganges, auf welchem wir den Tiefstenbau besuchten, welcher jedoch nur in unwichtigem[?] Firstenwerks- und Uebersichbrechenbetrieb bestand. Die Strecke auf dem Reicher-Trostnergang steht in starker Thür-, Stockzimmerung, welche von dem ungeheuren Druck, der hier herrschen müßte, dennoch bisweilen sehr gebogen war. Hier zeigte sich auch bedeutende Wettermenge, die gar nicht erklärt werden konnte, zumal in diesen trocknen Sommermonaten, indem man von keinen darüber befindlichen alten Bauen weiß, auch keine Teiche oder alte Bingen über Tage in dieser Gegend sich befinden.

Der aufsetzende Gang war hier 6-8" mächtig aus einem groben Bleiglanz; außerdem zeigte dieser Bleiglanz zu beiden Seiten die characteristische, weiße, ziemlich feste Letten, ohne daß man zu beiden Wänden die Saalbänder vermißt hatte, ein Zeichen, daß der eigentliche Gang noch mächtiger ist und vielleicht noch nach Zugaben[?] sucht.

Da hier der Bleiglanz von ziemlich viel Quarz begleitet war, so war man genöthigt, die Gewinnung mittelst der Sprengarbeit zu bewerkstelligen. Der Gang selbst fiel 85-90°.

Im Uebersichbrechen war er etwas mächtiger geworden, zeigte aber von der allgemeinen Beschaffenheit keine Verschiedenheit.

Da diess die beiden einzigen belegten Baue waren und zu den übrigen wegen Wettermangel nicht gelangt werden konnte, so fuhren wir auf dem Andreasstollen wieder zu Tage aus.

Behufs der Ermöglichung einer raschen und wohlfeilen Förderung der Berge, namentlich aber der zu gewinnenden [?]gänge ist auf dem Andreasstollen eine Eisenbahn eingebaut worden, welche vorläufig auf dem Reicher[?]-Trostner[?]-Gang bis zum Neuengangskreuz reicht und über Tage sich sowohl auf die Halde als zu den Aufbereitungswerkstätten verzweigt. Diese Eisenbahn ist abweichend von der gewöhnlichen und nicht mit Querschwellen und unmittelbar darübergelegten Eisenschienen construirt, sondern es sind hier 5–6 zöllige Querschwellen und 3–5 zöllige auf die hohe Kante gestellte Langschwellen und querschnittene Pfosten von 3° Länge in Anwendung, auf welchen schmiedeiserne Flachschienen aufgenagelt sind.

Diese Construction der Anwendung von Langschwellen führte auf dieser Grube der damalige berggeschworene Herr Westermann[?] zuerst ein. Am schwierigsten scheint die Krümmung mit dem kleinsten Halbmesser von 10° war. Weil eine möglichst lange Stücke von Langschwellen die Arbeit vereinfachen, so ließ Herr Westermann[?] 3° lange Hölzer für den kleinsten Radius von 10° abrichten[?]. Für solche Langschwellen braucht es 12–15" starkes gezimmertes Holz, mithin die vierfache Breite einer geraden Langschwelle. Es genügte[?] nämlich bei der Krümmung die 3° langen

věta pokračuje na dalším listu ⟶

list 69 z 213
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.