Maria Theresia,

které mi byly udány jako nejvýznamnější a které jsem prohlédl, jsou tyto:

1) Andreasova jitřní žíla (Andreas Morgengang), která byla dříve jednou z nejmohutnějších. V nedávné době byla při zakládání štrecky Andreasovy štoly[?] pro účely zřízení důlních strojů čerstvě odkryta některá trumata Andreasovy žíly, která místy dodávala hrubý galenit, avšak jejich dobývací mocnost dobývání nevyplatila.

2) bohatá „Trostnerova"[?] žíla, která po několika le-

v průměru dále. Zdá se však, že si zvláštní zájem zasloužila jen potud, že jejím rozdrcením na západě byly odkryty přilehlé střední masy[?] a severozápadní žíly. Po přejetí Theresiiny žíly by se však od ní jako od provozu ještě jízdného[?] na ní stojícího průseku odstoupilo.

Theresiina žíla je severozápadním pokračováním Janovy (Johannes) žíly, která dříve rovněž hrála spolu s Andreasovou žílou významnou roli a dodávala mnoho rudy. Hlubinné dobývky na ní dosáhly hloubky 75 lachtrů. Vlastní Theresiina žíla v severozápadním poli se ukázala již v nevelké hloubce na Antoniho štole jako poměrně bohatá a poskytovala velmi nepatrné[?] náběhy, které s přibývající hloubkou ještě přibývají na mocnosti. Ze všech těchto míst je však otevřen jen jeden průsek od Ignáciho žíly na Andreasově štole, čímž vzniká spojení Theresiiny žíly s mohutnými fech[?]-žilami. Současný provoz se omezuje na dosud ještě[?] otevřenou čelbu na Barbořině spojovací žíle[?] směrem k severozápadu, aby se odkrylo pásmo mezi ní a Ignáciho žílou.

Ignáciho žíla je v poslední době dobývána nejšťastněji, neboť se na ní pracuje jak na Andreasově štole, tak na Antoniho mezipatře mezi Václavovou a Karlovou žilou, a na posledním horizontu se ještě dobývá. Rudní pásma jsou stejně proměnlivá[?] jako u ostatních žil.

Karlova žíla náleží nové době, kdy byla čelbou od Ignáciho žíly nafárána směrem k jihu; toto pole bylo označeno jménem Leopoldovy žíly. O povaze těchto

žil je známo pouze to, že měly mocnost až 10 stop, tvořenou většinou pevným jílem a několika kusy břidlice, a zejména směrem k záviší byla prostoupena mnoha výskyty galenitu, které poskytovaly velmi pěkné sběratelské kusy[?]. Při dalším postupu na jih klesá mocnost žíly na 1 stopu. Zda se v tomto pokračování nachází pouze jedna žíla, nebo zda se k sobě přiblížily dvě žíly, dosavadní odkryv ještě neprokázal.

Stengelova[?] žíla byla odkryta teprve nedávno a dobývána na Antoniho štole a [?]jámách, na mezipatře[?] nad dědičnou štolou (Erbstollen), přičemž se chovala stejně jako Kaulova žíla. I její mocnost narůstá do několika klínovitých rozšíření a opět se stlačuje na několik palců. Výplň je přerušovaná, ale místy dosti významná.

Z výše uvedeného vyplývá, že současný provoz směřuje k tomu, aby se nedávno otevřené žíly dále sledovaly a dobývaly, a dále aby se ohraničily a prozkoumaly na západě ležící silně zastavěné[?] půlnoční žíly.

Vjeli jsme do dědičné štoly (Erbstollen) vedené na svahu údolí Zwodau. Tato štola byla až po místo, kde se míjí s Ostrou žílou (Scharfgang)[?], ražena se značným stoupáním, neboť dříve měla sloužit rovněž jako odvodňovací štola, což po delší dobu i plnila. V poslední době však byla zvětšena pro potřeby dráhy pro důlní vozíky (Hundeeisenbahn) a strouha (Rösche) dodatečně vyražena, takže má nyní docela pěknou polohu. Proto také na

křížení této štoly s Theresiinou žílou vzniklo volné prostranství[?] o výšce 4½ sáhu, na kterémžto místě však bylo velmi důmyslně[?] zřízeno skluzové zařízení (Rolle), aby se z výše položené patrové úrovně Theresiiny štoly mohly rovnou plnit vozíky stojící na kolejové dráze.

věta pokračuje na dalším listu ⟶